Co by radili rodiče své dceři Miladě Horákové, aby radila bratrům Mašinům před přepadem stanice SNB v Chlumci nad Cidlinou ve čtvrtek 13. září 1951?

Obávám se ale, že by u rodičů Milady Horákové s touto argumentací nespěli, protože tito pokud ve svém útlém dětství studovali učebnici „Hospodářská správověda, nauka o poměrech a zásadách hospodaření“ (viz obrázek), [sepsanou Vilémem Teklým, ředitelem hospodářské školy v Hracholuckách (členem jejího kuratoria byl slovutný a světoznámý národohospodář dr. J.B. Landl, jemuž byla učebnice věnovaná), a vydanou vlastním nákladem v Roudnici nad Labem v letech 1789-1881 ve čtvrtletních lhůtách v pěti svazcích (dohromady 418 stran), čtyři svazky po 80 krejcarech, pátý za 1 zlatý a 20 krejcarů., tedy v dnešní ceně tak za 1000, korun českých], tak si vštípili do hlavy zcela jistě poučky, které svým žákům předkládal k věření pan ředitel.
Co se souvislosti pozemka dotyče, rozeznáváme usedlosti scelené a rozkouskované. Mezi hospodáři panuje veliká nechuť ku scelování pozemků, ačkoliv náramně jest prospěšno, až desaterých příčin velice užitečno. V zemích, kde každý téměř hospodář při správě statku svého řídí se dle zákonův novověkého výnosného hopodaření, dávno již jest scelování pozemků provedeno, poněvadž tam veliká většina hospodářův je dosti vzdělána, aby nahlédla mnohonásobný prospěch, jenž hospodáři ze scelení pozemka kyne. Pouze v zemích méně pokročilých, anebo dokonce v zemích duchovně zanedbaných, jeví se proti scelování po zemků veliký odpor. Nevzdělaný lid pořád ještě myslí, že by mu ze scelování pozemku jen škoda vzešla, a že při něm každý hospodář, který pozemky nějaké za cizí vyměniti musí, špatně pochodí.
Proti tomuto zpozdilému předsudku bojovali vzdělanější hospodáři zcela marně, tak že konečně zastupitelstvo lidu zde i onde bylo nuceno samo donutiti majitele pudy ku scelování pozemku a vnutiti jim jaksi násilně, čeho se jako pravého dobrodiní sami domáhati měli. Teď ovšem rolníci všech oněch zemí, kde již jest scelování pozemku od mnoha let zavedeno a provedeno, za žádnou cenu nechtěli by vyměniti svou půdu v několik velikých kusu sceleuou, za své někdejší úzké a dlouhé pruhy pole, a za ty nepatrné kousky a cípy, které byly samá pěšina, cesta, souvrat a mez.(Svazek I, 1879, s. 66-67)
Sestoupí-li se jistý počet lidí, aby k společnému národohospodářskému účelu a vespolnému prospěchu pracovali, povstává společenstvo čili družstvo. V spolčováni spočívá naše síla, naše moc, spolčováni jest ta nejlepší obrana, ta nejpevnější hráz proti cizincům nám tak v mnohém ohledu škodným. Každé společenstvo má vždy za účel, aby spojením jednotlivých prací, prostředků, pomůcek a vědomostí docílilo většího výsledku na vyrobeném díle neb na kapitále, kterýžto výsledek by v tom případě, kdyby toliko jednotlivé síly rozptýleně účinkovaly, buď daleko menší byl, aneb by nebylo lze ani ho dosíci
Spolčováni jest v každém ohledu i se stanoviska národohospodářského pro nás nad míru důležité. Nechceme zůstati i na dále národem chudým, národem pouhých služebníkův a dělníkův, a proto jest přáti si, aby spolčováni se užilo i v rolnictví. Spolčováním mizí všeliká nedůvěra a nesvornost, sobectví i jiné nectnosti, budí a šíří se pospolitost, vzájemnost, šlechetnost a obětavost; Spolčováním se podporuje všeobecné dobro, v spolčování spočívá zároveň pravé vlastenectví a narudni uvědomění.
