Karel Horák: Politická propaganda ke sportu nepatří

Když v televizním seriálu jakoby náhodou v dialozích propagují prášky na praní nebo síť lékáren, zasmějeme se té primitivní blbosti. A to se ještě takový pořad označí jako „product placement“. Když je vám v rámci sportovního přenosu vedle informací o zápase neustále vnucována negativní politická propaganda, není to už ani k smíchu. Je to k naštvání.

Pamatuji si jako dítě, kterak jeden bývalý slovenský sportovní komentátor při Závodu míru řičel nadšením, že našeho reprezentanta předjel těsně před cílem sovětský závodník, tehdy jsem si pomyslel něco o nedobrém duševním zdraví onoho novináře. Povinně se fandilo sportovcům ze zemí socialistického tábora, naopak povinně se kritizovali sportovci USA a tzv. zemí kapitalistických. Povinně se hledaly „hnidy“ v organizaci sportovních podniků na Západě. Vše se hodilo.

Se změnou režimu tyto nešvary v naší novinařině kupodivu nevymizely, dostaly jen opačné znaménko. Už před olympiádou v čínském Pekingu se hovořilo o spoustě peněz, co stála, remcalo se o porušování lidských práv v Číně, Tibetu, masakru na Náměstí Nebeského klidu, jako by to někoho zajímalo, sleduje-li výkony nejlepších atletů.

Bohatě jsme si téhož užili i před a při olympiádě v Soči. Zde jsme se ke skokům na lyžích povinně dozvídali o potírání práv homosexuálů v Rusku, Čečensku, trpících (de mého poněkud ujetých) bojovnicích z Pussy Riot, eskapádách prezidenta Putina, opět o nevídané sumě peněz „vyhozených“ na infrastrukturu her, vykácených lesích, „otrocké“ práci dělníků na stavbách sportovišť a mnohém dalším. Ani slova uznání a pochvaly, naopak hystericky se zesměšňovalo vše, co se hodilo, tzv. dvojitými záchody počínaje a konče jedním nerozsvíceným olympijským kruhem při zahajovacím ceremoniálu.

Nejinak tomu je nyní v Minsku, kde je hokejové mistrovství světa prošpikováno informacemi o diktátorském režimu prezidenta Lukašenka, nesvobodě tamních občanů, neznalosti cizích jazyků, hrozivými poměry v nemocnici, kde byl jeden z hokejistů po zranění vyšetřen. Jasně, vše se hodí.

Jen je mi záhadou, proč nám politicky kovaní komentátoři nepřipomenou, že USA, onen světový „vývozce demokracie“ ve většině svých států unie stále vykonává tresty smrti. Zápasy NHL by byly přece ideální příležitostí to připomenout. Anebo u přenosu ze závodů F1 z Bahrajnu nebo Abu Zabí bychom mohli dostat přednášku o militantním islámu, nelidskému právu šaríja a omezování práv arabských žen. A konečně když třeba sledujeme zápasy Davis cupu z Paříže, nesporně zajímavou a důležitou informací by bylo, že na dvorcích Roland Garros pořadatelé neumí rusky, pitomci jedni…

Že se vám to zdá jako hloupost? Mně taky, nic takového totiž do sportu nepatří. Já snad chci věřit i tomu, že ti novináři ani pochvalu od svých šéfů nečekají. To buď nemají o čem mluvit a psát, anebo jsou sami nad sebou u vytržení, jak jsou „stateční“.

V každém případě chceme nerušeně sledovat sport, s politickým školením ať nám už vlezou na hrb.