Jiří Pondělíček: Vánoce

Po večeři jsme poseděli u stromečku u sousedů. Naše rodiny nejen po léta žily vedle sebe ale zároveň je pojilo upřímné, lidské přátelství. Po chvíli jsme přešli do našeho bytu a já vešel do pokoje, kde zářil stromek a pod ním množství krásně zabalených dárků. Ježíšek nikdy nezklamal a když jsem v dalších letech pochopil jak to s tou nadílkou je, nebyl jsem nijak rozčarován a jen jsem nechápal, jak se táta tenkrát dokázal vždycky nenápadně vzdálit od sousedského posezení aby vše připravil .

V dalších svátečních dnech jsme navštěvovali prarodiče a já mohl nechat oči na velkém Alšově Betlému, Který rok co rok stavěl můj děda.

Dnes už mám sám dospělého syna a Ježíšek je už i pro něho především symbolem sváteční pohody , lidského štěstí a klidu. Se sousedy posedíme i dnes ale spíše na Silvestra než o Štědrém večeru. Jinak ale je průběh svátečních dnů dost podobný a neztrácí nic ze svého tradičního kouzla. Ve váze pučí Barborka a právě se v našem obýváku opět, jako každý rok, objevil Alšův betlém v celé své kráse. A protože jsem ctitel tradic a to nejen vánočních, zajímal jsem se už před lety hlouběji o starobylé obyčeje a zvyky, spojené s Vánocemi. Obchůzky Barborek a Lucek, Ambrožova honička s dětmi, obchůzka Perchty nebo Klempery byly ještě poměrně nedávno běžnou součástí adventních dní zrovna tak, jako obchůzka Mikuláše s čerty a anděly.

Bohužel. Projdu –li se adventní Prahou dnes, Perchtu nebo Barborku už nepotkám. Stromy svítící na náměstích a stylové tržnice mají jistě své kouzlo a k tradičním Vánocům patří. Zrovna tak adventní koncerty a světelná výzdoba ulic. Také ale nákupní horečka, která nemá daleko k hysterii. Proto se vyhýbám velkým nákupním centrům a obchodním domům. Dárky už mám připraveny od listopadu a po večerech jsem je stihl i zabalit. Nemusím se hnát do tlačenice a stát dlouhé fronty mezi regály. Raději se zařídím podle moudrých slov mé tety, která vždy říkala: „ Méně je někdy více. Šílet po nákupech na poslední chvíli nemíním. Advent se má trávit v klidu a návštěvami kostela a hospody.“

Měla pravdu. A při tom i ona pamatovala na každého nějakým dárkem. Nejsem nábožensky založený člověk ale i já rád zajdu do kostela a v adventní době se zaposlouchám do hudby a podívám na vystavené betlémy. A zajít si na pivo a v klidu posedět. Třeba se zamyslet nad tím, jak by se daly připomenout obyčeje. Které dříve k Adventu patřily a dnes nám, přiznejme si, trochu schází. A takové pokusy se už dějí. Některé školy už navštívily Barborky i Lucky a v některých skanzenech se také mohou návštěvníci setkat s tajemnými bytostmi českého Adventu.

A tak přeji všem nejen krásné prožití svátků a šťastný a úspěšný rok 2018. Přeji i o odolnost vůči atakům reklamy a konzumní hysterie abychom si mohli v klidu sednout a popovídat, navštívit přátele a známé a právě v období Adventu se zastavit a trochu zamyslet a zapřemítat o hodnotách našeho života. Věřme, že to stojí za to. A potřebujeme to určitě daleko více než nejmodernější spotřební elektroniku, nabízenou při předvánočních marketingových akcích.

Jiří Pondělíček