Má-li nějaké družstvo v život býti uvedeno, třeba dříve míti bedlivý zřetel, aby založeno bylo družstvo nejnutnější a nejsnadnější, a to proto, že nezdařený pokus, aby užíváním svépomoci dosavadní stav se zlepšil, mnohem záhubnější jest než-li pokus iieučiuěný. Čím snáze přesvědčiti se dá lid až posud netečný, že pomoc jest možná, tím více pochybuje, jakmile pokus nezdařen. (Svazek IV, s.258-259)
Za nějakých patnáct let rodiče Milady Horákové byli poučeni mladým právníkem Cyrilem Horáčkem, žákem profesora Albína Bráfa hned v prvním čísle nového časopisu Obzor národohospodářský v článku K otázce kartelové (s.3-5) o třídním boji a vykořisťování nebohého českého rolnictva: Nikde však pan autor nedoporučoval v boji proti vykořisťovatelům použít metody individuálního terorismu.
Kartely nejsou v podstatě nic jiného, než nutná svépomocná obrana proti nejkrajnějším důsledkům hospodářského individualismu:. Tento rozrušil a zničil všechnu hospodářskou organisaci veřejnoprávní a stavovskou a přirozeno tedy, že ohrožené zájmy celých tříd výrobních vyvolaly jinou organisaci, sice dobrovolnou, však neméně pevnou a mocnou, kartely. V hospodářském boji všech proti všem, v bezohledné soutěži a výrobní anarchii, mající v zápětí bolestné krise celých odvětví, poznali záhy činitelé výrobní, že spása jich spočívá jedině v těsné organisaci zájmové, ve vzájemném spojení na odboj a výboj. Ovšem to byl z obou činitelů výrobních, kapitálu a práce, dříve mocnější kapitál, jenž k organisaci své přikročil, ačkoliv i práce v zemích průmyslných ve směru tom skvělými se může vykázati úspěchy (trades unions).
Právě velký kapitál onu neobmezenou soutěž, onen oslavovaný výkvět hospodářské svobody, jež má vypěstiti nejskvělejší hospodářské sily a schopnosti jednotlivcovy, sám popírá a potlačuje Tím roste ovšem zisk podnikatelský, ale na úkor výrobců surovin, délnictva a konsumentstva. A v tom vězí právě nebezpečí. Neboť hospodářská moc kartelů jest tím větší, čím užitečnější, rozšířenější a nutnější jest výrobek, jejž produkují. Proto není prostředků k živobytí potřebných, jichž výroba by nebyla kartelována, pokud jen z technických důvodů kartelování vůbec připouští. V některých odborech nabyly kartely. takové moci hospodářské, že mohou ceny produktů libovolně diktovati. Tak kartely velmi snadno ze své posice obranné vybočují ve směru výbojném, což při jich organismu kapitalistickém jest ovšem zcela přirozené. Faktický monopol svádí nikoliv pouze k uhájení průměrného zisku podnikatelského, nýbrž k vykořisťování všech subjektů hospodářsky slabších. Avšak nebezpečný účinek cukemího kartelu jeví se jiným směrem, nikoliv, jako při kartelech jiných, v tendenci přemrštěného zvyšování cen výrobku, nýbrž v tendenci stlačováni nákladů výrobních. A poněvadž snížení mzdy dělnické jeví se nemožným, zbývá druhý činitel nákladů výrobních, cena suroviny t. j, řepy.
A v tomto směru kartel cukerní působil skutečně nejúčinněji a nejcitelněji Na jedné straně stál kapitalisticky mocný, v disciplinovaný kartel sdružený továrník, jenž rayonováním řepních okresu byl v určitém obvodu jediným kupcem řepy a měl tudíž úplný monopol, na druhé straně byl kapitálu postrádající, namnoze zadlužený sedlák, hospodářsky zcela isolovaný, beze vši organisace a komerční inteligence.
