Jak je to s proklamovanou vládní podporou exportu?

Česko-Indická obchodní komora by se tak ráda zařadila mezi ministerstvo obchodu a průmyslu, ministerstvo zahraničních věcí a jimi řízené organizace, aby pomohla tuto informační bariéru odbourat. Toto podpořil i partner advokátní kanceláře Kinstellar a předseda řídícího výboru „Sdružení pro zahraniční investice“ (AFI) Kamil Blažek. Obě tyto organizace vidí v Indii velký potenciál a rozhodly se tuto akci podpořit. Na semináři vystoupili lidé mající zkušenosti s obchodováním s Indií včetně mne. Na semináři zasvěceně vystoupil ředitel odboru Asie a Pacifiku z ministerstva průmyslu a obchodu Miroslav Okrouhlý. Mimo jiné konstatoval, že Indie je jednou z dvanácti prioritních zemí pro český export spolu s Brazílií, Čínou, Irákem, Kazachstánem, Mexikem, Ruskem, Srbskem, Tureckem, Ukrajinou, USA a Vietnamem.

V této souvislosti mne napadlo podívat se také na prioritní země z hlediska našeho ministerstva zahraničních věcí. To je má rozděleno do dvou skupin:

A) prioritní země s programem spolupráce:

Afghánistán, Bosna a Hercegovina, Etiopie, Mongolsko

B) prioritní země bez programu spolupráce:

Angola, Gruzie, Kambodža, Kosovo, Jemen, Palestinská Autonomie, Srbsko, Vietnam, Zambie.

Naše vláda prohlašuje, že v současné době je důležitá tzv. „ekonomická diplomacie“, tedy podpora exportu.

Podíváme-li se, kde v těchto prioritních zemích máme diplomatická zastoupení, zjistíme, že v Angole, Kambodži, Jemenu a Zambii byla velvyslanectví zrušena a v Brazílii a v Indii byly zrušeny generální konzuláty, konkrétně v Riu de Janeiru a v Bombaji. Obě města jsou hospodářskými a finančními centry svých zemí. Tomu se říká „kouzlo nechtěného“. Určitě měla vláda při svém rozhodování racionálně zdůvodněno, proč na trhy dvou nastupujících hospodářských mocností, jako jsou Indie (1,3 miliardy lidí s územím 3,3 milionů km2) a Brazílie (192 milionů obyvatel s územím 8,5 milionů km2) bude stačit jeden obchodní rada na příslušném velvyslanectví v hlavním městě. Pro srovnání, EU má 502 mil. obyvatel a území 4,3 milionů km2, umí si někdo představit, že by pro EU byl určen jeden obchodní rada v Bruselu? V Iráku většina zemí EU otevřela svá obchodní zastoupení na severu v relativně bezpečné Kurdské autonomní oblasti, v jejím hospodářském centru ve městě Erbil. Naše ministerstvo zahraničí nikoliv.

Mimochodem, při poslední reorganizaci bylo zrušeno 325 tabulkových míst, z toho 28 míst obchodních radů, většinou v zemích mimo EU, ti jsou asi pro „ekonomickou diplomacii“ zřejmě zvláště nevhodní. Stejně tak měla vláda určitě zdůvodněno i zrušení velvyslanectví v Singapuru, hospodářském a finančním to centru Jihovýchodní Asie.

V průběhu posledních pěti let bylo zrušeno 12 diplomatických zastoupení našeho státu, všechna mimo teritorium EU, takže jich máme nyní méně než v roce 1989, ačkoliv od té doby vznikly více než dvě desítky nových států.

Český vývoz je z 84% směřován do zemí EU, zbytek světa 16%. Naším největším exportním trhem je Německo s 32%. Náš současný export tak svou jednostrannou orientací velice připomíná situaci před rokem 1989, jen s opačným znaménkem. Tehdy to bylo 85% vývozu do zemí RVHP. Německo má mnohem více diversifikován vývoz. Do oblasti EU vyváží 60%, zbytek světa 40%. Možná bychom se měli více snažit i my diversifikovat náš export na trhy mimo EU, protože zde je nyní stagnace - ne-li recese - a ještě to nějaký rok potrvá. V posledních pěti letech si politici i podnikatelé ve světě všímají, že těžiště hospodářské a finanční moci se přesouvá do Asie. Meziroční tempa hospodářského růstu v Číně, Indii a Vietnamu to přesvědčivě dokumentují.

Nic tak jasně nedokumentuje podporu současné vlády „ekonomické diplomacii“ než procentní podíl rozpočtu MZV na státním rozpočtu. Za posledních pět let tento podíl klesnul o 50% na pouhého 0,5% státního rozpočtu. To je u země, kde cca 80% HDP je tvořeno exportem velmi zarážející, ne-li alarmující.