Glosička: Obavy II.

     Je to jen malým dílem následkem toho, co se děje kolem nás.  Důvody jsou hlubší a sice jde o obavy (z více či méně možných) následků  těchto okolních dějů, které by mohly dopadnout na naši zemi a na naše nicnetušící občany. Úvahám nad následky patří druhá část této glosičky. První část - úvodní - bych nazval "odbočky z odboček". Ta poslouží jistě stejně dobře jak náročnějším čtenářům, aby během ní dopili svou kávu a mohli se soustředit na zbytek, tak méně náročným čtenářům, kteří ušetří svůj čas, pokud přeskočí ve čtení o kus dál.

[Odbočka:]

    Ne, nehodlám psát "o bitcoinech". Proč předstírat podivení nad tím, že zloději (ať již sedí nebo nesedí ve vládě) využívají moderní technologie, které jim umožňují krást efektivněji? Pokrok nezastavíš a zloděje nepředěláš. O tom snad někdy jindy.   

[Odbočka:]

    Ne, ani nemám v úmyslu psát o všeobecném trendu normalizace lhaní a krádeží volenými lidmi v systému, který to bez nejmenších problémů umožňuje či normalizace krádeží a lhaní lidmi, které tito volení lidé ustavili do pozic, kde se to považuje za hlavní náplň práce. Na tom, zda lhaní má přednost před zlodějnou či naopak, vlastně ani nesejde. U nás doma se vždy věřilo zásadě, že "Kdo lže, ten aj krade a móže aj zabiť!" . A už od malých dětí se vyžadovalo, aby si toho byly vědomy. V každém případě nebyly ani lež, ani krádež považovány  za normální.  I později, zhruba mezi 2 a 8 třídou základní školy dbali jak rodiče, tak učitelé na to, aby dětem nesplývalo slovo "normální" se slovem "časté". Vím, že tato poznámka k odbočce patří spíše do slovníku pro život (takový,jaký je), ale jsem fascinován svojí neschopností odhalit, kde, kdy a v jakém sociálním společenství dochází k záměně těchto slůvek. Děje se tak až v politické (zákonodárné či výkonné) nebo v soudní uzavřené ( tj. "izolované")  společnosti (srv. "izolát" vs. "dezolát")? Nebo na to mají politici nějakou "přípravku", kde se to narychlo učí? Možná je to v době, kdy potřebují tzv. "100 dnů hájení". Nebo je to učí lobbisté po večerech zdarma. Nevím. Prostě čím častěji se lže a krade, tím normálněji to vypadá. A tuto "normu" nejzodpovědnější z nich hlídají a dbají na to, aby vnitřní kontrolní systém každou odchylku postihnul, ostrakizoval původce a zajistil trest. Pak se ale nabízí otázka: K čemu je pak ministerstvo školství, učitelé a zmatení rodičové se svými výchovnými systémy, když se na děti valí z médií, že lhaní a krádež jsou normální? Není to úplně marná práce? Není pak hloupé a marné říkat dětem kupř.: "to je náš pan prezident, vezmi si z něj příklad" nebo "musíš se dobře učit, abys to dotáhl co nejdál a mohl dělat třeba to, co dělá náš pan premiér". Co?

[Odbočka:]

    Prapříčina mého dnešního slovokladení je prostší. Je to přirozená sebekontrola.   Je to podobný proces, jako když se člověk vrátí z hospody a zpytuje své svědomí. Příkladmo si klade otázku: nekecal jsem přespříliš, když při vysvětlování toho, co spojuje tzv. "bitcoinovou makroekonomiku" s "mikroekonomikou ceny piva v této hospodě", jsem zneužil  (Radegastem za 42,-Kč osvěžených) zasutých vzpomínek na četbu knihy "Na křižovatce nekonečna" v pozdním mládí, kde jsem prvně pochopil společné principy mikrokosmu a makrokosmu?  A bez ohledu na pokročilou dobu jde a dohledává v knihovně důkazy, aby mohl klidně spát, usoudí-li, že pokud  slovně zhřešil, bylo to jen v rámci názornosti a navíc posluchači byli ve stavu, kdy by jim byly fuk i informace, že jim od příštího měsíce vzrostou důchody na úroveň v Německu.

