Mnichovská zrada nebyla nápravou chyb – to je sudetoněmecká lež

Česká tisková kancelář přinesla 25. 9. 2013 zprávu, že rakouští Němci ze Sudet, resp. jejich potomci, popírají odsun Čechů po mnichovské zradě z roku 1938, tedy útěky Čechů z pohraničních oblastí zabraných hitlerovským Německem, kde jim hrozila smrt. A že Sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku (SLÖ) kritizuje plány na zřízení plzeňského památníku 250 000 Čechů vyhnaným z pohraničních oblastí Československa anektovaných nacistickým Německem; má to být památník těm, kteří na podzim roku 1938 museli utéci ze svého bydliště do českého vnitrozemí. SLÖ v rozporu s historickými fakty tvrdí, že tito lidé nebyli vyhnáni, nýbrž prý „přesídlili zpátky do svých oblastí“, protože šlo o jen české úředníky, kteří „pozbyli své správní povinnosti“. A tvrdí, že mnichovská zrada byla pouze nápravou předchozích chyb.

Je to tradiční sudetoněmecká lež, s níž se setkáváme přes půl století.

Mnichovskou dohodou, fakticky zradou, podepsanou před 75 lety (29. 9. 1938) bylo tehdejší Československo přinuceno v rozporu s mezinárodním právem postoupit převážně německojazyčná příhraniční území Hitlerovu Německu. Dohoda se stala vrcholem takzvané politiky ústupků (appeasement) západních mocností (Velké Británie a Francie) vůči nacistickému Německu. Několik měsíců po jejím podpisu z noci na 30. září okupoval Berlín i zbytek českého území (Hitler to označoval za Rest-Tschechei) a na území Slovenska nechal vzniknout klerikálně-fašistický stát.

Jedním z hlavních politických ohrožení našeho státu v současnosti je sudetoněmecká lež.Občané (voliči) by si měli všimnout, že v podstatě žádná politická strana proti sudetoněmecké lži nebojuje; militantní pravicové strany a uskupení ji buď přímo propagují (např. TOP 09 v čele s hlavním zastáncem sudetoněmecké lži Karlem Schwarzenbergem), nebo o ní mlčí a za ohrožení vyhlašují cokoli jiného – Evropskou unii, Romy, sociálně slabé atp. (např. xenofobní Akce D.O.S.T., Suverenita, podnikatelský projekt Hlavu vzhůru! Jany Bobošíkové)

V období po druhé světové válce do konce 80. let 20. století bylo ohrožení sudetoněmeckou lží vnější – přicházelo zvnějšku, z tehdejší SRN a Rakouska. Jako pouze vnější nebylo tak nebezpečné. Nyní jde o nebezpečí také vnitřní; o to je nebezpečnější.

Hlavní tuzemský zastánce a propagátor sudetoněmecké lži (Karel Schwarzenberg – TOP 09) dokonce – s výrazným úspěchem – kandidoval v roce 2013 v prezidentských volbách v ČR; předtím byl od května 2010 poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, vedoucím kanceláře prezidenta Václava Havla, ministrem zahraničních věcí ČR ve druhé Topolánkově vládě (nominovaným za Stranu zelených; byla to 9. vláda samostatné ČR, jmenovaná 9. 1. 2007, důvěru jí Sněmovna odhlasovala 19. 1. 2007, 24. 3. 2009 jí byla Poslaneckou sněmovnou vyslovena nedůvěra a vládla tak v demisi až do jmenování vlády Jana Fischera 8. 5. 2009) a prvním místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí v Nečasově vládě (za TOP 09; 13. 7. 2010–10. 7. 2013); v letech 2004–2010 byl senátorem za Prahu 6.

Tragické pro demokracii v ČR je, že v prvním kole přímé volby prezidenta ČR (11. a 12. 1. 2013), získal Karel Schwarzenberg 1 204 195 hlasů (23,4 %) a skončil o necelých 42 000 hlasů na druhém místě za Milošem Zemanem. Největší úspěch zaznamenal v zahraničí, kde ho volilo 54,36 % z 5 549 voličů. V ČR měl největší podporu v Praze, kde získal 43,19 % z 607 000 hlasů, nejmenší v Moravskoslezském kraji 14,77 % z 566 000 hlasů. Ve druhém kole přímé volby prezidenta ČR (25. a 26. 1. 2013), získal Karel Schwarzenberg 2 241 171 hlasů (45,19 %), čím skončil rozdílem 470 000 hlasů na druhém místě za Milošem Zemanem. Největší důvěru získal Schwarzenberg u voličů pobývajících v zahraničí, kteří pro něj odevzdali 6 471 hlasů (84,21 %). U voličů na území ČR byla jeho podpora stejně jako v prvním kole největší v Praze, kde obdržel 389 250 hlasů (66 %).

Co výsledky prezidentské volby znamenají? Co znamená výrazná voličská podpora propagátora sudetoněmecké lži? Že si mnozí občané nebezpečí sudetoněmecké lži neuvědomují!

Mnozí předci nynějších rakouských občanů, kteří se dnes v sudeťáckých organizacích sdružují, byli na základě Postupimské konference (17. 7.–2. 8. 1945) vystěhováni (nikoli vyhnáni) z poválečného Československa; důvodem bylo, že většinou aktivně pomáhali jako českoslovenští občané ve 30. letech rozbít územní celistvost Československa ve prospěch nacistického Německa; aktivně se tak účastnili na přípravě k následné okupaci Československa nacistickým Německem; dopustili se tak zrady na státu, jehož byli občané. Vystěhování těchto osob nebylo uplatněním kolektivní viny – ti, co nebyli aktivními nacisty, co se nedopustili zrady a chtěli v osvobozeném Československu zůstat – zůstali.

Sudetoněmecká lež je hlavním zahraničněpolitickým nebezpečím našeho státu. Sudetoněmecká lež je projevem neofašismu.