Mýty o Řecku a česká pravicová mládež

Španělská a řecká mládež se organizuje přes sociální sítě a v ulicích dává nahlas najevo, co si o vládě myslí. Řečtí demonstranti, inspirovaní španělskými „indignados“, se v počtu několika desítek tisíc již tři týdny každodenně shromažďují na náměstí Syntagma v centru Atén. Protesty vyvrcholily generální stávkou 15. června, kdy se demonstranti blokádou parlamentu pokusili zabránit poslancům v projednání dalšího balíku restriktivních opatření. Těmi se řecká socialistická vláda snaží vyvést zemi z hospodářské krize, do níž ji uvrhly zejména předchozí pravicové vlády, které falšovaly statistiky o řecké ekonomice a snížením daní způsobily neufinancovatelnost přebujelého státního aparátu. Řekům vedle sociálních dopadů úsporných opatření vadí i pocit, že jejich vláda jedná pod diktátem MMF, Evropské unie a mezinárodních bank. Požadují potrestání viníků, jsou proti rozprodeji státního majetku, a odmítají, aby tíhu opatření odnášely jen některé skupiny a daňoví neplatiči – vesměs nejbohatší občané – opět vyvázli z povinností.V zemi postupně zanikají všechna tradiční výrobní odvětví a vytlačuje je dovoz. Turistického průmyslu se zmocnily německé a rakouské cestovní kanceláře, které z toho mají o mnoho vyšší zisky než Řecko. Majitelé nemovitostí, skutečně nebo fiktivně žijící v zahraničí, pronajímají cizím řetězcům budovy s areály a neplatí daně. Cizí řetězec platí daň v mateřské zemi a Řecko z toho nemá nic; stejná situace je i v loďařství. Proto je dnes Řecko v tak zoufalé situaci.

Levicová řecká a španělská, stejně jako pravicová česká vláda prosazují „reformy“ (škrty, snižování platů, zdražování a propuštění), které postihnou především středně a nízkopříjmové skupiny obyvatel. Pravicová Nová demokracie (ND), která má na obrovském zadlužení Řecka větší podíl než socialisté (PASOK), opatření Papandreova kabinetu ostře kritizuje. Navrhuje však ještě drastičtější škrty, než s jakými přišla vláda. V nejnovějších průzkumech veřejného mínění se Nová demokracie opět dostala před PASOK. Je naprosto nepochopitelné, že i za takto vyostřené situace Řekové (stejně jako Španělé) volí pořád dokola tytéž dvě strany, které jejich země dostaly do současného marasmu. Mají tak krátkou paměť, nebo neexistuje jiná alternativa?

Vžijme se do role Řeků a představme si, že podobné mýty by se po celém světě šířily o Češích. Problémy Řecka nezpůsobili obyčejní lidé, ale nezodpovědní politici stejně jako u nás. Celosvětovou krizi nerozpoutali učitelé, zdravotníci ani dělníci, ale chamtivé finanční ústavy, banky a ratingové firmy. Všudypřítomnou korupci a rozkrádání státních peněz mají prostřednictvím „reforem“ zaplatit všichni s příslibem světlých zítřků a demagogických floskulí, že utahování opasků děláme pro dobro budoucí generace. Většina mladých lidí těmto lžím věří a stojí na straně Nečasovy vlády proti odborům. Oni jsou ti mladí, zdraví a úspěšní, kteří budou vydělávat miliony, a proto „odborářskými sockami“ pohrdají. Nedokážou pochopit, že to nejsou sociální dávky, které ruinují stát, ale miliardy na konsolidaci bank, veřejná podpora mnohých velkopodnikatelů formou dotací a předražené veřejné zakázky. Nevadí jim, že šéfové státních či polostátních firem berou miliony ročně. Za všechno podle nich můžou nepřizpůsobiví, sociálně slabí a samozřejmě Paroubek a komunisti. Tak uvažují moji pravicoví vrstevníci a přátelé. Skutečnost, že se jeden den nedostanou do práce nebo do školy je pro ně důležitější než to, že v budoucnu doplatí na zločinnou penzijní a zdravotní reformu. Od akcí odborů se distancují a tvrdí, že se jich netýká. Mnozí z nich si představují demokracii jako vhození lístku do urny jednou za čtyři roky. Mladí lidé, kteří jsou hybnou silou španělské a řecké revoluce, u nás stojí na opačné straně barikády a buď fandí korupční „vládě rozpočtové odpovědnosti“, nebo se o politiku vůbec nezajímají. Jen menšina smýšlí levicově.

Příčinou je skutečnost, že ekonomická situace u nás není zatím tak tristní jako v jihoevropských státech a nezaměstnanost lidí do 30 let nedosahuje tak alarmujících rozměrů. Svou roli sehrává i zažitý stereotyp, že voliči pravice jsou „zodpovědní, vzdělaní, bohatí a cool“, zatímco levici volí jen „loseři, nevzdělanci, nemakačenkové a socky.“ Ten vytvořila neobjektivní a z drtivé většiny pravicová média. Až se tito lidé po absolvování škol, které vystudovali zadarmo, budou konfrontovat s realitou pracovního trhu a přestanou žít z výplaty rodičů, možná začnou uvažovat jako jejich jihoevropští vrstevníci.