To ovšem byl boj velmi nerovný, ve kterém rolník musil podlehnouti. Neboť jednotlivé pokusy rozdrobeného a veřejnoprávní organisace postrádajícího rolnictva k utvoření vzájemných obranných protikartelů naproti cukrovariím nemohly skončiti leč s nezdarem. Ale v době, kdy krise agrární následkem nízkých cen obilních jest všeobecná, bylo toto umělé stlačení cen řepních, jejíž pěstění pro rolníka českého bylo poslední spásou, dvojnásob osudné. Takové poměry, hospodářské zápasy a krise, při kterých celým stavům výrobním hrozí hospodářské zničení, nemohou. ovšem státu zůstati lhostejnými, zde nastává mu povinnost také kartelům věnovati svou pozornost nejbedlivější. Až posud stál stát naproti organisaci velkého kapitálu namnoze na stanovisku. pasivního diváka, individualistické iaisser faire bylo pro. hospodářskou politiku jeho ve směru tom ještě nedotknutelnou maximou. Snad i zde nastane konečně obrat a zvítězí přesvědčení, že ani kapitál není souverénním živlem, jenž sám sobě jest účelem, nýbrž že přinucen býti musí v širokých mezích hospodářství národního i k plnění důležitých funkci a povinností sociálních.
Ovšem soukromoprávní normu protikartelovou již máme v zákoně ze dne 7/4. 1870 č. 43 ř. z., jímž se prohlašujíc právní bezúčinnost úmluv živnostníků učiněných k tomu konci, aby se zvýšila cena zboží nějakého obecenstvu na újmu. Sankce právní bezúčinnosti zůstala však prázdnou hrozbou na papíře a kartelům se, jak vidno, za platnosti tohoto zákona velmi dobře daří. Proto zákonodárné upravení otázky kartelové nesmí stanouti na povrchu norem soukromoprávních nebo trestních, nýbrž hledati rozřešení ve veřejnoprávní — nikoliv tedy dobrovolné úpravě organisace zájmové, ku které se dnes celý svět opět vrací.
Není divu, že mladý právník Cyril Horček hlásal tyto kacířské téze, když jeho učitel profesor Albín Bráf všem českým právníkům bezostyšně do očí do očí hlásal na slavnostním shromáždění jejich prvního vědeckého sjezdu o letnicích 1904, že marxismus a liberalismus se se stýkají v optimistickém tvrzení o nejlepším pořádku světa a společnosti, jakmile jen konečně bludné útvary minulosti budou překonány a společnost dle přirozených řádův ustavena] a že jsou teoriemi o mechanicky nutném průběhu společenského děje, jehož lidé jsou svými snahami a vším dychtěním jsou bezděčnými nástroji, tedy v tom rozumu: společenské přírodovědy“
V své učebnici pan profesor pak psal, že když pro účely národohospodářské vědy zkoumá se právní instituce vlastnictví, nesluší předem utkvěti na tom pojmu vlastnictví co do obsahu a objemu, která v platném právu panuje, ovládán jsa názory římskopráními, neboť i tento pojem jest něco pouze historického, co nebývalo vždy takové a mohlo by být zase jiné. Právní historie totiž ukazuje, že obsah i objem individuálního vlastnictví a zejména též hranice vlastnictví toho a kollektivního positivním právem rozdílně byly stanoveny. Každá z těchto forem je oprávněna. Obsah vlastnictví sám, tj.subjektivní oprávnění v něm ležicí, v rozmanitých dobách vývoje a ve právech různých národů velmi rozdílným způsobem byl obmezovaném. Z toho tudíž plyne úkol pro nauku národohospodářskou, aby uznávajíc historicko relativní oprávněnost obou základních forem vlastnictví, zkoumala a dovodila nebo zavrhovala tu, kterou se stanoviska hospodářských a kulturních důležitostí doby a poměrů, přihlížejíc při tom k jednotlivým druhům hospodářských statků (pozemků, dolů, lesů, domů a ostatních kapitálů (Národní hospodářství 1903, s 141-142,143-146; Národohospodářská theorie, 1913, s 83-86)
Na Právnické fakultě University Karlovy se budoucí právníci Juc. Čepička a Juc Viest a Juc. Urválek a mnozí další museli cítit jako v komunistickém ráji. A samotná Milada Horáková i její rodiče nemohli by lehkou myslí pustit bratry Mašiny k přepadení stanice SNB v Chlumci nad Cidlinou léta páně 1951. Spíše by tu stanici společně bránili vlastnimi těly.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 9163x přečteno
