Zbyněk Fiala: Trump proti bažině

Když Donald Trump sliboval, že vymete tu washingtonskou bažinu, málokdo si uměl představit, co se tam odehrává. Otevřená svědectví jsou vzácná. Jedno z nich teď zaznělo v rozhovoru s plukovníkem Douglasem Macgregorem, který byl krátce strategickým poradcem ministra obrany, a to zrovna v listopadu 2020, kdy se tehdejší prezident Trump rozhodoval o ukončení „nekonečných válek“ v Afghánistánu, Iráku a Sýrii a o případném stažení amerických jednotek z Evropy.

Macgregora známe z častých komentářů v alternativních médiích k Ukrajině, kde se vyjadřuje hodně otevřeně. Jeho svědectví se zřejmě dá věřit. Popisuje, jak příslušné prezidentovo rozhodnutí padlo, ale „pak se rozpoutalo peklo“. Bílý dům mohl puknout návštěvami rozezlených politických špiček. Trump to nakonec stáhl zpět.

Tomuto konfliktu předcházelo odvolání ministra obrany Marka Espera, kterého nahradil už jen zastupující ministr Christopher Miller. Do konce Trumpova funkčního období v půli ledna následujícího roku, chyběly jen měsíce.

Ale soustřeďme se na osobní svědectví Macgregora, jak zaznělo v nedávném rozhovoru s bývalým analytikem CIA Larry Johnsonem. Našel jsem to na portále Substack u Alexe Kreinera.

https://alexkrainer.substack.com/p/trump-vs-the-swamp-the-first-126  

Donald Trump v té době chtěl, abychom se stáhli z Afghánistánu, stejně jako ze Sýrie a Iráku. A věděl, že navzdory jeho snahám, lidé pod ním nebyli loajální a neudělají nic, aby mu to usnadnili. Měl na to jen 90 dní. Řekl jsem mu: Myslím, že jednu z těch věcí byste mohli udělat, ale víc ne, vzpomíná Macgregor.

Krátce nato došlo na konkrétní jednání. Úřadující ministr Miller přicházel od Trumpa s pokynem, ať se do toho dáme. Čekal jsem na něj v jeho kanceláři v západním křídle. Když se vrátil, řekl: „Dobře, udělejte to.“ Šlo hlavně o to, jak nás dostat z Afghánistánu.

Tak jsem se sešel se všemi a vysvětlil jsem, že pokud se chceme dostat ven, je to velmi jednoduché: Prezident musí vydat výkonný příkaz, který nařídí stažení z Afghánistánu.

Sepsal jsem návrh takového výkonného příkazu, Trump si ho vzal, asi se mu líbil. Nakonec to podepsal ... a pak se rozpoutalo peklo.

Senátní výbor pro ozbrojené služby, klíčoví členové Senátu, stejně jako úřadující ministr obrany, který najednou obrátil, všichni byli na konci dne svoláni do Bílého domu. Nakonec přišel i šéf republikánského klubu ve sněmovně Mitch McConnell. Nevím, kdo další tam byl ze Senátu plus Sněmovny reprezentantů. Ti všichni spolu s úřadujícím ministrem obrany a jeho šéfem štábu řekli, že to nemůžeme udělat. Prostě nemůžeme – spojenci. Co uděláme se spojenci?

Moje odpověď byla, že pokud odejdeme, spojenci odejdou také. Odvezte naše vojáky pryč. Neptejte se na povolení, jste vrchní velitel, jste prezident Spojených států a jste vůdce NATO. No, ale – ve výsledku mu to rozmluvili."

Trump to úplně nevzdal. Místo toho se zeptal, kolik vojáků může stáhnout a kolik jich musí zůstat. Bylo mu řečeno, že by měl v Afghánistánu nechat 5 000 vojáků. Mělo jít hlavně o „kontraktory... budeme dál pumpovat peníze“. Prezident Trump nakonec ustoupil.

Navazuje komentář Alexe Kreinera, který je pozoruhodnou kombinací finančního analytika a zaťatého politického alternativce. Vybírám pár myšlenek, jak událost zasazuje do současnosti:

Trump tedy chtěl dostat USA z Afghánistánu, Iráku, Sýrie, a dokonce i z Evropy. Přivedl si plukovníka Macgregora, aby mu s tím pomohl, ale realita americké politiky jeho iniciativu zmařila a věci se vyvinuly v rozporu s jeho záměry: byl frustrován neloajálními členy svého týmu a mocnými zájmy spojenců USA, jejich lobbisty a vojensko-průmyslovým komplexem. Všichni měli zájem na tom, aby americké jednotky zůstaly v Afghánistánu, a jejich zájmy převážily nad demokraticky zvoleným vrchním velitelem národa.

Hluboké kořeny bažiny

Dnes jsou okolnosti poněkud odlišné, ale Trumpovu agendu budou i nadále brzdit mocné zájmové skupiny, které mají významný podíl na výsledcích jeho politických rozhodnutí. Jak dobře víme, některé z těchto skupin doslova chtějí Trumpovu smrt a své záměry se nebojí dát najevo. Jeho administrativa proto musí postupovat bažinou s velkou opatrností, což možná vysvětluje, proč je tak těžké odhadnout Trumpovy skutečné záměry v důležitých otázkách, jako jsou Rusko/Ukrajina, Izrael, Jemen, Írán, Kanada, Grónsko atd.

Možná proto se výkonná moc jeví jako bezradná a chaotická. Pro nás, diváky, by mezitím bylo nešťastné podléhat frustraci a kritizovat Trumpa za to, že nepřináší všechny změny, v které jsme doufali. Trump by samozřejmě měl být kritizován za své zbytečné chyby a selhání úsudku. Kritiku si zaslouží i za svůj styl a chování, které je někdy na hranici vulgárnosti. Naše kritika však musí vycházet z realistických očekávání, vzhledem k politické situaci v USA a ve světě.

