Petr Michek: Není konina jako konina

Aby nedošlo k nedorozumění, chci jasně zdůraznit, že úmyslná záměna koňského masa za hovězí rozhodně není nějakou banalitou, o které by se nemělo mluvit. Klamání spotřebitele odmítám tolerovat v jakékoliv podobě. Všechny klamavé reklamy mají společný znak - vydělávají peníze prodávajícím na úkor kupujících. O to jde i v této kauze. Jak už jsem napsal výše, u aféry s koňským masem nejde o ohrožení zdraví, ale o vážné ohrožení důvěry spotřebitelů v potraviny. Takových průšvihů se však jen za poslední rok objevila na našem území celá řada. Vzpomenu např. nahrazování uzenin nepovolenými drůbežími separáty, levná jablečná dřeň v jahodové marmeládě, kde je deklarována ovocná složka z čerstvých jahod apod. Každá tato záměna šla vždy na úkor spotřebitele. Ještě vážnějšího rázu byly nedávné aféry s polskými potravinami, které neútočily jen na peněženky spotřebitelů, ale ještě hůře rovnou na jejich zdraví, ať už se jednalo o technickou sůl v masných a pekárenských výrobcích, suchary s obsahem vaječné moučky ze zkažených vajec, kyselina mravenčí v kysaném zelí a okurkách, zkažené maso a jed na potkany v sušenkách.

Plně chápu, že má někdo vážné etické problémy pozřít koňské maso. Podobně by tomu bylo v těchto zeměpisných šířkách na rozdíl např. od některých asijských zemí u konzumace psů a koček. Než současnou aféru vytlačí z mediálního prostoru jiné kauzy, měli bychom se zamyslet nad systémovým řešením problematiky spojené s klamáním spotřebitele.

Navrhuji, aby podvodníci na trhu s potravinami byli daleko přísněji sankcionováni. Pokud by pokuty pro ty, kteří úmyslně klamou a tím i okrádají spotřebitele, dosahovaly likvidačních rozměrů, mnozí nepoctivci by se nad tímto druhem „podnikání“ více zamýšleli a pravděpodobně by se s ohledem na riziko trestu do něj ani nepouštěli. Zdůrazňuji, že mluvím o tvrdých sankcích pouze v případě prokázání úmyslu. V žádném případě by to neplatilo u neúmyslných prohřešků, které by se obešly bez vážnějších následků. Rozhodně mi nejde o to likvidovat zavedené firmy či poctivé zemědělce, kterým se „povede“ nějaká minela.

Na druhé straně se nad svým chováním musí zamyslet i samotní spotřebitelé. U nás jsme stále svědky, že hlavním kritériem při nákupu je cena. Do jisté míry pro to mám pochopení, neboť po působení posledních pravicových vlád má spousta našich občanů stále hlouběji do kapsy. Český a moravský spotřebitel však ke svému neštěstí úplně ignoruje kvalitu. Lze konstatovat, že špatné a nekvalitní produkty se na našem trhu pravidelně objevují zkrátka proto, že je kupujeme. Aby vše neodnesl jen lehkovážný spotřebitel, jsem pro to, aby byl u nás vytvořen systém řízení kvality. V současné době je na trhu „závadných“ neuvěřitelných 25% potravin. To je vskutku děsivé číslo.

Jak by systém řízení kvality mohl vypadat? Kvalita znamená především čerstvost. Např. u zeleniny, vepřového či mléka, by se mělo stanovit, že kvalitní (čemuž bude odpovídat i cena) je to zboží, které se dodá spotřebiteli do 24 hodin od sklizně, porážky či nadojení. V zemích s velkou zemědělskou tradicí, jako je třeba Francie, to pochopili už dávno. Teď je řada na nás, bude to ku prospěchu našich spotřebitelů.