Komentáře
Demokratické v tom směru, že tam probíhaly demokratické a svobodné volby, v nichž si lid svobodně volil své zástupce. To v ČSR a ostatních lidových demokraciích nebylo od roku 1948, kdy byly stavěny do voleb jednotné kandidátky , možné. Zákony vzniklé v totalitních zřízeních já neuznávám jako zákony přijaté na základě svobodné vůle lidu. A co se týče Horákové, stojím si zatím, že se ničeho nezákonného nedopustila. Co se týče Horákové - Sověti požadovali pořádání vzorového procesu u nás, pro který sem byli vysláni sovětští poradci Lichačev a Makarov, kteří čs. soudruhům přesně vysvětlili metodu ,,technického" a propagandistického zvládnutí politického procesu - otázkové protokoly atd. A Horáková se přímo nabízela, byla známá svou neústupností, vysokým morálním profilem a ještě k tomu byla žena. I když původně byla zvažována Kleinerová či Zeminová, komunisté nakonec ukázali na ni. A je úplně irelevantní předmět žaloby, tu se komunisté řádně přizpůsobili. Jak už jsem psal předtím, každý nesouhlas s komunisty nebo s jejich režimem komunisté mohli kvalifikovat jako rozvračečství, velezradu či špionáž. Zprvu tak vůbec komunisté nevěděli, z čeho Horákovou obvinit, žaloba byla vypracována jaksi ,,dodatečně". Čs. komunisté potřebovali mít v procesu s Horákovou, prvním monstrprocesem v ČSR,,,splněno", to bylo podstatné. A co se týče ,,objektivity" procesu, jak tvrdíte, myslíte si, že je proces objektivní, když už týden před konáním procesu vedoucí komunisté v justici vynesli všechny rozsudky nad obžalovanými?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
To prohlásila, pane Řezníku, jen proto, že byla NUCENA tuto výpověď říci, i když v samotném procesu se několikrát odchýlila a proces musel být přerušen, protože to na záznamu to nemohlo být. Předtím byla Horáková zpracována a mučena. Když se řekne A, musí se říci i B.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Horáková se ale žádné ilegální aktivity nedopustila, problém představovaly komunistické zákony, které ve své podstatě byly antidemokratické. Byly konstruovány tak, aby i sebemenší nesouhlas s komunistickou politikou mohl být vykládán jako velezrada, špionáž a rozvracení republiky. Pokud na toto přistoupíme, tak samozřejmě Horáková byla velezrádkyně, ale zákony musejí vzniknout na demokratické bázi, musejí vzejít z vůle lidu, což se nestalo. Nemůžeme přece považovat totalitní zákony za demokratické , pane Řezníku, to bychom pak mohli říci, že Standgerichty za protektorátu popravovaly podle práva...Komunisté považovali za velezradu, rozvračečctví prakticky vše, co by bylo v demokratické a civilizované zemi považované za prostý nesouhlas v rámci zákona.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Pane Řezníku,
nemohu s Vámi zásadně souhlasit, proces byl samozřejmě zinscenován. Komunistické vedení a komunisté v justici navrhovali pár dní před samotným procesem tresty pro obžalované, což je jasné porušení právních a zákonných norem i v té době, proto proces s Horákovou byl nejen ,,neobjektivní", ale též nezákonný. I podle dikce květnové ústavy, přijaté v roce 1948. Komunisté využívali ,,gumových" paragrafů, které obratně využívali proti svým politickým oponentům. V podstatě podle zákona zákona č. 231/1948 na ochranu lidově demokratické republiky šlo do kategorie trestných činů jako sabotáž, velezrada či podvratná činnost zařadit ty činy, které by v demokratické civilizované zemi nebyly trestnými činy. Komunisté si pak vybrali to, co se jim v danou situaci hodilo. Horákovou stejně jako jiné oběti komunistických represí mučili a musela se naučit nazpaměť svou výpověď, i když prokázala osobní statečnost a několikrát vyjádřila i svůj osobní názor. Není možno mašinérii politických procesů takto relativizovat, jak to dělá pan Řezník. A je to zároveň i neúcta k obětem politických procesů.