Jaromír Novotný: Podivný postoj našich spojenců ke konfliktům na Blízkém východě

Přesně opačně je tomu v případě konfliktu v Sýrii, která rovněž sousedí s Izraelem. Zde našly západní spojenci společnou řeč s Tureckem a jako jeden muž podporují sunnitské fundamentalisty z celého světa, kteří bojují proti poslednímu ateistickému režimu na Blízkém východě. Západní demokracie jsou tak na stejné straně se sunnitskými monarchiemi a tím podporují vytvoření Izraeli nepřátelského, fundamentalistického státu. Navíc neváhají cvičit islamistická komanda a zásobovat džihádisty zbraněmi. Francie dokonce uznala tyto fundamentalisty za jediného legitimního reprezentanta syrského lidu. Vypadá to, jako by Francie podlehla nostalgickým vzpomínkám a chtěla by si tímto způsobem znovu zajistit vliv v bývalé kolonii, Sýrii. Pokud si vzpomínám, tak podobně umožnila pobyt v Paříži i imámovi Chomejnímu, ale vděku se od íránské teokracie, po svržení Šáha, nedočkala. Rovněž tak se USA nedočkaly vděku ze strany Talibánu, který dlouhodobě podporovaly v jeho boji proti ateistickému režimu v Kábulu. Odměnou jim byla podpora Talibánu úhlavnímu nepříteli USA, organizaci Al-Kájda. Zdá se, že západní představitelé jsou nepoučitelní. Zřejmě v tomto případě platí, že: „přítel mého nepřítele je i můj nepřítel“. A tak, protože Sýrie je podporována šiítským Íránem, západní demokracie neváhají podporovat sunnitské radikály všech odstínů proti vládě alavitů v Damašku a to i za cenu zničení poslední, větší křesťanské menšiny na Blízkém východě a vytvoření dalšího nestabilního státu à la současný Afghánistán.

Nu a Izraelci, ti musí vzít na vědomí platnost konstatování, bývalého amerického ministra zahraničních věcí Henryho Kissingera, cituji: „státy nemají přátele, státy mají pouze své zájmy“, a připravit se na válku s dalším fundamentalistickým režimem, tentokráte pro změnu na severní hranici.