Pozitivní obrat v politice

Pokud Trump odvádí USA od „globálního řádu založeného na pravidlech“ a přijímá multipolární integraci (což výslovně vyjádřili členové jeho administrativy), porušuje tím mnohaletou politickou kontinuitu. Jeho kroky tak vyvolají odpor mocných zájmových skupin, které se pod starým řádem těšily obrovským privilegiím, i zakořeněného myšlení americké politické třídy.

Trumpova změna kurzu si však zaslouží podporu, protože starý řád je neudržitelný a ukázal se jako naprosto škodlivý. Spolehlivě vedl k chronickým, opakovaným finančním, ekonomickým a sociálním krizím doma a k nekonečným válkám v zahraničí. Trump si zaslouží uznání za řadu radikálních změn, které se mu podařilo prosadit během prvních 125 dnů, včetně následujících:

• Odstoupení USA od pařížské klimatické dohody
• Odstoupení USA od Světové zdravotnické organizace
• Zrušení financování a rozpuštění USAid
• Obnovení konstruktivních vztahů s Ruskem
• Obnovení mírových rozhovorů mezi Ukrajinou a Ruskem
• Zprostředkování příměří mezi Indií a Pákistánem
• Oznámení nové obchodní dohody s Čínou
• Podpis výkonného nařízení o snížení cen léků na předpis až o 80 %
• Úspěšné vyjednání propuštění posledního amerického židovského rukojmího v Gaze s hnutím Hamás
• Dramatické snížení nelegální imigrace do USA
• Podpis výkonného nařízení o zajištění bydlení pro tisíce bezdomovců z řad veteránů

Kulka, které jsme se vyhnuli

Prezidentství Harrisové by prakticky zaručilo pokračování všech politik, které americký lid rozhodně odmítl. Byla silnou zastánkyní vládních zásahů proti svobodě projevu.

Před dvěma měsíci odhalila organizace America First Legal (AFL) ohromující rozsah snah Bidenovy a Harrisovy administrativy o trvalé potlačení svobody slova v USA. Odhodlána poučit se od těch nejlepších, pozvala Bidenova Národní bezpečnostní rada (NSC) britskou vládu, aby se podělila o své know-how a zkušenosti s prováděním cenzurních operací.

Britové skutečně přijeli a 10. srpna 2021 britská jednotka pro boj proti dezinformacím (CDU) přednesla prezentaci na schůzi organizované mezirezortním výborem pro politiku (IPC) NSC. CDU je britský „mezirezortní“ orgán, který koordinuje programy státní cenzury v celé britské vládě a pomáhá formulovat „koordinovanou reakci vlády“ na dezinformace a falešné informace.

CDU předložila svým americkým stoupencům konkrétní doporučení, včetně zřízení specializované jednotky, která by vedla celostátní cenzurní programy; přijetí donucovací legislativy k regulaci politik technologických společností v oblasti dezinformací a sankcionování jejich nedodržování; navázání partnerství s velkými technologickými společnostmi za účelem „označování“ zakázaného obsahu a využití struktur zahraniční politiky vlády ke koordinaci s jinými vládami a nadnárodními institucemi.

Kdyby americký lid nezamítl tuto totalitní misi nezvolením Kamaly Harrisové, Spojené státy by dnes mohly připomínat Británii Keira Starmera a jejich vedení by sdílelo britskou šílenou, fanatickou touhu po válce s Ruskem – válce, která by mohla snadno přerůst v jadernou a znamenat konec lidstva.

Globální válka proti svobodě

Britské úřady představují nebezpečí pro svobodu po celém světě. Například na začátku tohoto roku britská vláda nařídila společnosti Apple, aby zpřístupnila své úložiště iCloud po celém světě, což se dotklo asi 2 miliard uživatelů. Nařízení mělo být tajné a obsahovalo příkaz, aby Apple tuto informaci nezveřejňoval pod hrozbou trestního stíhání.

Britský zákon o online bezpečnosti (Online Safety Act) sponzorovaný CCDH, který vstoupil v platnost v říjnu 2023, obsahuje ustanovení, podle nichž britské orgány činné v trestním řízení mohou vydávat a věznit občany USA. Ve skutečnosti je britská válka proti svobodě globální: v roce 2021 se britská vláda chlubila úzkými pracovními vztahy s více než 20 dalšími zeměmi, včetně Kanady a Austrálie.

V roce 2020 se Tony Blair na Twitteru chlubil, že „naše týmy jsou nyní začleněny do vlád po celém světě a pomáhají jim chránit jejich občany během této pandemie – nejen v souvislosti s Covid-19 samotným, ale také s politickými a ekonomickými vedlejšími škodami.“

Jaderná bomba, ne kulka

Vzhledem k rozsahu a míře tohoto totálního útoku na občanské svobody a komplexnímu kooptování všech klíčových orgánů státního bezpečnostního aparátu se zdá, že volbou Donalda Trumpa a odmítnutím Kamaly Harrisové američtí voliči pomohli světu vyhnout se nikoli kulce, ale jaderné válce, která mohla našim společnostem připravit cestu do dystopické budoucnosti. Západní národy by se začaly podobat režimům jako východní Německo, Sovětský svaz a Severní Korea. Británie už se jim podobá.

Než tedy budeme Donalda Trumpa kritizovat za jeho chyby a výstřelky, měli bychom mít vždy na paměti, že jsme se před pouhými 126 dny ocitli na křižovatce. Prudký odklon od dystopie byl skutečností a neměli bychom ho brát jako samozřejmost. Přes všechny své osobní nedostatky a politické chyby se Trump na tomto odklonu významně podílel.