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Že se pan Čapek rád naučil svoji výpověď rád věřím. Ale že by se je rádi naučili Horáková,Bouhal a ty další, tak tomu nevěřím. To ,že odříkavali své výpovědi nazpaměť by nevadilo, vadí ale to,že k výpovědi byli donuceni mučením. A co Slánský a jeho banda. Ti také dělali odpor?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Četl jste knihu "Žil jsem zbytečně" od Jiřího Hejdy? Až do dneška jsem si myslel, že je shoda historiků na tom, že proces s M.H. byl zinscenovaný a o rozsudcích nerozhodoval soud ale UV KSČ. Podle Vašich zdrojů to není pravda?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Máte pravdu,s odbojáři se žádná vláda nemazlí, ale i gestapo mučilo jenom proto aby získalo skutečnou pravdu o skutečném odboji a nenutilo odbojáře aby si vymýšleli skutky které se nestaly. To dělala jenom inkvizice a potom komunisti. Pokud ovšem pokládáte proces za objektivní, pak by možná i M.H. mohla sirky podat.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Už jen krátká poznámka, protože se diskuze příliš protáhla. Jak jste napsal Horákovi uváděli Košický vládní program do praxe, takže těmi co odpadli nemohli být Benešem myšleni. Proč ji tedy komunisti zavraždili?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Pane Řezníku,
debata se nám zvrhla na zo jestli M.H. mohla znát nějakou knížku. Původní spor byl ale o tom, jestli by M.H. mohla schvalovat činy Mašínů. Podle Vašeho mínění byl program nár. soc. pokud se týče řízení národního hospodářství téměř stejný jako program KSČ, při odsunu Němcůbyli možná ještě důslednější. Proč tedy komunisti tak zuřivě nár. soc. nenáviděli. Dokument Za svobodu,do nové ČSR byl vzpracován v1941, Horákovi byli zatčeni v červnu 1940. Že byl tento dokument základem Košického programu lze těžko tvrdit. Když někdo napíše, že půda zůstane v rukou zemědělcůtak to snad znamená že zůstane jejich majetkem.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Rád si pro takovéto debaty (pokud je to možné) schovávám argumenty pro další možné pokračování.
Také Československá sociální demokracie vydávala po válce svoje brožurky, pod názevem: "Letáky ke všem pracujícím".
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Pane Řezníku,
nepovažuji Mašíny za hrdiny, ale ani za vrahy. Považuji je za lidi vehnané do bezvýchodné situace. Tu situci nepopiratelně vytvořili komunisté. Je známo, že i normální lidé se chovají v nenormálních podmínkách nenormálně, tj. surově. Tím lze vysvětli že ve válce nebo vězení se chovají jako vrazi i předtím slušní lidé. A Československo vězením v té době skutečně bylo.
Je velmi málo pravděpodobné, že by rodiče M.H. vůbec věděli o Vámi zmiňované knize, ale i v ní se píše o násílí v kontextu se slučováním tj. výměna jednotlivých políček mezi jednotlivými vlastníky, aby vznikly větší celky a u zakládání družstev dokonce varuje, že než špatně (tedy i násilím) založené družstvo je horší než žádné. M.H. byla téměř celou válku ve vězení, těžko tedy mohla spolupracovat na jakémkoliv programu. Košický vládní program v kterém nebylo ani slovo o združstevňování nebo znárodňování živnostníků, bezpochyby podporovala, stejně jako paní Mašínová, nebyl tedy v roce 1945 žádný důvod k emigraci. Komunisté však začali tento program porušovat už před únorem a po únoru už žádné svobodné volby nebyly. Rozdíl mezi kolchozem kde byla půda státní a JZD kde sice byla půda formálně členů, ale stát si s ní stejně dělal co chtěl, je tedy jenom v názvu. Komunisté porušovali vždy všechny své sliby mimo toho, který dal Gotwald v jeho prvním parlamentní projevu-totiž že zakroutí buržoasii krkem. A zakroutil a nejen ji. Takže i když většina občanů souhlasila s Košickým programem neznamená to, že souhlasila s dalším kriminálním jednáním komunistů. Pochybuji proto, že by M.H. v něčem Mašínům bránila.
