Petr Dimun: Ohlédnutí za kauzou Drobil

Miroslav Kalousek sice nevytěžil z krize žádné viditelné benefity, ale je to jen zdání. Předně se zbavil nepříjemně chytrého soupeře v boji o podobu obří zakázky na řešení ekologických škod. Ať již bude Drobilův nástupce jakkoliv schopný, nebude mít čas se v problematice zorientovat a efektivně tak čelit soustředěnému útoku Kalouskovy fronty. Dále zasadila tzv. kauza Drobil další ránu pověsti ODS jako celku a vrhla pochybnosti i směrem k její pražské organizaci, což obojí náramně zapadá do pavučiny, kterou dlouhodobě okolo ODS Kalousek spřádá. Nejen, že podobně jako Bárta je Kalousek mistrem kouřových clon, odvádějících pozornost od jeho vlastních problémů (zhoršující se zdravotní stav, souboj uvnitř TOP09 mezi ním a tzv. Bakalovým křídlem či rozpory se Schwarzenbergem, který například těžce nesl jmenování Pavla Severy generálním sekretářem), ale moc dobře ví, že nejúčinnější je v politice napadat soupeře neustále tak, aby krvácel z mnoha ran a nemohl se tudíž pod jediným úderem stáhnout do role oběti, která vzbuzuje soucit. Touto taktikou postupoval jak v odvetě v rámci KDU-ČSL vůči Cyrilu Svobodovi, tak při jím řízené destrukci někdejší Čtyřkoalice. V neposlední řadě mnohým lidem, kteří se již cítí unavení politikou po letošních dvojích volbách a vyčerpávajících kampaních, musel být, zvláště v době adventní, sympatický stoický klid TOP09, ostře kontrastující s Nečasovo nejistým a o to více hlasitým boucháním do stolu a politickým šantánem v duchu nejhorších nováckých slivestrů Věcí veřejných. Bonusem je pak pro Kalouska ponížení, které utrpěl jako premiér i předseda ODS Petr Nečas, jehož autorita se nyní jak v ODS, tak především ve vládě limitně blíží nule, neboť jeho faktickou roli v obou případech převzal Václav Klaus. Pokud ještě navíc v lednu přijde negativní výsledek auditu, který Kalousek zadal na svého vládního kolegu, ministra obrany a místopředsedu ODS Alexandra Vondru ve věci jeho hospodaření na Úřadu vlády, kdy měl na starost výdaje na české předsednictví EU, pak je možné očekávat druhou kauzu Drobil. Je otázkou, zda a jak se bude Vondra bránit, či zda rezignuje tak rychle jako Drobil a jak se v celé věci zachová premiér Nečas, který již Vondru, který se stylizoval hned po něm do role druhého „pana Čistého“, tedy symbolu „nové ODS“, nemůže považovat jistou dobu za svého spojence, neboť je to právě Vondra, kdo již rozjel zákulisní vyjednávání o svém nástupnictví v čele ODS v případě Nečasova pádu. Ať již Vondra setrvá, nebo rezignuje, je již dnes jasné, že přijde kauza, která oslabí ODS a posílí vnitrostranické kritiky, kteří zůstali po posledním kongresu ODS mimo hru. Fakt, že je to právě Vondra, který k nim intenzivně již několik měsíců hledá cestu a navazuje s nimi čilé kontakty, jen zvyšuje napětí uvnitř ODS. Není bez zajímavosti, že tyto vůči „kmotrům“ vstřícné kroky, které však navzdory veřejným proklamacím předváděl již před kongresem ODS, akceleroval Vondra právě poté, co Miroslav Kalousek zadal audit jeho hospodaření s penězi na české předsednictví.

 

Je zřejmé, že kauza Drobil ukázala, jak ve skutečnosti křehká je koaliční většina a jak složité či naopak jednoduché jsou některé vztahy jak uvnitř koaličních stran, tak mezi nimi, ale i mezi jednotlivými aktéry koalice a vlády. Pokud si k tomu ještě přičtete očekávané výsledky auditu Vondrova hospodaření během českého předsednictví či otazníky nad možným rozhodnutím Ústavního soudu ve věci ústavnosti pražských podzimních voleb na magistrát, pak - ačkoliv nás čeká rok oficiálně nevolební - může to být rok na politická překvapení, vzestupy a pády v mnohém stejně tak zajímavý, jako rok právě končící.