Zbyněk Fiala: Eurobondy budou vbrzku

Ať už Řecko zůstane v eurozóně, nebo ne, směr je jasný, hlubší integrace. Hrozby, které se na Evropu valí, se nedají individuálně ustát. Největším problémem se zdá být španělská bankovní krize, která má podobný průběh jako ta americká po prasknutí realitní bubliny, jen na ni není k dispozici tolik peněz. Výraz „španělská“ přitom v dnešním světě propojených financí není příliš informativní, namočeny jsou i nejlepší banky v největších zemích. Žádný šéf finančních investic si nemůže dovolit nechat bez povšimnutí vysoké výnosy, které byly s vysokým rizikem na evropském jihu spojeny. I s tím, jak z toho vycouvat, se čekalo na poslední chvíli, protože finanční manažeři jsou placeni za kvartální zisk, nikoliv za udržitelnost a klidné spaní vkladatelů. Pouhá národní odpověď teď může způsobit jen větší katastrofu, jak nám to předvedlo třeba Irsko. Úvaha o společných bankovních garancích má tedy nejširší okruh podporovatelů. Ostatně, vzpomeňme si, kolik odpisovaly na kurzových ztrátách ze státních dluhopisů z jižního křídla eurozóny Komerční banka nebo ČSOB.

O Řecku se na summitu moc nemluvilo, alespoň ne po skončení schůzky. Opakují se jen stávající ultimáta, to znamená, peníze jen za dodržení závazků. Ta jsou určena řeckým voličům, kteří jdou 17. června znovu k urnám. Někde se možná odehrává štábní cvičení, co by se stalo, kdyby to prasklo, ale odchod Řecka z eurozóny, bankrot, devalvace, pravděpodobné uzavření trhu, lavina podvodných transakcí, které se budou snažit vydělat na zkalených vodách, emigrační vlna – a drsný negativní tržní impulz z prudkého obratu investičního stáda, to je katastrofa srovnatelná s výbuchem sopky, která by se nečekaně vynořila pod frankfurtským finančním centrem. Zatím existuje shoda – tudy ne.

Francouzský prezident Francois Hollande zatím do toho vnesl podnět chytré horákyně – ani oblečená, ani nahá, ani jen škrty, ale škrty s růstem. Škrty situaci zhoršují, ale návrat k fiskální bezstarostnosti znamená omezení svobody rozhodování v budoucnosti. Bude to mít zřejmě dvě složky. Jednou je urychlení strategických evropských investic do infrastruktury a nových technologií, které vytvoří pracovní místa, ale nikoliv na hladové zdi. To má být podnět evropské konkurenceschopnosti a evropskému růstu. Druhou bude nasměrování investic do Řecka, aby si lidé zachovali – jak řekl Hollande - naději na slušnou budoucnost. To je klíčová aktuální zpráva pro řecké voliče. Současně se ujasní prostor pro prorůstové impulzy i na národních úrovních ostatních zemí.

Strategický záměr má však širší charakter. Cílem je urychlení evropské integrace, protože euro bez příslušenství je totéž jako doma dělaná křídla u skokana z kostelní věže. Evropské garance by mohl poskytovat euroval, pokud by dostal bankovní licenci a mohl být financován z Evropské centrální banky podobně, jako si chodí komerční banky pro likviditu ke svým národním centrálním bankám a nejnověji i přímo k ECB v rámci jejího „střednědobého programu likvidity“ LTRO. Současně by musel být přinejmenším zdvojnásoben kapitál ECB, což však není tak velká částka, neboť pracuje s obrovskou pákou.

Dalším prvkem jsou společné eurobondy. Zatím se rozebíhá pokus s „projektovými“ eurobondy, tedy s relativně malou emisí ve výši čtvrt miliardy euro, která má přesné programové určení v podobě infrastrukturních investic. Jsou to vlastně jakési „seed money“, malé peníze, které číhají na velké soukromé. Předpokládá se schopnost zdvacetinásobení tohoto „projektového“ kapitálu v akcích typu PPP.

Nelze ovšem zkombinovat společné závazky s daňovým dumpingem a prudce narůstající zadlužeností individuálních států. Evropskou zodpovědnost a bohorovnou národní nezodpovědnost. Přísné dodržování závazků a mezitím kličkující „mafiánské státy“, jak se o nich rozepsala americká zahraničně politická revue Foreign Affairs. Co bude znamenat prohloubení fiskální spolupráce, to zatím nevíme. Kdyby to znamenalo všeobecné zavedení rovné daně a ještě k tomu supehrubé, nebo zvyšování úspor snižováním daní pro ty, kdo na ně mají, a zvyšováním pro ty, kdo na ně nemají, objeví se asi evropská vlaječka i na autech v hradní garáži. Spíše se však dá předpokládat, že se tyto české vynálezy objeví v příručce nazvané k poctě Járy Cimrmana Kudy cesta nevede.