Nadcházející Summit NATO v Chicagu

Nová „strategická koncepce USA pro 21. století“, publikovaná letos v lednu, definuje ekonomické a bezpečnostní zájmy USA nikoliv, jak bylo zvykem, do euroatlantického prostoru, ale do prostoru cituji: „from the Western Pacific and East Asia into the Indian Ocean region and South Asia“. Nově jsou tedy strategické zájmy USA definovány do prostoru „Asia – Pacific“. O Evropě, je ve strategické koncepci mimo jiné i tato zmínka, cituji: „most European countries are now producers of security rather then consumers of it.“ Tedy přeloženo do srozumitelného jazyka, je to jasné poselství spojencům na druhém břehu Atlantiku, že by měli na svou obranu přispívat více sami a nespoléhat se jen na případnou pomoc USA. Američanům zřejmě došla trpělivost s tím, jak evropští spojenci neustále snižují své rozpočty na obranu. Rozpočet NATO je tak v roce 2012 ze 75% financován USA. Ještě v roce 1997 podíl USA činil zhruba 51%. Evropské členské státy se tak, za současné hospodářské krize a krize eura, díky Řecku, Španělsku, Portugalsku a Itálii, dostávají do velmi delikátní pozice pro jednání uvnitř NATO.

Vrcholní představitelé členských států NATO by měli v Chicagu jednat především:

- o situaci v Afghánistánu, tamní misi ISAF a vývoji po roce 2014, kdy bude zodpovědnost za bezpečnost země předána do rukou Afghánců.

K tomu podotýkám, že nevím, zda si bude Aliance ochotna přiznat, že válku v Afghánistánu prohrála. Prezident Barack Obama odůvodnil odchod z Afghánistánu tím, že bylo dosaženo původního cíle, tj. potrestání a zlikvidování Osamy Bin Ladina. Nikdo nehovoří o tom, že Talibán v současné době kontroluje 70 až 80% území Afghánistánu. Konec konců tajná jednání s Talibánem začala již v loňském roce v Kataru.

- dále o postupu výstavby protiraketové obrany Aliance.

V americkém Kongresu sílí hlasy, že by se na nákladech za protiraketovou obranu NATO měli podílet i Evropani, konec konců chrání nejen USA, ale i Evropu. Nejostřejší hlasy dokonce hovoří o tom, že by Evropani měli býti ponecháni sami sobě.

Domnívám se, že Severoatlantická aliance je na prahu nové etapy své existence a tato etapa bude bolestivá pro evropské členy. Budou si muset přiznat, že USA již více nejsou ochotny platit za jejich schopnosti obrany.

Američani, podle mého názoru, již nebudou ochotni vést války v zájmu Evropanů podle jejich výběru. Asi poslední byl zásah NATO v Libyi, který byl iniciován Francií a Velkou Británií. USA se přidaly po velkém váhání. Jak se však v průběhu akce ukázalo, Evropa nedokáže vést velkou vojenskou operaci sama. USA dodaly 80% leteckého paliva a 70% leteckých raket. Britům a Francouzům totiž munice v průběhu zásahu došla. Evropa tak bude muset začít řešit vlastní problémy, které od konce studené války neustále odsouvala. Členské země NATO, které jsou zároveň členy EU lze rozdělit zhruba do tří skupin. Země, které v oblasti obrany jsou ochotny něco dělat a mají nato – severské země a UK. Země které mají zájem něco dělat, alespoň to deklarují – V-4 ( ČR, Slovensko, Maďarsko, Polsko), ale nato nemají a zbytek to jest země které nehodlají nic dělat ani na deklarativní úrovni. Nekoordinované škrty v rozpočtech obrany jednotlivých zemí tak nyní způsobují zbytečné problémy.

- možná se bude jednat i o možném snížení duplikací vojenských kapacit mezi NATO a EU (to je takový evergreen každého summitu).

Pro vysvětlení: již mnoho let se jedná o možném sdílení zdrojů a kapacit mezi NATO a EU. Kamenem úrazu je ale dodnes nevyřešená otázka turecké okupace severní části Kypru. Pokud se jedná o poskytnutí kapacit NATO pro operace EU, tak to vždy zablokuje Turecko (člen NATO, který není v EU) a naopak, pokud se jedná o poskytnutí kapacit EU pro operace NATO, tak to vždy zablokuje Řecko (člen NATO i EU). Tento letitý problém může vyřešit probíhající krize eura. Pokud Řecko opustí EU, bude problém vyřešen.

- určitě se bude jednat i o rozvoji aliančních schopností v soudobém ekonomickém a politickém klimatu.

Rozhodně to bude zajímavá část jednání za situace, kdy dochází v řadě evropských členských zemí v důsledku voleb k výměnám poltických elit. Viz volby ve Francii, Španělsku a Řecku a probíhající hospodářská krize v zemích EU.

Nadcházející summit v Chicagu slibuje, že by mohl být velmi zajímavým setkáním vrcholných představitelů zemí z obou stran Atlantiku, protože výchozí pozice obou stran nebyly nikdy v historii rozdílnější.