Kdo skutečně okrádá české spotřebitele elektřiny?

Krajská distribuční společnost mu účtovala dle (tehdy několikastránkového) cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ) za naměřené odebrané množství elektřiny a pevný měsíční poplatek dle velikosti jističe (např. společnost E.ON 4,04 Kč/kWh a 109,- Kč/měsíc). V ceně za odebranou elektřinu bylo v těchto 2 položkách obsaženo úplně všechno: nákup, výroba, přenos, distribuce, obnovitelné zdroje, centrální dispečink, daně atd.

V roce 2006 se Česká republika podřídila rozhodnutí EU o tzv. unbundlingu, což znamenalo přeměnu funkčního a přehledného jednoduchého systému několika málo velkých energetických společností na mnoho velkých energetických společností. Vytvořením dalších velkých společností v řetězci, zvlášť pro oblast výroby, přenosu, obchodu a distribuce elektřiny, se náklady rozdělily na jednotlivé činnosti, a tím se logicky zvedly celkové náklady. Tyto zvýšené náklady vždy musí zaplatit konečný český spotřebitel, protože každý z vlastníků nových společností chce mít svůj zisk.

Proto se od roku 2006 musela v Cenovém rozhodnutí ERÚ (CR ERÚ) vytvořit zcela nová cena za distribuci, která pomalu stále roste. Např. z ceny roku 2006 ve výši 1,597 Kč/kWh na cenu 1,815 Kč/kWh v roce 2021. Navíc se stále navyšuje stálá měsíční platba za jistič ze 71,- Kč v roce 2006 na 133,- Kč v roce 2021. Stálá platba za jistič, bez ohledu to, kolik elektřiny spotřebitel skutečně odebere, působí demotivačně na úspory elektřiny. Snahou distributorů je proto co nejvýše zvýšit pevné platby a tím si zajistit přes CR ERÚ jisté zisky, bez ohledu na skutečnou spotřebu.

Zvyšování cen elektřiny, nejen za distribuci a za jistič, je však spotřebitelům nutno zdůvodnit a několik posledních let se proto používá oblíbené zaklínadlo: „Za všechno mohou dotace na obnovitelné zdroje!“, které jsou od roku 2014 zastropovány na 0,495 Kč/kWh. Většina spotřebitelů by asi byla zcela šokována, pokud by zjistila, že např. na údajné mnohasetmilionové škody, které měly být způsobeny vlastníky některých solárních elektráren a za které mnoho nevinných lidí sedí ve vězení, nebyl dodnes zpracován žádný řádný znalecký posudek dle zákona o soudních znalcích, který by prokázal škodu alespoň 1,- Kč.

Každý čtenář, který již léta čte různá prohlášení státních zástupců o stomilionových škodách státnímu rozpočtu, bude proto o to více šokován zjištěním, že ve skutečnosti státní rozpočet, mj. i díky dodatečné solární dani, neutrpěl vůbec žádnou škodu. Skutečnost, že příjmy státního rozpočtu z většiny solárních elektráren převyšují výdaje státního rozpočtu na solární elektrárny, však pro většinu čtenářů bude znít jako z oblasti sci-fi. Pokud by se však čtenáři dozvěděli pravdu, možná by se pak začali oprávněně ptát, kam každoročně mizí miliardy z poplatků, které každý z nich musí platit z každé spotřebované kWh…

Také by se mohli čeští spotřebitelé začít ptát, proč se cena elektřiny pro české spotřebitele zdražuje nejrychleji v celé Evropě? A divili by se, pokud by se dozvěděli, že je to kvůli zdražování ceny silové elektřiny, které se v ČR vyrábí tolik, že se její výrazné množství exportuje. A ještě více by se divili, pokud by zjistili, že český spotřebitel pomocí zbytečně vysoké ceny silové elektřiny současně, troufám si tvrdit, že nedobrovolně a nevědomě, dotuje, v tisku tolik oslavovaný, německý přechod na „zelenou“ elektřinu. Nevýhodné zapojení české soustavy do německé soustavy a tvorba cen české silové elektřiny na německých burzách ohrožuje a bude i v budoucnu cenově ohrožovat české spotřebitele.

Nižší nabídka silové elektřiny, vlivem pokračujícího odstavování uhelných a jaderných elektráren v Německu, působí a bude čím dále více působit na nárůst cen silové elektřiny na německých burzách. Tento nárůst bude mnohem více ohrožovat české spotřebitele, zvláště až se začnou i v ČR odstavovat uhelné elektrárny. Vzhledem k rozdílu kupní síly německých spotřebitelů a kupní síly českých spotřebitelů je asi jasná odpověď na otázku, kdo si bude moci dovolit kupovat na německých burzách drahou českou elektřinu…

Ivan Noveský

předseda Institutu pro energetiku, zakládal v roce 2001 ERÚ a v letech 2016/2017 byl jeho 1. místopředsedou