      Tak nějak podobně jsem jednoduše  zapochyboval, zda Glosička: Obavy I nebyla pouze prázdným tlacháním.  Nu a co jsem zjistil? Že na každém šprochu pravdy trochu. A že bych si tento svůj úhel  pohledu na světové dění (kdy se táži, jak by to negativně či pozitivně mohlo dopadnout na naše místní životy a zda se lze alespoň trochu připravit na minimalizaci škod) mohl zopakovat, neboť není nikdo, kdo by mi poskytl věrohodnější vysvětlení a poučení.

 [Odbočka: Jakási rekapitulace ]   

Minulé Obavy I, které sdílím s lidmi, jež znám, se týkaly výhledu stagnace a úpadku naší ekonomiky a následně (navzdory případnému oživení národního hospodářství díky zbrojení) výhledu zvýšení (od určité výše nevratné) dluhové zátěže, že dnes již tak ohrožená životní úroveň nemůže růst. Že se prostě a jednoduše do našeho ekonomického vývoje promítnou i události, o kterých dnes není slyšet ani z vládních, ani z opozičních míst, ale ani z bezpečnostních složek. A že tento stav zakonzervuje na dlouhá léta naši stagnaci, dopadající na 95% našich domácností. Strachoval jsem se tehdy ze zablokování přístavu v Oděse, Hormuzského průlivu, případně dopravních cest v Rudém moři s tím, že to pocítí na růstu cen a omezené životní úrovni každý z nás.

    Zpětně s povděkem kvituji, že nedošlo naštěstí v plném možném rozsahu k těmto katastrofám. Ale devastace enrgetické infrastruktury na Ukrajině, aktivita Hútiů, omezení globálních dopravních cest a následné vlivy na náš - potažmo evropský - trh a život proběhly. Ty dopady jsou přetaveny do cen, do daní, do rozpočtových schodků, do životní úrovně lidí. Politické tlampače využívají toho, že uvedené události spolupůsobí agregátně s řadou jiných vlivů a tak to vypadá, že to lidé nevnímají. Ale pokud bychom si sepsali na čistý list papíru jednotlivé dopady(kumulovaná inflace, rostoucí objem příspěvků na bydlení, nárůst daní, náklady na zvládnutí migrace, uměle nafouknuté náklady na zbrojení, nárůst zadlužení...etc), dospěli bychom k tomu, že jiného vysvětlení není. Dokladem toho budiž to, že neslýcháme za poslední léta stížnosti na snížení produktivity práce (což jistě neznamená, že je vše v pořádku), vysokou energetickou náročnost (to asi aby nikoho nenapadlo, že náročnost je dána lichvářskými cenami energií) a další logická vysvětlení. Prostě musím shrnout, že moje tehdejší obavy z přímých dopadů se nenaplnily - ale (nepřímo) platíme jako mourovatí.

 [Odbočka: Obecně platné zákonitosti válek]   

   Připomínám, že ač naprosto nerozumím vojenské stránce posledního překotného vývoje současných konfliktů, není těžké si dovodit možné dopady posledního vývoje  na evropské  a naše poměry a to na jednu každou domácnost.

    K čemu vlastně došlo, měřeno úhlem pohledu, jaké hrozby a příležitosti se tím objevují před užaslými zraky všemožných přímých i nepřímých  účastníků válečného konfliku na Ukrajině.

     Předně se znovu potvrdil (všemi krevními skupinami nedobrovolných držitelů jednorázové Jánského plakety in memoriam) známý fakt, že každá válka urychluje technologický a vědecký pokrok. Je to období, kdy experiment(tj.bojové nasazení) potvrzuje rychle opodstatněnost nových zbraní a vojenských postupů a principů.

