Zbyněk Fiala: Breivik a Praha

Také česká média přibrzdila a začala uvažovat o univerzálním riziku extrémismu v tom duchu, jak na něj upozornil o den dříve ve Financial Times norský ekonomický komentátor Martin Sandbu. Uveďme klíčovou pasáž:

„Breivikův zvláštní extremismus vidí mýtickou společnost - kulturně homogenní Evropu – v ohrožení cizí ideologií, kterou označuje „kulturní marxismus“. Čtenáři Breivikových názorů mohli zaznamenat, že obsahují určitý typ zvrácené logiky, jaký najdeme i v jiných extrémistických ideologiích včetně džihhádismu, kterého se Breivik tak obává. Bylo to po útocích z 11. září 2001, když norský think-tank, kterému jsem předsedal, varoval, že ti, kdo nerozlišují mezi divokým fundamentalismem a zvláštními kulturními formami, kterých se zmocnil – v onom případě islámem, oslabují liberální hodnoty, na jejichž obranu vystupují. Je smutné, že správnost tohoto závěru se potvrdila tak násilným způsobem.“

Redakční úvodník Financial Times k tomu přidal sebekritickou poznámku:

„Norské úřady prostupovaly s nejpřísnější korektností, když nespekulovaly o identitě zabijáka a jeho motivech, ale počkaly si na důkazy. Zato komentátoři a média v Norsku i v celém světě (tento list nevyjímaje) začaly velice rychle zmiňovat islámské teroristy jako nejvhodnější pachatele. Skutečnost, že tento terorista byl místo toho norský antiislamista, by nás měla všechny ztišit. Je to drsná připomínka toho, že pokroucená logika extrémismu má univerzální charakter a je obvyklým – byť nenormálním – produktem fanatismu, ať již sekulárního nebo náboženského.“  

Z tohoto pohledu zamrazí, když v Breivikově internetovém manifestu zasvítí věty jako: „Našimi hlavními nepřáteli nesmí být džiháddisté, ale mulitkulturalisté,“ protože ti to svou měkkostí džihhádistům usnadňují. Nadřazený pramen všeho zla, „kulturní marxisté“, je označení, které má asi tvořit protiklad k Breivikově orientaci „kulturního křesťana“.

Není divu, že to Breivika tak táhlo i do Prahy za našimi vůdci. Nelákaly ho jen třaskavé žvásty o bubácích stejného typu, ale také dostupnost zbraní, drog, snadnost života organizovaných band. To je odvrácená tvář toho, že hlavní pozornost našeho vnitra a nejspíš i tajné služby je boj s papírovým tygrem komunismu. Tam se dají získat medaile a povýšení. 

Nabídne nám norský příběh nějaké poučení? V Česku už máme zkušenosti i s opravdovým terorismem. Nevyšetřen byl nejen výbuch z 90. let na Staroměstském náměstí, ale také nedávné pokusy přeřezat železniční koleje nebo uvolnit jejich šroubení. Běžnější jsou případy zápalných lahví do romských oken. Příběh popálené Natálky sice skončil před soudem, ale policie a televize si častěji holohlavce pěstují - policie chrání jejich kravály a televize je rozsáhlým zpravodajským nasazením popularizuje a obvykle ohlašuje i jejich chystané akce, aby to nezůstalo jen u hrstičky frustrovaných bláznů.

Pouliční násilí je zatím v rezervě, teď je doba tichého rabování v jiném patře společnosti. Odehrává se především formou předražených veřejných zakázek pro kartel připuštěných, který odvrátí všechny pokusy prolomit dohody a nabídnout opravdovou soutěžní cenu. Tento kartel je ochoten hnát své dohody třeba až před Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jak naznačil Jan Peterka nad průběhem soutěže ministerstva vnitra a dalších centrálních úřadů o vybudování základních registrů (http://www.lupa.cz/clanky/kolik-budou-stat-zakladni-registry/). Další pouštění žilou občanů nabízí privatizace veřejných služeb. Teprve až se začnou občané opravdu vrtět, může být o násilí větší zájem.

Děsí beztrestnost mafie, která tak snadno uniká do zahraničního bezpečí. Ale ještě víc děsí naprostá neúcta k zákonům, dokonce i u správců veřejného zájmu. Do učebnic vstoupí postup ředitele Národního parku Šumava. Ten neváhal poslat do prvního pásma těžké stroje, jejichž stopy budou mít v podmáčeném hřebenovém terénu stejné trvání jako další geologická epocha. Jeho záměr je nad všechny zákony, ministr to ignoruje, hejtman panáčkuje, ředitel se radí jen se zájmovými skupinami, odborníci v panice utekli a není boha, který by zastavil tento zelený masakr.

Opravdu chceme, aby násilí bylo to jediné, co člověku v této zemi zbylo?