Může být obnova Mariánského sloupu symbolem tolerance?

3. listopadu před 94 roky, sedm dní po pádu habsburské monarchie, skáceli žižkovští hasiči Mariánský sloup. Vedl je František Sauer, který se hlásil k anarchistickému hnutí, jež bylo tehdy součástí Čs. strany socialistické. Ale bourání se účastnili i věřící stoupenci reformace, jako byla např. členka českobratrské mládeže na Smíchově, studentka Milada Králová; tu zná dnes společnost víc jako dr. Miladu Horákovou (neboť se vdala za redaktora dělnického vysílání Radiožurnálu). Sloup byl vždy chápán jako symbol habsbursko-klerikální moci. Výtvarně i názvem se hlásil k obrazu Panny Marie, která prý svou mocí pomohla porazit protestanty. Nebyla to Panenka Maria českého lidového baroka, ale bojovná světice, která šlapala po draku, symbolizujícím kacíře. Jen člověk v historii tak nepoučený, jako je gynekolog Bohuslav Svoboda v roli primátora, může hlásat, že by kopie tohoto barokního sousoší mohla být symbolem tolerance, bude-li stát v sousedství pomníku Mistra Jana Husa.(!)

Ti, kdo usilují o obnovu tohoto pomníku rozbití české společnosti předbělohorské, tvrdí, že oproti obecnému přesvědčení českého lidu, nebyl postaven k oslavě Bílé Hory, ale k tomu, co se stalo čtyři roky před jeho vysvěcením za osobní účasti císaře Ferdinanda III.

Co však znamenal rok 1648? Praha se tehdy osvobodila od okupace Švédy; s jejich vpádem však spojovala řada českých protestantů naději na návrat z emigrace. Ve vestfálském Münsteru a dolnosaském Osnabrücku byl tehdy konečně podepsán mír, který uzákonil obecně zásadu:„Cuius regio, eius religion“ (komu patří vláda, tomu patří i náboženství). Vestfálský mír „znamenal definitivní konec náboženské svobody v Čechách a na Moravě a zabránil exulantům v návratu do vlasti,“ píše se v dopise historické společnosti pro aktualizaci odkazu české reformace Veritas církvím a náboženským společnostem.

Jaká byla naproti tomu česká společnost před Bílou Horou? „Je zajímavé, že takzvaná česká konfese z roku 1575 nectila heslo Cuius regio, eius religion, což je takový nemravný závěr Augsburgu z 16. století, že poddaný se musí řídit podle náboženství pána. Což v Čechách nebylo, tady byla velká tolerance. A v podstatě až do Bílé hory v klidu žili vedle sebe luteráni, utrakvisté a Jednota bratrská,“ řekl v pátek 2. listopadu světící biskup katolické církve Václav Malý ve svém pořadu Jak to vidí na ČRo2.

Jak tedy může být symbolem tolerance právě pomník, který byl postaven k uctění toho, že byla v Království českém náboženská tolerance na několik století zrušena? Že to neví gynekolog, který své první politické funkce vykonával za hluboké normalizace, se nedivím. Že však hlásá o české minulosti takové nesmysly muž, který maturoval víc jak šest let po době tání, kdy už pár let publikovali své práce historici, kteří vrátili tuto disciplínu jako rovnoprávnou do oblasti vědy, je znak toho, že i společensky proslulý lékař může být ve společenských disciplínách naivní produkt bolševismu – byť mu dává dneska opačné znaménko.

Účastníci pochodu obešli krátce poté, co na orloji odbyla dvanáctá, obloukem místo, kde by měl být pomník obnoven. To bylo totiž rozhodnutím magistrátu, v jehož čele je primátor Svoboda, od rána do noci rezervováno pro zastánce obnovy sloupu. V té chvíli tam byly čtyři nalíčené osoby v historických kostýmech. Pak se postavili za potlesku několika starších Pražanů na kříže, které v dlažbě symbolizují pobělohorskou exekuci. Každý měl i nějaký svůj důvod, jak vyplynulo z odpovědí na dotazy reportérů ČT pro Události, ale i pro Křesťanský žurnál.

Tak třeba právník Martin Houska, který nesl symbol rektora pražské univerzity Jána Jesenského, mluvil o tom, jak katolická církev porušuje zákony demokratické společnosti 21. století - například právo občanů na soukromí a osobní přesvědčení tím, že mají věřící povinnost zpovědi. Není bez zajímavosti, že ve zmíněné rozhlasové promluvě hovořil biskup Malý o největší komunitě křesťanů v naší zemi před Bílou Horou – o utrakvistech; ti se nejméně odlišovali od katolíků: „především zdůrazňovali přijímání pod obojí a Husa ctili jako světce… Jejich rysem bylo, že se tam nepěstovala tolik ušní zpověď. Dokonce v jistých okamžicích možná i zanikla, a bylo tam všeobecné vyznání. To samozřejmě bylo ovlivněno luterstvím. Nicméně oni nemohou být ztotožňováni s luterány. Bohužel po bitvě na Bílé hoře byli zlikvidováni, poslední administrátor, to znamená tedy ten, který vedl jejich nejvyšší kancelář, konzistoř, byl popraven.“

O důvod protestu se zajímala emigrantka a její partner, francouzský evangelík. To však již průvod vyrazil do Kaprovy ulice. Dodnes nese jméno prokurátora Daniela Kapra z Kaprštejna, který před 391 rokem řídil onu exekuci a měl tu svůj dům. „Jako kdyby na Pankráci byla Urválkova ulice,“ padlo při vstupu do ní. - Krátce před jednou odložili účastníci pochodu transparenty se 27 osudy do prostor Jazzové sekce.

V té chvíli na Pankráci začínala obvodní konference tamní sociální demokracie. Měla na programu volby před nastávajícím sjezdem a skromnou oslavu: v tomto největším městě Prahy poprvé nezískala pražská pravice křeslo senátora. Na závěr svého jednání – pár hodin po té, co o protestu informovaly Události ČT – zavázali své zastupitele v Zastupitelstvu hl. města Prahy, aby neponechali rozhodnutí o Mariánském sloupu jen na primátorovi a pravicové radě, ale snažili se prosadit krajské referendum, aby mohli o jeho osudu rozhodnout Pražané. Jako rozhodli před 94 roky.

(Autor se pochodu účastnil s Kryštofem Harantem.)