Karel Horák: Chaos

obrazek
13.6.2013 12:07
Nedávno jsem se účastnil jedné soukromé, ale odborné debaty, během které se její účastníci shodli, že neexistuje v našem státě žádný, ale skutečně žádný rezort, který by nebyl slušně řečeno „rozšťouchán“, který by byl funkční, z něhož by vycházela rozhodnutí prostá chaosu, sloužící jakéstakés autoritě státních orgánů. Bohužel i justice je v chaosu ponořena víc, než je zdrávo. Týká se totiž naprosté nejednotnosti soudní praxe při rozhodování.

V minulých dnech média probírala, zda lze či nelze nahrávat průběh jednání zastupitelstva obce. Jeden soud řekl, že nikoliv, druhý, byť v jiné věci, ale principiálně stejné, vyslovil právní názor, že nahrávat lze. A teď si, občane, vyber.

Kolegové advokáti, ale i samotní soudci mi jistě dají za pravdu, pokud prohlásím, že jednotné rozhodování u nás vůbec neexistuje. Odlišné právní názory panují nejen v rámci jednoho soudu (klasickým důkazem toho jsou opačná rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ohledně správnosti účtování poplatků za správu hypotečního úvěru), ale i v rámci soudů odvolacích a dokonce i v rámci Nejvyššího soudu, jehož úkolem je právě sjednocování judikatury.

Odborníci žasnou, laik se diví. Žádný z nás nemůže předem odhadnout výsledek soudního řízení. Právní jistota je tatam. Předvídatelnost rozhodování není žádná. Mohu uvést desítky naprosto shodných kauz jen z vlastní advokátní praxe, které byly u různých soudů v republice rozhodovány diametrálně odlišně. Jistě i jiným kolegům se přihodila nemilá věc, kdy podávali žalobu přesvědčeni o svém úspěchu a argumentujíc „konstantní“ judikaturou, která se ovšem v průběhu let letoucích, co se kauza táhne, změnila. Ano, i na Nejvyšším soudu se stává, že „co dveře, to jiný názor a jiné rozhodnutí“. Pak žalobu prohrajete. Že je to nespravedlivé ? Ale jděte !

Jak ovšem má Nejvyšší soud sjednocovat judikaturu, když se valná část souzených věcí k němu ani nedostane ? Klasicky jde o téměř veškeré věci podle zákona o rodině a věci, u nichž předmět sporu nepřesáhne padesát tisíc korun.  

Zvykli jsme si používat termínu „právní stát“. Zmiňuje jej v článku prvém i Ústava České republiky. Má-li však právní stát být založen na úctě k právům, musí být občanu zaručena i jednotnost rozhodování státních orgánů (problém se totiž netýká jen justice). Jestliže toho nejsme schopni, zřejmě nezbyde než přijmout precedens jako základní pramen práva, jako je tomu v anglosaských právních systémech.

karel-horak
Stínový ministr spravedlnosti za LEV 21. Jeden ze zakladatelů studentské právní poradny při stávkovém výboru PFUK v listopadu 1989. Od počátku roku 1991 do roku 1994 působil v Litoměřicích na tamním okresním soudu, v roce 1992 byl jmenován soudcem. V období červen až srpen 1994 jej ministr spravedlnosti přidělil k mezinárodněprávnímu odboru Ministerstva spravedlnosti. Na počátku roku 1995 byl ministrem zahraničí jmenován do funkce generálního konzula ve Slovenské republice. Zastupitelský úřad – generální konzulát v Košicích – vedl až do listopadu 1997. Od roku 1998 do roku 1999 pracoval na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ve funkci ředitele odboru rezortní kontroly. Od září 1999 vykonává advokacii. Na III. Sněmu České advokátní komory v roce 2002 byl zvolen náhradníkem představenstva ČAK. Členem politické strany národních socialistů LEV 21 se stal v listopadu 2011. Kromě stínového ministra spravedlnosti je členem předsednictva strany, členem legislativní rady a 1. místopředsedou krajské organizace Praha.
Klíčová slova: justice, politická kultura

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.