Ondřej Kosina: Dobré zprávy z Venezuely

obrazek
15.4.2013 10:18
Z Caracasu přichází dobré zprávy. Blízký spolupracovník Huga Cháveze, jehož zesnulý prezident vybral jako svého nástupce – Nicolás Maduro – zvítězil v mimořádných volbách, které se konaly 14. dubna. Znamená to, že socialismus 21. století a projekt bolívarovské revoluce bude ve Venezuele pokračovat i v příštích šesti letech.

Výsledky voleb a předvolební průzkumy

Nicméně volební výsledek byl – v rozporu s většinou předvolebních průzkumů – poměrně těsný. Úřadující hlava státu Nicolás Maduro, kandidující za levicovou koalici Velký vlastenecký pól, získal 50,7 %, zatímco kandidát středopravicové koalice Kulatý stůl demokratické jednoty a guvernér státu Miranda Henrique Capriles obdržel 49,1 % hlasů. Dubnový průzkum preferencí agentury Datanalisis předpověděl výsledek 54,8 % ku 45,1 % ve prospěch Madura. O něco střízlivější čísla nabídla agentura Datincorp – 44 % ku 43 %. Zcela nerealistickou předpověď (záměrně?) učinila Datamática, která predikovala vítězství Caprilese (42,1 %), přičemž Madurovi přisoudila pouhých 30,6 %. Jak se často stává, skutečný výsledek se od průzkumů značně liší. Sečteno a podtrženo, Madura volilo o 234 935 lidí více než Caprilese při účasti 78,7 % voličů. Rozdíl 1,6 % vypovídá o silné polarizaci venezuelské společnosti.

Při volbách na podzim loňského roku byl rozdíl mezi oběma soupeři daleko větší – tehdy Chávez vyhrál s 55,1 % a Capriles získal pouze 44,3 % při účasti 80,5 % voličů. Přírůstek hlasů pro opozičního kandidáta lze vysvětlit několika způsoby. Mnozí Madurovi sympatizanti byli pod vlivem průzkumů přesvědčeni, že jeho vítězství je nezvratné a zůstali doma. Některé z nich mohly odradit jeho kontroverzní výroky v předvolební kampani, jiní mu zase vytýkají, že postrádá charisma zesnulého prezidenta, jenž se stal legendou už během svého života. Mladí Caprilesovi voliči argumentují faktem, že zažili jen Chávezovu vládu a nyní nastal čas pro změnu. Evidentně je pálí dobré bydlo, nemají možnost srovnání s marasmem, který v zemi panoval před nástupem Cháveze k moci a mylně se domnívají, že opozice má lepší recepty na rozvoj země.

Perličky z předvolební kampaně

Předvolební kampaň byla velmi vyostřená a emocionální – jak je v Latinské Americe zvykem – a plná vzájemných, mnohdy úsměvných, útoků z obou stran. Capriles Madura nazval „satanem“, „ptačím mozkem“ a „lhářem“, zatímco Maduro o svém rivalovi prohlásil, že je „princ buržoazie“, „malá princezna“ a v narážce na to, že je svobodný, ho označil za „gaye“. Na to Capriles reagoval výrokem, že „miluje tolik žen, že si nedokáže jednu z nich vybrat“ a Madurovu manželku nazval „ošklivou ženskou“. Za zmínku stojí skutečnost, že Capriles se snažil rozmělnit svou pravicovost častým chválením brazilského sociálně demokratického modelu, avšak prezidentka Dilma Rousseffová veřejně podpořila Madura.

Zhrzený Capriles

Capriles podle očekávání neunesl porážku a výsledek voleb neuznal, přestože se jich zúčastnilo 170 zahraničních pozorovatelů, kteří žádné excesy či pochybnosti nezaznamenali. Capriles ještě před vyhlášením výsledků – v tušení své porážky – preventivně prohlašoval, že vláda plánuje zfalšování voleb: „Varujeme naši zemi a celý svět, že existuje záměr změnit vůli lidu“. Po oznámení konečných čísel na tiskové konferenci uvedl, že Madurovo vítězství je nelegitimní a odmítl jej uznat, dokud nebudou všechny hlasovací lístky podrobeny auditu. Vítězi voleb vzkázal: „Jediný, kdo byl poražen, jsi ty a vše, co reprezentuješ“. Maduro se přepočítání hlasů nebrání. Na svou obhajobu prohlásil, že vítězství malým rozdílem hlasů je běžné i v jiných zemích a dodal: „Udělejme audit! Žádný problém. Možná zjistí, že moje vítězství je ještě větší“.

Hrozba barevné revoluce?

