Samotné vystoupení ministra působilo mrazivým dojmem, je připraven jít do konfrontace s lékaři nemocnic a jde mu o to, aby odešli poraženi, i když neví jak toho dosáhnout. Komické jsou ministrovy sliby, že při troše trpělivosti problém vyřeší chystané reformy. Jejich podstatou – vidíme ji například za pojmy jako je nadstandard nebo spoluúčast – je větší role trhu. Jenže dnešní havárie zdravotnictví má právě tržní charakter – jedná se o nesoulad na trhu práce. Lékaři jasně vidí, že jinde by byli oceněni lépe. Pokud by Heger použil násilí, aby jim toto ocenění znemožnil a přinutil je k další práci za ořezané příjmy, dosáhl by toho, že lépe se budou mít jiní. Ti, kdo šetřit nemusí. Například vlastníci a vedení pojišťoven nebo farmaceutických firem. To je ostatně standardní pojetí našich tržních komsomolců – dokážou vydělávat jen v monopolní pozici se státem za zády. Když říkají „malý stát“, má být malý v roli ochránce občana, ale velký a mocný tam, kde má lidi přinutit, aby nějaké zájmové skupině odevzdali své peníze.
Ministrova válka s lékaři je o to beznadějnější, že má svázané ruce, a hned několikrát. První snížená míra volnosti spočívá v tom, že na zdravotní péči máme ústavní právo, vyvážené povinností platit zdravotní pojištění. Zdravotní péče být poskytnuta musí. Pokud by ji někdo poskytnout nedokázal, musí odejít a být nahrazen tím, kdo to dokáže. Představa, že občan platit musí, ale péči dostávat může jen podle podnikatelských záměrů zdravotnického průmyslu, je mimo rámec ústavy.
Pokud by naše ústavní právo na zdravotní péči chtěl ministr zdravotnictví vykoupit nějakým násilným přesouváním lékařů jako za válečného stavu nebo zemětřesení, rozdá si to s ústavou jen o pár řádků jinde. Má tedy ruce svázány i pravidly právního státu a demokracie. To, co řešíme, je spor o priority, jakou váhu připisujeme fungujícímu zdravotnímu systému, a takový spor v demokracii nelze řešit násilnými prostředky.
Naznačili jsme, že zdravotnické pojišťovny šetřit nemusí – pravda, jen některé. Jak je to možné? Je to důsledek asymetrie, která se stále prohlubuje. I když jsme všichni ze zákona povinni platit pojištění (s výjimkou těch, za koho to platí stát za zákonem stanovených podmínek), nejde o vztah občana a státu. Nemáme to uspořádáno jako třeba v Británii, kde se příslušná zdravotní daň posílá přímo národní zdravotnické službě, bez zprostředkování pojišťovnami. U nás stojí mezi státem a občanem zdravotní pojišťovny. Teoreticky by mohlo být takové zprostředkování užitečné, kdyby zdravotní pojišťovny byly jakýmsi advokátem pacientů a kvalifikovaně dohlížely na to, že nemocní dostanou za své peníze maximum péče. Jenže tato teorie končí, jakmile se tyto pojišťovny zprivatizují.
Soukromé zdravotní pojišťovny, to jsou podnikatelské projekty, jejichž manažeři jsou advokáty svých vlastníků. Proto se v těchto pojišťovnách ztrácejí tak obrovské peníze na provoz (platy, prebendy, ziskové marže). A proto jsou nemenší peníze vydávány úplně za nic, to znamená, že manažeři jsou placeni za to, že se dokážou vyhnout pojišťování starých a nemocných lidí. Ministerstvo zdravotnictví pak toleruje, že tyto náklady obvykle spadnou na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, která si pacienty vybírat nesmí. Kdyby to ministerstvo netolerovalo, mohl by systém využít i 14 miliard korun, které se „mladým a zdravým“ pojišťovnám bezúčelně vrší na kontech.
Ministr Heger ve středečních Událostech nezareagoval ani na to, že také farmaceutické firmy jsou přepláceny. Třeba tím, že vázne přeceňování léků, takže jsou nakupovány za pradávný, velmi předražený kurz koruny. Tam je rezerva podle stínového ministra zdravotnictví ČSSD Davida Ratha (jak to uvedl i v rozhovoru pro Vaši věc) dalších 10 miliard korun.
Slovy klasika – zdroje jsou. Přitom ne všichni lékaři prchají za většími platy, možná, že většina je těch, kdo se na to neuvěřitelné plýtvání, kvůli kterému se pak šetří na platech i na péči, prostě nemohou dívat. Je to spíše výběrová generální stávka – když se zapojí klíčové úseky, poměrně malý počet lidí ochromí celý systém. Chtějí ukázat, že opojení mocí, které předváděla koalice 118, je mylné. Zní to banálně, ale je to tak – všechna moc pochází z lidu.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.