Dryml: Sobotka s Haškem se chovají jako malí kluci!
23.11.2010 09:35
Vladimír Dryml je dalším z politiků, kteří jsou připraveni se na březnovém sjezdu utkat o křeslo předsedy ČSSD. Jak hodnotí programy obou hlavních kandidátů? Co říká kandidatuře Martina Peciny a jaká je jeho vize ČSSD? To vše si můžete přečíst v exkluzivním rozhovoru, který Vladimír Dryml serveru Vaše věc.cz poskytl. Pane senátore, proč jste se rozhodl kandidovat na funkci předsedy ČSSD?
Vladimír Dryml: "Tato země potřebuje silnou ČSSD a silná ČSSD potřebuje zase silného a zkušeného lídra. Ani Michal Hašek, ani Bohuslav Sobotka a už vůbec ne Martin Pecina tato kritéria nesplňují. ČSSD se již jednou dostala do hluboké krize, ze které ji dostal až Jiří Paroubek, když se do jejího čela dostal člověk, který nepoznal nic jiného, než politiku, totiž Stanislav Gross. To je ale případ jak Haška, tak Sobotky, jejichž životní a profesní dráha je spjatá pouze s politikou. Oba jsou také velmi mladí. Jejich politická i osobnostní nevyzrálost se projevuje již dnes, kdy se spolu už čtyři měsíce před sjezdem ČSSD pouštějí do osobních hádek. Rozesílají se žárlivé tiskové zprávy, jedna z Lidového domu, další ze štábu Michala Haška a soukromých PR agentur, které pracovaly pro Jaroslava Tvrdíka. Co nastane, až jeden či druhý vyhraje a splní to, co už oba oznámili, totiž že si nepřejí toho druhého ve vedení strany? Bojím se minimálně toho, že ČSSD přestane být jednotná, budou jí svářet vnitřní spory mezi křídly „sobotkovců“ a „haškovců“, a že se opět vrátíme do let 2004 a 2005. Obávám se toho o to více, o co jsou zřejmější fakta o tom, kdo vše se pohybuje v zákulisí těchto dvou táborů – lobbyisté jako Tvrdík či Pokorný – pro něž byla a je ČSSD primárně dojnou krávou!"
Myslíte opravdu vážně, že by se ČSSD mohla v případě vítězství Haška či Sobotky rozpadnout?
Vladimír Dryml: "I to je možný vývoj. Když například čtu některé veřejné výroky Zdeňka Škromacha, který tvrdě osobně napadá Bohuslava Sobotku, se kterým je ve vedení strany několik let, útoky Milana Urbana na Davida Ratha, celou tu tvrdíkovskou propagandu, která se snaží vytvořit dojem, že když zvítězí Bohuslav Sobotka, vrátí se Jiří Paroubek, tak mám opravdu obavy o jednotu ČSSD a o její schopnost neotravovat voliče svými vnitřními spory. Ty sjezd volbou jednoho či druhého nevyřeší, ale naopak jen prohloubí příkopy mezi oběma tábory, které se neprofilují ani tak programově – oba programové dokumenty i média hodnotí jako velmi blízké – jako spíše byznysově, tj. právě přes vstřícnost k jistým lobbyistickým kruhům. A pro ně bude rozhodující nikoliv sjezd příštího roku, ale až ten další, kdy se bude rozhodovat, kdo bude za ČSSD kandidátem na příštího premiéra. Velmi se obávám toho, že ať si v březnu zvolíme Haška nebo Sobotku, čekají nás dva roky vnitřních hádek a sporů."
Z čeho usuzujete na napjaté vztahy mezi Michalem Haškem a Bohuslavem Sobotkou?
