Není spravedlnost jako spravedlnost

Uvedu několik příkladů:

Velice známá mladá zpěvačka způsobí pod vlivem alkoholu nehodu, nikoho nezraní a je jí okamžitě odebrán řidičský průkaz. Stejný příklad známého lobbisty, který nejenže způsobí v opilosti nehodu, ale úmyslně srazí, zraní, navíc neposkytne zraněné pomoc a z místa činu ujede. Ten má řidičák do dnešního dne, vesele cestuje po Evropě a novináři z něj málem udělali celebritu. Je to ten příklad prorůstání zločinu do státní správy, jak to ve své nechvalně známé tzv. Kubiceho zprávě uvedl její autor?

Jak se na to mimo jiné dívá ministr vnitra? Mlčení je přece také souhlas s touto nerovností. 

Další příklad - ministr spravedlnosti byl najednou bleskově odvolán, prý proto, že nechce šetřit. Není to tak, že někomu chtěl šlápnout na kuří oko? Kam mířilo jeho šetření? Bylo to velice vysoko? Kdo se toho obával?   

V souvislosti se zastavením dotací z operačních programů vyvstává otázka. Kdo má u nás operační programy kontrolovat? Není to náhodou ministerstvo financí? Necítí ministr financí, že jeho podřízení totálně selhali ? Vyvodí z toho ministr osobní odpovědnost? Vsadím se, že určitě ne.

Jakou cítí ministr dopravy odpovědnost za naprosté fiasko nového centrálního registru motorových vozidel? Spustilo se něco, co nebylo ani pořádně připravené, ale hlavně vůbec nebylo předem vyzkoušené v opravdovém zátěžovém provozu.   

Jakou cítí naši poslanci odpovědnost, když jako ovce schválili naprostý nesmysl v podobě souhlasu obou rodičů s banálními lékařskými zákroky. Špatně vybraný beran ve stádu může ovce zavést snadno na okraj propasti.   

Novináři nedávno zveřejnili informaci, že poradci bývalého hejtmana Davida Ratha dostali takovou a takovou částku, aniž se řeklo, za jaké období to bylo a hlavně za jakou práci, kterou tito poradci pro hetmana dělali. Věřím, že když je tato neúplná informace takto zveřejněna, najde se řada lidí, kteří v tom vidí senzaci. Kdybychom například takto zveřejnili, že ten a ten člověk dostal na sociálních dávkách vyplaceno 1 milión korun, našlo by se u nás dost závistivců. Skutečnost, že se jedná o těžce postiženého člověka, který je plně odkázán na cizí pomoc, už novináře zas tak zajímat nebude a ve svém článku to neuvedou. Pro ně je důležité vidět v tom senzaci.

Senzace za každou cenu, spravedlnost jen pro někoho. Já bych vepsal do naší státní vlajky motto: "Žijete ve státě, kde spravedlnost je darem politiků a novinářů, tak si toho laskavě važte a držte hubu a krok."