    Také se potvrdilo, že rozhoduje to, že každá strana je nucena urychleně za pochodu změnit neúspěšnou taktiku, zbraň, no  prostě vše, co nefunguje, a zvolit lepší řešení. Kupodivu nerozhoduje, která strana je vyspělejší na počátku konfliktu, ale to, zda (a v proxyukrajinsko-ruském konfliktu tak činí víceméně úspěšně obě strany) a jak rychle dokáže si osvojit, vylepšit a masově nasadit úspěšné prostředky, které vymyslel protivník.

   Potvrdilo se také, že pro mnohé země je válka na jiném území  darem z nebes. Bez ohledu na formu podpory válčícím stranám převažuje obchod. A tak (bylo tomu tak ve všech válkách) zbrojní lobby bohatne a v některách zemích se drobná část tohoto bohatství propíše i do jiných hospodářských sfér.

 [Odbočka:]  

       Ani o přímých negativních dopadech ukrajinské válečné aktivity posledních dnů psát nechci. Zajímavější jsou ty nepřímé.   Z tohoto hlediska mě v médiích na internetu (TV nesleduji a rozhlas je nepoměrně šetrnější k lidem jako já, kteří  chtějí strávit den v klidu bez vrtání se v cizích umělých  problémech) zaujala nejedna z chmurných předpovědí, které kalkulují  s jaderným úderem Ruska nebo (skutečně jsem toto někde zaregistroval) velmi pravděpodobným úderem Orešnika na vybranou lokalitu v jižním Německu. Dle mého soudu je to nesmysl, doufejme. Ani jsem se to neobtěžoval rozkliknout. Moje obavy jsou naprosto jiného druhu. Proč?

 [Odbočka:]  

     Předně nepovažuji  ani Trumpa ani Putina za blázny. Přes zásadní rozdílost těchto osobností se spoléhám na to, že jistě oba dva (bez ohledu na rétoriku pro publikum)  velmi dobře vědí, že zmáčknout jaderný knoflík či rozšířit konflikt na Evropský  ZápadoZápad je ta nejjednodušší věc  a dá se to koneckonců v případě krajní nutnosti udělat vždycky. Takže není proč spěchat. Soudím, že také oba ví, že jsou to věci nevratné a pak  vědí i to, že následky mohou být i nečekané pro všechny zúčastněné. Toto jsou fakta, díky kterým si vysvětluji jakési "Trumpovo porozumění" pro Putina. 

 [Odbočka:]  

    Je velký rozdíl mezi Trumpem či Putinem na straně jedné a mezi třeba Bidenem na straně druhé. Člověk nechce věřit, že svět (bez povšimnutí médií, politiků, kteří se s ním setkali - premiérskou fialu nevyjímaje, ánžto si vyžádal aby setkání s Bidenem bylo místo v LDN v Bílém domě, soudím) byl v rukou člověka, kterému bylo možné říci: "Mr. President, you'll be alone for a moment. If you need anything, whether it's pizza or a consultation, just press the red button on the black briefcase and everything will be taken care of!"  Uznávám, že Ti, kdož Bidena obdivují a oslavují, to takto nevidí. Ale pozor! Vnímám námitku čtenáře i čtenářky, že si nikdo dnes Bidena necení. To je ale hluboký omyl. Vždyť žádný z předních státníků, včetně premiéra Fialy přece nezemřel, ani neprohlásil, že se hluboce mýli, ani neprohlásil, že musel  tzv. "držet basu" a to bez lhaní nešlo. Ani prezident Pavel své chvalozpěvy na Bidena (o jeho hanlivém názoru na Trumpa pomlčme) nikdy nedementoval, čili na nich trvá.  Takže obhájci Bidena žijí mezi námi, pouze mlčí. Mlčí, protože chtějí dál vládnout, chtějí být zvoleni, chtějí si udržet dosažené pozice, prebendy (a nic pro stát za to nedat, naopak  z něj dostat co nejvíc). 