Madurova inaugurace se slavnostní přísahou proběhne 19. dubna a jeho mandát potrvá do ledna 2019. Po smrti prezidenta Cháveze nastalo období nejistoty, které je spolu s těsným výsledkem voleb vhodným ovzduším pro vyvolání masových demonstrací opozice a zrežírování barevné revoluce za pomoci CIA. Je třeba mít na paměti, že Venezuela je země s největšími zásobami ropy na světě, spojenec Íránu a neformální lídr socialismus budujících latinskoamerických států, které jsou na její ekonomické pomoci mnohdy závislé. Ve Washingtonu je eminentní snaha změnit tamní režim, přičemž proamerický Capriles se jeví jako ideální figura. Lídr vládní Sjednocené socialistické strany Venezuely (PSUV) Diosdado Cabello předložil dokumentaci, včetně telefonních záznamů, o plánech opozice neuznat výsledky voleb za účelem vyvolání mezinárodního zájmu. Doufejme, že po avizovaném volebním auditu se emoce zklidní, opozice se zachová státotvorně, uzná svou porážku a umožní novému prezidentovi pokračovat v Chávezově odkazu.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

josefmikov
josefmikov

..."Brazilský model socialismu", jehož ikonou byl (a stále je) bývalý prezident Luiz Ignacio Lula da Silva. Co si o realitě takového prohlášení myslet, když sám "Lula" byl blízkým Chávezovým přítelem a v kampani podpořil Madura mimo jiné i tv spotem ( http://www.youtube.com...

prestava byt ikonou a veri se uz mene na jeho "Brazilský model socialismu". ovsem capriles se ho dovolavat nemuze, to lula nestrpi,!!  neni necestny!!!

v brazilii diky dvojakke ( mozna jen zdanlive) a arogantni , to zjevne, presidentce sli komuniste

josefmikov

...Veřejné potrestání země vedené "populistickým režimem" je již dlouhou dobu fixní ideou některých kruhů na špici amerického vedení. Myslí si, že je správná doba pro průzkumný útok, aby se otestovala stabilita bolívarského režimu. Nadcházející volby otevírají slibné vyhlídky. Opozice má příležitost chopit se iniciativy. Všechny průzkumy mínění uvádí, že Nicolas Maduro vede před Caprilesem Radonskym o 15-20%. Capriles v říjnu 2012 prohrál s Chavezem, ale ti, kteří tahají za nitky ve Washingtonu, nehrají podle pravidel. Bude to tvrdý boj. Sabotáže, provokace, diverze, politické vraždy - v lásce a válce je vše dovoleno, cokoliv, co dopomůže k dosažení cíle. Pokud je Maduro jasným vítězem, pak vyvolají nepokoje ve městech, zablokují dopravní trasy, vyvolají konfrontaci a pak spustí povyk kvůli "obětem vládních represí". Použití síly, aby se dostali k moci, není vyloučeno; mohou se pokusit provést to za pomoci žoldáků a zahraničních jednotek zvláštních operací. Takové scénáře se již v historii moderní Venezuely odehrály. Další možností je jednat při sčítání hlasů. Proamerická média a aktivisté budou šířit informace o "hromadném falšování" ve prospěch Madura”

Venezuela po Chavezovi
josefmikov

...Capriles podle očekávání neunesl porážku a výsledek voleb neuznal, přestože se jich zúčastnilo 170 zahraničních pozorovatelů, kteří žádné excesy či pochybnosti nezaznamenali. Capriles ještě před vyhlášením výsledků – v tušení své porážky – preventivně prohlašoval, že vláda plánuje zfalšování voleb: „Varujeme naši zemi a celý svět, že existuje záměr změnit vůli lidu“. Po oznámení konečných čísel na tiskové konferenci uvedl, že Madurovo vítězství je nelegitimní a odmítl jej uznat, dokud nebudou všechny hlasovací lístky podrobeny auditu. Vítězi voleb vzkázal: „Jediný, kdo byl poražen, jsi ty a vše, co reprezentuješ“. Maduro se přepočítání hlasů nebrání. Na svou obhajobu prohlásil, že vítězství malým rozdílem hlasů je běžné i v jiných zemích a dodal: „Udělejme audit! Žádný problém. Možná zjistí, že moje vítězství je ještě větší“....!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

capriles  ...od cloveka jeho typu a autoru tohoto scenare nelze nic jineho cekat

Henrique Capriles Radonski - Představitel koalice pro útěk před budoucností a návrat bez vize
a
Právník porušující zákony.

http://aulavirtualedemocracia.blogspot.com.br/2012/12/henrique-capriles-radonski.html

Chávez není jen Chávez
Socialismus předpokládá... participační kulturu určující, jak bude společenské bohatství aplikováno v zájmu posílení humanity (nahrazující kulturu konzumpce, hyper individualismu, etnocentrismu a soukromého zájmu).“
Lee Artz

http://aulavirtualedemocracia.blogspot.com.br/2013/03/hugo-chavez-stale-nebezpecny.html

