Jaromír Novotný: Před 20 lety se rozdělila československá armáda

Dnem 1. ledna zanikl společný stát, vznikly dva nové státy a tím i dvě nové ozbrojené síly - Armáda České republiky a Armáda Slovenské republiky. Podle platného zákona o rozdělení Československa měli profesionální vojáci československé armády právo se rozhodnout, ke kterému státnímu občanství se přihlásí, zda k českému nebo slovenskému, až do 30. dubna 1993. Podle toho se potom stali příslušníky Armády České republiky nebo Armády Slovenské republiky.

V té době, od roku 1992, měla československá armáda v bývalé Jugoslávii prapor mírových sil v oblasti Plitvických jezer na území dnešního Chorvatska (oblast tehdejší Republiky srbská Krajina – RSK). Příslušníci praporu působili v sektoru JIH spolu s francouzským a keňským praporem mírových sil pod hlavičkou UNPROFOR (United Nations Protection Forces). K nejdůležitějším úkolům praporu patřilo vybudování a zabezpečení činnosti na desítkách kontrolních a propouštěcích stanovištích (Check Point), organizování mobilních pozorovacích týmů, včetně pozorovacích míst, dohled nad uloženými zbraněmi znepřátelených stran, ochrana chorvatské obce Podlapač, patrolovací činnost a humanitární pomoc. Ta spočívala například v ostraze a materiálním zabezpečení dočasného tábora pro přesídlence u osady Dolní Lapač. Kromě toho byl zabezpečován i doprovod konvojů s humanitární pomocí nebo konvojů s uprchlíky z RSK do Chorvatska.

Po otevření srbsko-chorvatské fronty mezi Zadarem a Benkovací v lednu 1993, kdy byla činnost keňského a francouzského praporu z velké části paralyzována, se stal československý prapor zálohou velitele sektoru. Jako jediný funkční byl nasazen ke stažení blokovaných francouzských francouzských vojáků z oblasti Goleše, Drače a Karin Plaže.

Za záchranu životů francouzských vojáků v Chorvatsku převzali čtyři příslušníci československého praporu vysoká francouzská vyznamenání. Tehdy operační důstojník podplukovník Petr Pavel (současný NGŠ Armády ČR), velitel roty major Karel Klinovský, operační důstojník major Stanislav Zaplatílek a psycholog podplukovník Pavel Jirkovský osobně převzali francouzský Válečný kříž z rukou francouzského ministra obrany Francoise Leotarda.

Jako tehdejší Náčelník sekce zahraničních vztahů ministerstva obrany České republiky jsem měl v podřízenosti plně vyzbrojený prapor mírových sil neexistujícího státu a neexistující armády. Pro znepřátelené bojující strany, Chorvaty, Srby a Bosňáky, to bylo něco neuvěřitelného, co nechápali. „Vy jste rozdělili Československo a tady máte společný prapor. Jak je možné, že se nepozabíjíte?“ Moje odpověď byla vždy stejná: Berte to jako názornou lekci z demokracie. Vidíte, že lze stát rozdělit i bez krveprolití.

Ještě 5 minut před půlnocí 30. dubna 1993 mne ve štábu praporu v Titově Korenici navštívili dva slovenští důstojníci a oznámili mi, že se hlásí k českému občanství. Prvního května se tak automaticky stali příslušníky AČR.

Posledním velitelem Československého praporu mírových sil v UNPROFOR byl podplukovník Karel Blahna, prvním velitelem samostatného praporu mírových sil Armády České republiky v UNPROFOR se stal plukovník Vladimír Braun.

O půlnoci z 30. dubna na 1. května 1993 byl Československý prapor mírových sil v UNPROFOR rozdělen na samostatný prapor mírových sil Armády České republiky v UNPROFOR a prapor mírových sil Armády Slovenské republiky. Tímto definitivně skončila i existence československé armády.