   Mlčet však nestačí, musí ještě lhát. A tak vytloukají lež lží a chtivě sledují vývoj událostí, protože ve vědomí občana se lež vždy spojuje s konkrétní událostí. A tak milosrdná lidská paměť napomáhá tomu, že nová událost, doprovázena novou lží, zatlačí do poźadí starší událost, a tím i starší lež. Marketéři to dobře znají a umí s tím pracovat s hodinářskou precizností. Média nejsou proti. Vždyť z toho také dobře žijí. Neumím si představit, že - pokud bych byl v kůži třeba moderátora nějaké televizní debaty, že bych v této předvolební době nechal uniknout kohokoliv z vlády, o prezidentu či poslancích nemluvě, z kolotoče otázek: jaký je jeho současný i minulý vztah k Bidenovi, jestli se pan Fiala obrátil na jinou víru, nebo stejně chybným -  protože jinak to neumí - způsobem posuzuje Orbána, Macrona, Zelenského, Putina a všechny ostatní, nebo jestli až se ukáže jeho další  pokrytecký omyl, bude reagovat stejně jako ve věci Bidena. Ručím za to, že pokud by neměl šanci se dostat k předvolebním slibům a k programu dřív, než by provedl duševní harakiri před národem, jistě by to  po spatření své společné fotky s Bidenem  odnesla celá zeď, nejen fotka. Ale závislost médií tento scénář nikdy nedovolí uvést do praxe. Jak praví sága:  Takový redaktor se ještě nenarodil. A jestli se narodil, tak ještě nedorostl. A  jestli dorostl, tak se bojí, že nesplatí hypotéku.

    Leč dosti odboček, nechme mačkání jaderných knoflíků a  prognózy jiných nevratných rozhodnutí povolanějším a věnujme pozornost tomu hlavnímu: Jaké jsou ty nejpřirozenější možné nejbližší zvraty a jak by mohly dopadnout na náš běžný život?

   Předesílám, že nepřihlížím k vojenským strategickým analýzám jednoduše proto, že tomu nerozumím, není to moje doména a hlavně, sebevětší zvrat na ukrajinské frontě na nás bezprostřední (tlučhubné nepočítám) dopad mít nebude. Zprostředkovaně nepřímý finanční vliv ovšem ano,  v tomto směru uvažuji obdobně jako jsem  uvažoval dříve(Obavy I).

   Hlavním mým úmyslem ovšem je zkoumat, co z ukrajinských událostí může ovlivnit evropskou energetiku, dopravu, ekonomiku, logistiku, zemědělství, průmysl atp. natolik, že se to projeví v našem běžném životě poměrně brzy.

   A tak hodnotím poslední ukrajinské husarské kousky s napadáním železničních tratí, mostů(kerč kupř.), infrastruktury, zejména vtipné využití nekontrolované kamionové přepravy dronů pro napadení letišť jako jistou předzvěst.

Zarazily mě přitom dvě věci. Jednak střízlivá, až umírněná reakce Ruska, jednak pozoruhodné ztišení a utlumení propagandistické aktivity Ukrajiny po prvotní okázalé prezentaci dosažených cílů. Začal jsem se ptát v duchu: Proč?

 Dospěl jsem k názoru - opíraje se o myšlenku v jedné výše uvedených odboček ("...a jak rychle dokáže si osvojit, vylepšit a masově nasadit úspěšné prostředky, které vymyslel protivník...", že to je na straně jedné to, čím se patrně ruská strana momentálně zabývá. 

   Na straně druhé to vypadá, že i prezident Zelenský si uvědomil, že prvotní efekt ve snaze ovlivnit jak Trumpa, tak ruské vyjednávače, se sice projevil, ale vysoký propagandistický potenciál provedených ukrajinských akcí by nemusel být správně pochopen ve světě. Co se vlastně stalo z pohledu Ukrajiny? Dronové útoky zasáhly nečekaně a překvapivě jak vojenské tak infrastrukturní cíle. Propagandisticky to vypadá skvěle, klobouk dolů, pokud je to z hlavy Zelenského. Lze to navíc úspěšně prezentovat jako šetření civilními žívoty a schopnost Ukrajiny udeřit na citlivá místa. 