 

josefmikov

capriles odmita uznat vysledek...ostatne odmitl podepsat obvykle predvolebni prohlaseni, ze prijme vysledek voleb. ted prijde na radu nektery z washingtonskych scenaru.

josefmikov

Hasta siempre. Hasta la vista, commandante Chavez! Revolución en los pueblos, pueblo bolivariano para la revolución en la Am. Latina. Dignitad, Libertad, Trabajo... PARA TODOS. Nazvěme to první caracaskou deklarací, třeba. A před Caprilesy všech zemí si nasaďme jakobínskou čapku, která zatím odpočívá ve státních znacích TAMNÍCH ZEMÍ... Pro výstrahu

 

mm napsal:

říkal jsem si, že Vás, morybunde, zklamu, a zklamal jsem sám sebe. Navrhuji Stanovi, aby naše texty prohodil...definoval jste podstatu přesně. Právě proto mne mrzí, že předsedkyne Ústřední volební komise neodvedla stoprocentní práci, neboť i při ztrátě 0,8% by Maduro vyhrál. Možná velmi těsně, ale- Vyhrál. Bylo úřednické ho pasovat před sečtením všeho na vítěze, ale bylo by státnické vyčkat (mají to na PC a via cédula de identidad) pár hodin NA VÍTĚZSTVÍ. Takhle bylo zvítězeno, ale oba víme, že zvítězil duch commandante Cháveze. Byl to Chávez, který vedl ruku žen, které dostaly své domky i s dekrety v barrios k volbě Madurově, přestože jiný politik, než Chávez, by barrios likvidoval buldozery. Jako nepovolené stavby (jak vědí mafiáni z Ods, NE KAŽDÁ ČERNÁ STAVBA JE SLUMEM). Pravice teď lká: za měsíc by Maduro nevyhrál, duch Cháveze by se vytrácel....Možná mají v něčem pravdu. Být po Chávezovi nebude snadné. Maduro, pokud na sobě nezapracuje, nepovede zemi tak, jako commandante. Položme si otázku. Jsou lidé jako Chávez, Tito nahraditelní? Měli by kojoti takové hody v Jugoslávii, kdyby TITO žil? Nikdy. Nereplikovatelní lidé, ale napodobitelní. V politického boha není třeba věřit, je třeba, aby jeho činy vstoupili do našich dějů. A pak se mu připodobníme. Pro blaho lidu, pro revoluci, pro věčné jaro mladé země, kterou velký Simon Bolívar vyrval z pařátu potomka španělského Habsburka. Hasta siempre. Hasta la vista, commandante Chavez! Revolución en los pueblos, pueblo bolivariano para la revolución en la Am. Latina. Dignitad, Libertad, Trabajo... PARA TODOS. Nazvěme to první caracaskou deklarací, třeba. A před Caprilesy všech zemí si nasaďme jakobínskou čapku, která zatím odpočívá ve státních znacích TAMNÍCH ZEMÍ... Pro výstrahu