Vladimír Dryml: "Vždyť i vrabci na střeše si štěbetají o tom, že jejich osobní nevraživost je dlouholetá, kdy měl Sobotka Haška vyhodit z tajemnického místa v poslaneckém klubu strany. Od té doby jsou to rivalové, přitom je to v podstatě klukovina, a pokud nejsou schopni takovou klukovinu přejít, pak každý rozumný člověk musí velmi vážit, zda se takoví lidé mají postavit do čela strany s tradicí více jak 130 let. Ale není důležitá minulost, důležité je to, co dělají dnes a už jsem uvedl pár příkladů, kdy již dnes prokazují schopnost spolu svádět tvrdý, podpásový osobní boj bez ohledu na to, jaké budou dopady na ČSSD jako celek. Rozesíláním tiskových zpráv „natruc“, kdy se ke každé prkotině vyjadřuje za ČSSD jak její faktický šéf, tak i „kandidát na předsedu“ Hašek, to začíná a zatím je to směšné a trapné, ale čekají nás ještě čtyři měsíce a pak další dva roky a ČSSD si dlouhodobě nemůže dovolit být ani směšná, ani trapná."
V tomto se shodujete s názorem Martina Peciny, který v rozhovoru pro náš server prohlásil na adresu ČSSD, že „nikdo nás už nebere vážně. Nejsme už zlí. Začínáme být směšní“…
Vladimír Dryml: "Předně, pan Pecina k té směšnosti ČSSD přispěl také a to nepochopitelným projevem servility a politické naivity v podobě pamfletu „Za slušnost v politice“. Když obviňuje ze zhrubnutí české politiky primárně ČSSD je to stejně hloupé, jako když Michal Hašek ve svém programu přijme bez mrknutí oka propagandu české pravice, že za zadlužení státu můžou primárně sociální výdaje. Mimochodem, obojí vypovídá o politickém smýšlení obou autorů těchto vskutku hloupých myšlenek, kdy se sociální demokracií mají společného pouze to, že jim umožnila dostat se k funkcím a společenskému postavení. Na druhou stranu jsem od voleb prosazoval odchod celého vedení strany, které nese stejný, ne-li větší díl odpovědnosti za výsledek sněmovních voleb. To, že tak učinil jen Jiří Paroubek a celé politické grémium si dnes hraje na „nové tváře“ a ČSSD „nové generace“ mi připadá pokrytecké a perfidní. Zvláště pokud se vůči Jiřímu Paroubkovi vymezují lidé, jako je Michal Hašek, který si najal hlavního strůjce hubeného výsledku strany ve sněmovních volbách Tvrdíka a sám patřil mezi lidi, kteří se prali o to, kdo bude držet Paroubkovi deštník. To, že jsme dnes často směšní a že nás nikdo nebere vážně je jen důsledkem toho, že v čele strany sedí stále ti samí lidé, kteří se dnes jen snaží utéci před vlastní odpovědností."
Jak Hašek, tak Sobotka zveřejnili své předsednické programy, Martin Pecina nastínil svojí vizi v rozhovoru pro náš server. S čím chcete delegáty sjezdu oslovit Vy?
Vladimír Dryml: "Předně považuji ony dokumenty – jak Haškovo „Desatero“, tak Sobotkův text „ČSSD 2014“ – za další z důvodů, které ukazují jejich nevyzrálost pro funkci předsedy ČSSD. Jedná se v obou případech o pouhá slohová cvičení. U Michala Haška se jedná o ryze marketingový leták, který mu spíchnul tým Jaroslava Tvrdíka, o tom jsem přesvědčen a mé informace to jen potvrzují. Ten dokument je bez hlubší vize pro ČSSD, postrádá ambici řešit vnitřní problémy uvnitř strany a místo pozitivních návrhů nabízí akceptaci čistě pravicových postulátů. Za tezi, že „model sociálního státu 20. století je minulostí“ by se nestyděl ani autor programu TOP09! U Bohuslava Sobotky je znát silný vliv Vladimíra Špidly a skupiny intelektuálů okolo iniciativy ProAlt. Říkám fajn, nejsem proti spolupráci s levicovými intelektuály, ale nejsem přesvědčen, že cesta úspěchu ČSSD je ve vyhlášení války kapitalismu jako takovému. Pak už jsme krůček od komunistů, znárodňování a podobných nesmyslů. Navíc jsem přesvědčen, že ČSSD nepotřebuje druhého Vladimíra Špidlu ve svém čele. Co se týče Pecinových bodů, pak je z nich znát naprostá bezradnost a především to, že jejich autor nepovažuje politiku primárně za střet idejí, ale spíše jako technologii moci.