Tak mě napadá, jak by asi skončili Mašín, Balabán a Morávek kdyby přežili válku? Emigrovali by? Skončili by v uranových dolech, nebo by byli jenom vyhozeni z armády? Nebo by bojovali?
A
w
.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Cituji kousek ".... Nebezpečný účinek cukemího kartelu jeví se jiným směrem, nikoliv, jako při kartelech jiných, v tendenci přemrštěného zvyšování cen výrobku, nýbrž v tendenci stlačováni nákladů výrobních. A poněvadž snížení mzdy dělnické jeví se nemožným, zbývá druhý činitel nákladů výrobních, cena suroviny t. j, řepy."
Váš článek jsem po přehlédnutí titulku chtěl zařadit do podobných duchaplností jako je ona známá věta: "Kolejnice se v dálce opticky sbíhají, kdežto banány jsou chuti mdlé". Takže ponechám v klidu a úctě památku JUDr. Milady Horákové a v pokračující neúctě ony vrahy.
A protože mj. vlastním z tzv. 1. republiky knihu pro soukromé zemědělce "Cukerní monopol" rád bych tu výzvu přijal a zkusil to zobecnit. Tedy právě na cukru, když jste si s tím začal. A velmi to zestručním, pardon. Tak tedy: 1. republika v obbobí krize velmi razantně, vysokými dovozními poplatky CHRÁNILA tuzemskou výrobu cukru. A vysloužila si za to značnou mezinárodní kritiku. Ale lidé na vesnici měli co na práci, chrást se zesilážovall, také melasa se zkrmila.
Ano, dnes je jiná, tj. globalizovaná doba. "Udeřila naše hodina, otevřely se brány.." to je z opery B. Smetany. Evropská unie otevřela brány dovozu dokořán a tím pádem můžete mít cukru co chcete. A dalších produktů, třeba z Číny, co hrdlo ráčí.
Ani peníze na to nepotřebujete, ty vám dovezou také. Za mírný poplatek. ZATÍM. Že včera není dnes, už vidí v Itálii, kde jim z ničehož nic začali půjčovat za zcela jiný peníz, že ano? Vás z toho nemrazí? Mne ano.
Cukrovary byly takřka všechny zlikvidovány, nyní je na BÝVALÉ černozemní půdě bonity 1/A například automobillka u Kolína. Vyrábí na plné pecky. Zatím. Odměnu za zlikvidování cukrovarů dostaly - zahraniční koncerny. A jakou odměnu dostal český "obyčejný spotřebitel"? No přece - kvalitnější cukr! Je tak kvalitní, že jej kupuje už za více než 22 Kč/kg. Z měsíce na měsíc. To je prosím malá ukázka, jak se v praxi realizuje kompenzace dosavadních ztrát u dumpingových cen. USA coby velký dlužník Číny o podhodnoceném juanu občas něco špitá. Všichni ví, že v Číně makají i děti, jihoamerický třtinový cukr se ale nevalí do Afriky, kde bonbony pro děti prostě nejsou.
Je cesty zpět, např. zavedením ochranných opatření? Nepotěším Vás - pokud to nevíte, tak Brusel byl tak důsledný, že např. v Hrochově Týnci muselo být cukrovarnické zařízení zlikvidováno i fyzicky. Udeřila naše hodina.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Pane Řezníku,
rád čtu Vaše články, mám však dojem, že si vybíráte pouze ty zdroje která podporují Váš světový názor. Rodiče M.H.mohli v mládí studovat jistě i jiné učebnice a na Právnické fakultě byli jistě i profesoři s názory zcela opačnými. Pokued jde o zcelování pozemků a zakládání družstev, jistě neměli uvedení autoři na mysly to co provedli komunisté, tedy násilné nahnání lidí do JZD a kruté represálie pro ty kteří tam jít nechtěli. Pro úplnost jste mohl uvést prohlášení Gotvalda, který sliboval, že žádná kolektivizace nebude. Proč do toho vlastně pletete M.H.?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.