Morybundus - 15. 4. 2013

MM, předně díky za článek. Můj názor na volby je následující. Osobnost jako byl Chávez se rodí jednou za mnoho generací. Chávez byl tváří revoluce, byl jejím duchovním otcem. Opozice by bez Cháveze taktéž nemohla existovat, protože jejím jediným "programem" za celých 14 let byla prostá negace všeho co, Chávezova administratova dělala. S určitým odstupem si myslím, že v tomto případě nehrají ty necelá 2% rozdílu takovou roli. Nejdůležitější je ono samotné Madurovo vítězství. Jistě máte v paměti, jak se už od prvních zpráv o objevu rakoviny u Cháveze opozice vyjadřovala, že jeho případnou smrtí bolívarská revoluce skončí. A právě to že neskončí je tím největším vítězstvím. Také na poměru hlasů je dobré demonstrovat jakáže "diktatura" ve Venezuele vládne - zvítězil snad Maduro 99,8% při 99,9% účasti? Už jen ta obrovská účast je důkazem občanské vyspělosti Venezuelanů (srovnejme např. s našimi "nejnavštěvovanějšími" volbami do Poslanecké sněmovny).
A teď k samotnému Madurovi a počtu hlasů. Jak už jsem napsal v úvodu, Chávez byl jedinečný, neopakovatelný, charismatický vůdce s určitou nepopíratelnou aureolou revolucionáře bojovníka a dle mínění mnohých jakéhosi novodobého Bolívara. Byl snad nejvýznamnějším prezidentem své země v její novodobé historii a zároveň zapůsobil zcela zásadně také na integrační proud celé Latinské Ameriky, která už nikdy nebude stejná jako před Chávezem. To vše ale mělo jednu stinnou stránku, kterou neopomínali často zmiňovat jak jeho příznivci, tak odpůrci. Do jisté míry totiž revoluční proces byl na jeho přítomnosti závislý a s ním přímo spojený. Chávez si to jistě také sám uvědomoval a tak nejenže často prezentoval široký okruh svých spolupracovníků, ale hlavně prohluboval principy přímé demokracie. Protože jedině tehdy, kdy má lid skrze ústavu a zákony zaručenu svrchovanost, pak kdokoliv bude u moci, nemůže konat proti jeho zájmům. A dnes můžeme říci, že tato snaha se podařila. Za 14 let bolívarské revoluce se lidé skutečně naučili jít za svými právy, hájít je, znají ústavu a mají v ní oporu, paticipují na chodu státu. Po odchodu Cháveze ztratila revoluce svou ikonu, ale nikoliv své prostředky k jejímu uskutenčnění stejně tak jako stejné zůstaly její cíle. Kdokoliv by se pokoušel zaujmout uprázdněné prezidentské křeslo by byl nutně konfrontován s faktem, že jej přebírá po skutečném politickém i lidském gigantu. Maduro byl pravděpodobně z možných kandidátů na tuto funkci nejlepší. Patřil mezi Chávezovy nejbližší spolupracovníky už z raných dob bolívarského hnutí. Dovede se vyjadřovat, dovede být bezprostřední, vtipný i vážný, dovede hrát na buben a zpívat na míticních stejně jako jednat se zahraničními delegacemi. A v neposlední řadě může oslovit i svým vzhledem. Ovšem není to Chávez! Nikdo nemůže být Chávez - ten byl jen jeden. Maduro stál před nelehkým úkolem. I když byl samotným Chávezem označen za člověka, který by měl na postu prezidenta v procesu revoluce pokračovat "kdyby se něco stalo" - přesto tento "punc" nezaručuje sám o sobě vůbec nic. Maduro se přes noc musel stát osobou, která má na to oslovit rozjitřenou venezuelskou společnost. Musel se za pochodu a během doslova pár dnů naučit vystupování na mítincích, emotivním i faktografickým projevům, dá se říci, že musel přijmout něco jako životní úděl a musel to přijmout téměř ihned. Zatímco Capriles byl v tomto souboji již ostříleným harcovníkem, který měl navíc za zády nejen domácí oligarchii a média, ale také vlivné spřátelné organizace v zahraničí. A ke všemu také fakt, že po 14 letech leckdo slyší na "změnu" i když fakticky neví, co mu přinese (opět srovnání s volbami v ČR je namístě - i když u nás v kratších intervalech). Capriles také od loňského října neztratil "drajv" a do kampaně víceméně "elasticky" přešel. Je ještě spousta faktorů, které volby svým způsobem ovlivnily až k tomuto těsnému výsledku, ale shrneme-li to - vítězství Madura je při tom všem, v tak turbuletních časech a atmosféře, která ve Venezuele po odchodu Cháveze vládne vítězstvím více než zaslouženým a nehledě na procenta i jasným signálem, kam chce většina obyvatel svou zemi směrovat. Je nutné také podotknout, že Capriles by pravděpodobně takového výsledku nikdy nedosáhl, kdyby nezačal (na čí radu?) používat poměrně levicovou rétoriku. On-předseda pravicové strany Primero Justicia, člověk zapojený v puči roku 2002... Ovšem případy, kdy se strana jinak profiluje a jinak jedná známe (bohužel až moc dobře) i u nás. A tento jednoduchý trik prostě stále ještě funguje. Kdyby Radonski prezentoval svou agendu jako neoliberální, nikdy by neuspěl. Capriles přišel s tím, že zavede něco jako "Brazilský model socialismu", jehož ikonou byl (a stále je) bývalý prezident Luiz Ignacio Lula da Silva. Co si o realitě takového prohlášení myslet, když sám "Lula" byl blízkým Chávezovým přítelem a v kampani podpořil Madura mimo jiné i tv spotem ( http://www.youtube.com/watch?v=OhhMlre4MFs ).
Maduro zvítězil. Získal velice cenné vítězství a bolívarská revoluce může pokračovat. Po dobu jeho prezidentování se nejenže může daleko lépe představit veřejnosti a věřím, že ta v něm najde důstojného Chávezova nástupce, ale také bude garantem, že budou pokračovat významné programy a "Bolívarské Mise" započaté ještě za vlády Cháveze. Mise na snížení kriminality, výstavbu dostupného bydlení, výstavba infrastruktury, podpora družstev, sociální programy a mnohé další. Z těchto programů začínají mít stále více prospěch i střední vrstvy a doufejme, že i ty dají v příštích volbách Madurovi (bude-li kandidovat) svůj hlas.

http://www.outsidermedia.cz/Thread.aspx?id=7900&quote=167736