Já na své vizi pro ČSSD pracuji s týmem spolupracovníků již několik měsíců. Nicméně zde jsou základní teze:
1. Předně co nejrychleji provést příslušné změny ve fungování strany a naplnit co nejvíce z bodů programu modernizace, který připravil Jiří Paroubek. ČSSD musí také odolat snahám učinit z ní středovou stranu, což by fakticky znamenalo nastoupit cestu lidovců. Přestože květnový volební výsledek není úspěchem, z jednoho pohledu je nutné jej respektovat: ČSSD má dnes po KSČM nejtvrdší voličské jádro, což byl vždy pro ČSSD existenciální problém. Toto jádro nám také zajistilo úspěch v komunálních volbách. Nastoupit cestu politického středu a thymolinových úsměvů by znamenalo opustit tyto voliče a prakticky tak znehodnotit jeden z mála pozitivních výsledků květnových voleb. V tomto smyslu taktika pravice na odstrašení voličů od ČSSD vyšla jen částečně, protože sice ČSSD připravila o možnost sestavit v tomto volebním období vládu, avšak vytvořila pevné voličské jádro ČSSD a zbavila jí tak do budoucna jednoho z největších handicapů. Vzhledem k míře a délce antikampaně, která byla proti ČSSD vedena, je zřejmé, že toto voličské jádro bude velmi odolné proti různým kampaním, které byly proti ČSSD vedeny v minulosti a které ji dovedly na samotný práh politické existence. I to je mimořádná zásluha Jiřího Paroubka a jeho kritici by tuto skutečnost měli mít vždy na paměti.
2. ČSSD se nesmí podílet na žádném z kroků „vlády pravicového populismu“, které povedou k privatizaci státu. ČSSD musí odmítnout privatizaci státu a proti tomuto programu, jehož naplnění by v mnoha oblastech znamenalo prakticky nevratnou změnu charakteru státu, využít všech legálních prostředků. Neoliberální revoluce, které jsme svědky nejen v ČR, ale díky globální hospodářské krizi i v dalších zemích světa, kdy cílem velkých finančních skupin a kapitálu je odbourat stát tam, kde mu brání v zisku a naopak jej využít k zisku tam, kde mu to jeho kompetence umožňují, znamená návrat do sociálních poměrů 19. století.
3. Dalším z témat ČSSD musí být obrana svobody. Musíme získat zpátky důvěru lidí pro hodnoty sociální demokracie, jejichž naplňováním se prostor osobní svobody rozšiřuje, nikoliv omezuje, jak se podařilo v předvolební kampani zmást českou veřejnost. Politická svoboda úzce souvisí s ekonomickými a sociálními podmínkami. Jak může být člověk svobodný, nemá-li jako zaměstnanec žádná práva, nemá dostatek peněz na zaplacení operace či léčby a povinně musí na svůj důchod spořit u soukromých společností, které mu vybral stát? Svoboda jedince také souvisí s přístupem k informacím. Jak může být člověk svobodný, získává-li informace z médií, která ovládají politicky angažovaní redaktoři a jejichž majitelé mají zájem na privatizaci státu? Otázky sociální, pracovní, problém zdravotnictví, přístupu k informacím, ale i obhajoba práv menšin musí ČSSD začít intenzivně řešit a ukázat tak veřejnosti, že nepřátelé svobody jsou jinde, než v sociální demokracii.
