Na Václavském náměstí v sobotu opět zazvoní klíče

Jako se malé potůčky v době povodní spojují v dravou řeku, tak i sobotní protest má svoje předchůdce. Dvě demonstrace uspořádala iniciativa ProAlt a mezi ně vložila generální zkoušku demise vlády. Vládu měla varovat akce zdravotně handicapovaných občanů před Drábkovým ministerstvem i protestní pochod mladých rodin.

Přesto všechno místopředseda ODS Pavel Drobil (ano, právě on, ústřední protagonista korupčního skandálu na Ministerstvu životního prostředí) pohrdavě prohlašuje: „Nejdříve v parlamentu prohlasujme reformy, a pak se bavme o složení vlády.“ Spoléhá na sněmovní stopatnáctku, vzniklou průhledným podvodem na voličích.

Malou říčku v sobotním proudu vytvoří sociální demokraté z Prahy – Motola. Dopoledne uspořádají turistický pochod Přes motolské vrchy, svoji tradiční akci. Pak se připojí k ostatním pražským socanům, kteří se sejdou na výzvu stranického vedení v půl jedné před Lidovým domem. Pak společně vzhůru na Václavské náměstí! Hlavní proud odborářů tam dorazí po magistrále od Bulhara.

Vybavuje se mi série demonstrací na Václavském náměstí koncem listopadu 1989. Při jedné z nich vyzval mluvčí Václav Malý (současný biskup) demonstranty: „Přátelé, dostávám zprávu, že se na náměstí nemohou dostat dělníci z ČKD, kteří přicházejí v proudu Jindřišskou ulicí. Prosím, uvolněte jim cestu!“ Dělníky tehdy přivedl Petr Miller, který později ve vládě Mariána Čalfy krátce zastával funkci ministra práce a sociálních věcí.

Současná situace dospěla tak daleko, že lidé uvažují i o ráznějších akcích, než je sobotní demonstrace. Kromě již zmíněného skandálu na MŽP zmizelo několik set miliónů v gesci ministra Vondry v době českého předsednictví EU. Probíhají předražené státní maturity, a ještě v obráceném gardu – napřed ústní, poté písemné zkoušky. Vypadávají noví kostlivci v resortu obrany, kde stále rezonuje někdejší působení Miroslava Kalouska v roli náměstka. Nejnověji série korupčních, špiclovských, zlodějských, v souhrnu věsměs kriminálních jevů pod hlavičkou firmy Věci veřejné.

Nejednou se v úvahách ozvalo slovo stávka. Ještě celkem v dobré paměti je osud Klausovy vlády v roce 1997. K jejímu konci přispěl nejen Sarajevský atentát, ale také dvoudenní stávka na železnici.