Co ale dál? 

     Charakter těchto akcí se příliš neliší od akcí teroristů, přesněji, je to pro všechny teroristy na světě návod, co lze všechno "v libovolných domácích podmínkách" provést kdekoliv a navíc podle potřeby buď vyvolat hrůzu a děs mezi obyvateli nebo naopak se stylizovat do pozice ničitele prostředků nepřítele při minimalizaci civilních obětí.

     A jak je v jiné odbočce výše uvedeno, bude li k tomu docházet častěji, po lidském zvyku se to bude považovat za normální.  A bude úplně jedno, kdo se k takové polovojenské akci přihlásí. Bude-li to během regulérní války, pak to může být bráno jako vojenská akce, bude-li to jindy, pak to bude bráno jako teroristický čin.

     Už dnes k tomu dochází.  Někde ve světě dojde k nějakému incidentu a čeká se, zda se k tomu přihlásí nějaká tajná služba, "tzv. osvobozenečtí" bojovníci či teroristé. Domnívám se, že to je jeden z důvodů, proč Zelenský váží na lékárnických vahach propagandu, aby kouzlem nechtěného se nestal tento typ akcí pro Ukrajinu příznačný. Pak by Ukrajina mohla být prvním podezřelým, pokud se někde něco šustne. To by mohlo Zelenského úsilí žádat svět o peníze poněkud ztížit.

      No a k tomuto bodu mám první věcnou obavu (abych dostál slibnému titulku tohoto příspěvku) a sice, aby nakonec u nás, jako v celé Evropě se nerozmohlo napodobování těchto akcí - prakticky kýmkoliv. Bláznů se i u nás najde dost. Píšu to proto, že obavy zvyšuje moje nedůvěra ve schopnosti Koudelků a jiných.

     Dalším z důvodů, proč Zelenský zvolnil tempo v propagaci těchto akcí a jejich využití jako páky, je myslím to, že si uvědomil, že Ukrajina nabídla Rusku zdarma svoje know-how.  Soustředění pozornosti na infrastrukturu, mosty, tratě, nádraží, kamionovou přepravu (to know-how spočívá v tom, že i Rusko začne vypadat, že minimalizuje v odvetě civilní oběti) může vést k tomu, že zacílením libovolných úderů na ukrajinské mosty a železnice by dokázalo v krátké době s relativně šetrným přístupem k civilním obětem zastavit veškerou kamionovou a železniční přepravu ve vymezené oblasti v zázemí. Je patrně jen jednoduchým matematickým problémem, kolik a kterých mostů je kolem kyjevské průmyslové aglomerace nutno zničit, aby se veškeré kamiony staly nepotřebnými a válečný průmysl ale i zásobování by musely být řešeny mnohem méně efektivně. Součástí nabídnutého know-how je informace, že Ukrajina svými smělými kousky dokáže zásáhnout spektakulárně zajímavé objekty, ale na obrovském území Ruska dopravu jen naruší (i třeba přes most na Krym) ale stejné množství prostředků, směrované na některou (pro frontu významnou) průmyslovu aglomeraci v zázemí Ukrajiny dokáže velkokapacitní dopravu zcela znemožnit. Toto se zdá být tím, so se Zelenskému a Putinovi možná nyní honí hlavou s ohledem na vliv narušení válečné ekonomiky na frontovou situaci.

     No a k tomuto bodu mám druhou  věcnou obavu, aby nakonec  na nás nedopadla část nákladů na zásadní změnu logistiky všech obchodních i vojenských transakcí s Ukrajinou. Jedna věc je obchodovat se zbraněmi a municí při nenarušené logistice a druhá věc je řešit narušené zásobování (včetně zboží podléhajícího zkáze)veškerého obchodního styku.

Závěrem si dovolím (stejně jako posledně) předpovědět, že jednak tyto scénáře nemusí nastat a jednak v opačném případě zvýšené náklady se bohužel "kamsi" schovají, prohloubí se státní dluh a jede se dál. Obavy neobavy.