Nečasova vlády postavila svoji politickou legitimitu na úsporách ve výdajích státu, které mají zabránit nemorálnímu zadlužování a odvrátit státní bankrot. Tato legitimita je ovšem sporná hned z několika hledisek. Předně jsem již poukázal na to, že většina státního dluhu České republiky vznikla v dobách vlád pravice, na nichž se podílela politická elita většiny stran vládní koalice. Ať již se jednalo o chybnou privatizaci, hospodářskou politiku i nevýhodné státní zakázky, včetně systému jejich zadávání například u síťových staveb, které jsou nyní předmětem kritiky. Její návrh řešení však přenáší drtivou většinu nákladů na ty, kteří dluhy nezpůsobili a navíc z oné „rozpočtové odpovědnosti“ vyjímá nejbohatší část české společnosti podle zvrácené logiky, že platit mají „neúspěšní“, což podle navrhovaných škrtů a daňových změn jsou důchodci, mladé rodiny s dětmi a především střední třída. Přímé daně jsou podle této logiky trestem za úspěch, což jen podporuje základní politickou filosofii „vlády pravicového populismu“, že stát je v podstatě nemorální institucí, kterou je nutné maximálně omezit tam, kde to odporuje zájmu bohatých a naopak ho využít všude tam, kde maximalizuje zisk.
Není proto náhodou, že v programu této vlády naprosto schází jakákoliv hospodářská politika, jakýkoliv ambiciózní plán na podporu českého průmyslu a hospodářství. To je něco, co do výbavy politických manažerů, najatých spekulativním kapitálem, totiž nepatří. Proto ČSSD musí nabídnout české veřejnosti důvěryhodný ekonomický program „národní obnovy“, který by vyšel vstříc požadavkům českých podnikatelů, kteří dlouhodobě upozorňují na absenci národní hospodářské strategie a exportní politiky státu, především ekonomické diplomacie. Čeští podnikatelé, zvláště malí a střední, totiž – ačkoliv to dnes nepociťují a žijí v přesvědčení, že „pravicová vláda“ je v jejich zájmu – budou další ze společenských skupin, která ponese negativně důsledky „vlády pravicového populismu“.
Snažil jsem se nastínit hlavní politické cíle pro ČSSD v tomto volebním období. Je zřejmé, že neplatí teze o konci sociálně demokratické ideologie a že ti, co tento názor zastávají, to dělají buď z hlouposti, anebo s cílem oslabit ČSSD a prodloužit tak vládní misi politických manažerů pravice. Na cestě, kterou ČSSD nastupuje, čekají však také vnější hrozby, se kterými se bude muset vyrovnat. Jedná se buď o takové kroky, kdy lze většině české veřejnosti jen s obtížemi vysvětlit, že nejsou v jejich zájmu, popřípadě odpor proti nim odrazuje od ČSSD názorově silné a aktivní skupiny voličů. První hrozba tkví v návrhu „koalice pravicového populismu“ na změnu financování stran ze státem dotovaného systému na sponzorský princip. Většina lidí se domnívá, že strany od státu peníze nepotřebují, že je to něco zbytečného, co by se dalo investovat efektivněji. Liberální demokracie však stojí a padá se svobodnou soutěží politických stran. Letošní volby navíc ukázaly, jak nerovný boj ČSSD vede a proti jak masivnímu, finančně náročnému a médii podporovanému hnutí stojí. Je zřejmé, že v případě změny financování stran, snížení či dokonce zrušení státního příspěvku, kdy strany budou závislé na finančních darech, bude ČSSD, hájící zájmy širokých vrstev lidí, v nevýhodě. Naopak marketingové projekty pravice typu VV či TOP09 budou logicky finance na svůj provoz a kampaně získávat mnohem jednodušeji, neboť hájí zájmy pouze úzké a bohaté skupiny obyvatel. Pokud se veřejnosti nepodaří vysvětlit, že není náhodou, když jedním z prvních návrhů „koalice pravicového populismu“ je návrh na změnu financování stran, že se jedná o cílený útok především na levicové strany v čele s ČSSD, bude pozice ČSSD ještě obtížnější.
