Vyhráli naši… a naši jsou ti, co vyhráli…

Chápu, že prezident si v případě útoku na Sýrii mimo škodolibé radosti z toho, že soutěží o hradní cedulku s nápisem „Filiálka Velvyslanectví Ruské federace a CEFC v ČR a EU“, určitě připomíná také souhlas své vlády s bombardováním Bělehradu, kterým Česká republika potvrdila několik dní po vstupu do NATO své členství činem. Cítí se možná poněkud rozerván, protože tenkrát to bylo také bez mandátu OSN, navíc v Evropě, umírali srbští civilisté a byly ničeny civilní objekty, včetně čínského velvyslanectví. Humanitární bombardování se tomu tenkrát říkalo.

Chápu i to, že některé politické síly, například KSČM a nově SPD, kritizují vládu za to, že se chová jako vláda spojenecké země. Je to součást jejich politiky od vstupu do NATO a proto se nyní snaží v rámci vyjednávání podpory vládě ANO zorganizovat podmínky pro vystoupení České republiky nejen z NATO, ale i z EU…

Co se mi však chápe jen těžko, je rozporuplný, respektive nijaký postoj ČSSD, jejíž jednobarevná vláda tenkrát před dvaceti lety dala souhlas s útokem na Bělehrad a povolila bombardérům NATO přelet našeho území. Byly to vlády ČSSD, které vždy dodržovaly spojenecké závazky v NATO, byly vysloveně probruselské a mimo jiné ta Sobotkova držela vartu zájmů USA i NATO v podobě velvyslanectví v Damašku, a to za potlesku z Hradu, který v tom viděl cestičku ke krbu v Bílém domě. Dnes je stanovisko některých špiček ČSSD k útoku na Sýrii podobné spíše tomu prezidentovu.

Je třeba si položit otázku, co získá hnutí ANO ve spojenectví s ČSSD v koaliční vládě s podporou  KSČM oproti jednobarevné vládě s tolerancí SPD a podporou KSČM…?!?

Odpověď je jednoduchá. Kromě oranžové vši v kožichu a paralýzy svých záměrů vůbec nic… Snad to opět nevyjde, a Babišova vláda zase získá pár týdnů času na práci. Bylo by to v nejlepším zájmu země i samotné ČSSD.