Když se dva policajti perou, třetí se opět nebude mít důvod smát.

Na tomto přístupu nemusí být obecně nic špatného, neboť někteří politici mohou mít chuť zametat zištné přešlapy kamarádů - šibalů pod koberec a jiní naopak mohou mít chuť pod ním pořádně, na principu padni komu padni, uklidit. Možná budu považován za mimořádného naivu, když se vytasím s argumentem, že by na personálních změnách v silových rezortech státu měl v prvé řadě vydělat řadový občan, neboť realita je taková, že životně důležité zájmy řadového občana jsou maximálně připomínány v předvolebním kvasu. Přesto na svém argumentu trvám, neboť fakt, že je skutečnost jiná, neznamená, že by zájmy nás řadových občanů neměly být přednostně ošetřeny.

Ale zpět ke kauze Lessy - Červíček.  Stačí si odpovědět na jednoduchou otázku. Cítili jste se bezpečněji za Lessyho nebo za Červíčka? Má odpověď by byla asi taková: Jako občan bez osobní ochranky, kterému je souzeno konzumovat plody legislativní a represivní pasivity politických a silových orgánů, jsem přesvědčen, že jak za Lessyho, tak za Červíčka jsem se cítil stejně nejistě. Zkrátka a dobře. Když se dva perou, ač opět zdůrazňuji, že je to ve skutečnosti hromadná mocensko-politická rvačka o moc nad Policií ČR, tak se třetí, tedy řadový občan, stejně neměl a nebude mít důvod smát.

Policii ČR sice máme, zažitou úctu k dodržování toho, co je psáno a tedy i dáno, která se pod kůži civilizovaných občanů dostává je díky nepřetržité POZITIVNÍ přítomnosti represivních složek, což v žádném případě neznamená, že volám po policejním státu, ale jiná šance jak z naší vlasti udělat Okamurovo Švýcarsko opravdu neexistuje, bohužel nemáme.

Proto mi jsou Lessy, Červíček včetně Peciny ukradení, neboť ani jednomu z nich nevadí, že jsme beztrestně okrádáni o veřejné peníze, o nárok na veřejný pořádek, o pocit bezpečí a lidskou důstojnost. Opak, který by mne usvědčoval ze lži, nepochybně vypadá jinak...