Podobné riziko skýtá i návrh na umožnění voleb prostřednictvím internetu, kdy se posílí potenciál nejen pravicových voličů, ale jak ukázaly i letošní volby, zjednoduší se prostor pro manipulaci s veřejným míněním. Zavedení voleb po internetu nezvyšuje kvalitu demokracie, ale naopak snižuje, neboť posiluje tendence vyprazdňující politiku a dělá z ní záležitost módy, vkusu, spíše než prostor pro střet idejí.
Vedle rizik jsou zde však i pozitivní momenty. Jedná se především o krizi, kterou prochází nejsilnější vládní strana, ODS, jejíž agónie je více než zřejmá a zvolené vládní angažmá ji pouze prohlubuje. Situace uvnitř ODS bude jedním z prvků destabilizace vlády a ČSSD musí bedlivě vývoj v této straně sledovat. Je jen otázkou času, kdy si politická elita této strany uvědomí, že je to tato strana, která vyšla z květnových voleb poražena nejvíce.
Marketingové projekty VV a TOP09 budou procházet vnitřní demokratizací a zvláště po komunálních volbách také emancipací stranických elit. Dosud se jednalo o strany s přísným hierarchickým řízením, kdy klasické postupy stranické demokracie (TOP09) nebo nové metody jako je údajná přímá demokracie (VV), zakrývaly pravý charakter těchto pseudostran, které jsou spíše rodinnými firmami. Střet mezi tímto pojetím, který je efektivní v předvolebních kampaních jako nástroj pro získání moci, a zájmy vznikající stranické elity, nastane a bude dalším z destabilizačních prvků „vlády pravicového populismu“."
Co byste vzkázal dosud největším favoritům předsednické volby, Michalu Haškovi a Bohuslavu Sobotkovi?
Vladimír Dryml: "Jsem přesvědčen, že největším problémem ČSSD jsou obchodníci s mocí ze zákulisí, lidé jako Jaroslav Tvrdík či Radek Pokorný. Oni vyprazdňují politiku a zbavují ji jakékoliv hodnoty. Michalu Haškovi bych proto vzkázal: Odmítněte spolupráci a to i do budoucna s Jaroslavem Tvrdíkem! Bohuslavu Sobotkovi: Odmítněte spolupráci a to i do budoucna s Radkem Pokorným!"
bývalý vedoucí PR a marketingu a tiskový mluvčí ČSSD
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 3610x přečteno
Komentáře
Milan Čech - 23.11.2010 16:27.
je to robot, není to robot? nebo snad přeskakujicí deska?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Alexandr Špáta - 23.11.2010 15:11.
Milý Jene z Dubé, v některých věcech zůstáván konzervativní. Ideje zůstávají, to program se mění podle nových konkrétních výzev.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Jiří Germanicus - 23.11.2010 10:37.
Bon, pane Drymle, s většinou Vašich hodnocení a tezí se dá souhlasit. Uvítal bych, kdyby nové vedení soc. dem. po svém zvolení zahájilo také práci na vymezení českého národního zájmu v současné Evropě (jako člen EU a NATO). Do toho počítám i propracovanou energetickou koncepci Česka, včetně způsobu zajištění nezbytných dodávek ropy a zemního plynu. Včetně představy, jak čelit i případným nepříznivým scénářům (např. skokový růst cen ropy v důsledku např. vojenského konfliktu (Irán). Jinými slovy prostě to, co náš největší hospodářský partner a soused Německo má už dávno zpracováno a realizuje to (zajištění dodávek ropy a plynu) nebo na tom intenzivně pracuje (scénáře pro případ mezinárodní ropné krize a pod.).
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Alexandr Špáta - 23.11.2010 10:22.
Tohle lze jen podepsat. Jen bych snad byl opatrný v užívání termínu sociálně demokratitcé ideologie - dal bych přednost sociálně demokratickým idejím. Ono, když se z idejí stane ideologie, vždycky to začne smrdět používáním manter bez rozumu. A chybí mi vztah k parazitům na veřejných financích.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
inzerce
Nejčtenější za poslední týden
Soud konstatoval
Soukup z TV Barrandov lže
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.