Nežádoucí arabské jaro v Saúdské Arábii

obrazek
21.1.2012 12:59
Zcela bez zájmu médií se dává do pohybu společnost v jedné z nejtvrdších diktatur světa – v Saúdské Arábii. Zatímco se královský dům Saúdů silně angažuje v syrské krizi a má velkou péči o tamní „pokojné demonstranty“, proti těm vlastním zasahuje brutální silou. Nestabilita a změna režimu v Saúdské Arábii, jakožto největším světovém producentu ropy, není žádoucí, a proto se o ní mlčí.

Nepokoje začaly již v březnu loňského roku v souvislosti s revolučními událostmi v řadě arabských zemí. Ozvaly se i ženy, patřící k občanům druhé kategorie a protestující např. proti skutečnosti, že nemohou být držitelkami řidičského průkazu. Demonstrace jsou lokalizovány ve východní části země, bohaté na ropu a osídlené převážně šíity. Demonstranti požadují politické svobody a ukončení diskriminace menšinových šíitů ze strany sunnitské absolutní monarchie. Stěžují si, že nemohou získat dobře placená místa ve státní správě a těžit z nejrůznějších výhod jako ostatní občané. Absolutní monarchie bez voleného parlamentu však žádné projevy nesouhlasu netoleruje a veškerá obvinění odmítá. Ministerstvo vnitra zakázalo všechny demonstrace a pochody a pohrozilo, že proti narušitelům veřejného pořádku použije všech prostředků, včetně střelby ostrými náboji. Náboženští vůdci protesty označili za porušení islámských zákonů a za „hřích“.

Reakce vládní moci proti nepokojům byla předvídatelná a brutální – bezpečnostní síly zastřelily několik demonstrantů a mnoho dalších zranily během potyček ve městě Katíf. Násilné srážky trvaly s větší či menší intenzitou celý rok 2011 a stovky demonstrantů skončily bez soudu ve vězení. Ministerstvo vnitra prohlásilo, že „se jednalo pouze o skupinu výtržníků, kteří budou nyní hnáni k zodpovědnosti a uvedlo, že „za nepokoji stojí cizí země, která podněcuje místní s cílem podkopat národní bezpečnost Saúdské Arábie.“ Rijád označuje za viníka vnitřních nepokojů šíitský Írán, a proto se angažoval v potlačení bahrajnské revoluce, která měla rovněž převážně šíitský charakter. Je pozoruhodné, že zatímco v případě Sýrie, jejíž vláda klasifikuje domácí nepokoje jako zahraniční spiknutí, Západ tuto argumentaci neuznává a v případě Saúdské Arábie ji toleruje.

Protesty přišly v nejméně vhodnou chvíli. Smrt 86letého korunního prince Sultána zvýraznila gerontokratický charakter režimu a možnou nejistotu v otázce následnictví trůnu. Zatímco roste napětí v oblasti Hormuzské úžiny, panuje neklid i na Bahrajnu, kde byla revoluce potlačena reakční koalicí v čele se saúdsko-arabskou armádou. Saúdští šíité podpořili své souvěrce na Bahrajnu a protestovali proti vměšování Rijádu do vnitřních záležitostí Manámy.  Nestabilita ostrovního souseda částečně přispěla k přenesení neklidu i na minoritní šíitskou populaci v Saúdské Arábii, která obývá východní oblasti země a je původcem demonstrací proti královskému absolutismu. Početné šíitské menšiny žijí i na Kataru, v Kuvajtu a ve Spojených arabských emirátech; na Bahrajnu tvoří šíité většinu.   

Vedení země ovšem bude muset řešit stále tíživější sociální problémy populace jako celku, z nichž nejzávažnější je vysoká nezaměstnanost mezi mládeží. 88letý král Abdalláh se místo demokratizace a systémových řešení snaží předejít revoluci uplácením občanů petrodolary. Opozice už delší dobu žádá, aby byly povoleny aspoň místní volby. Ačkoliv se nepokoje odehrávají pouze na východě země a metropole Rijád jimi nebyla výrazněji zasažena, právě východní pobřeží je strategicky důležité jako lokalita s ropnými terminály a většinou zásob energetických surovin, na níž závisí ekonomická stabilita monarchie. Nestabilita tohoto regionu by se mohla negativně odrazit i na globálním trhu, a proto by mělo mezinárodní společenství věnovat této oblasti náležitou pozornost.

 

Saúdští vládcové si uvědomují hrozící rozšíření tzv. arabského jara i do své země, a proto média o těchto událostech důrazně mlčí – jak Saúdy vlastněná televize Al-Arabíja, tak katarským emírem vlastněná Al-Džazíra. Absolutistické monarchie Saúdskou Arábii, Katar a Bahrajn spojuje angažmá v destrukci sekulárních arabských režimů a jejich nahrazení sunnitským fundamentalismem, k čemuž používají jimi ovládanou Ligu arabských států, avšak demokratizačním změnám ve vlastních zemích se urputně brání. Nejvlivnější arabská monarchie v Perském zálivu čelí vůbec největšímu neklidu od počátku osmdesátých let. Je však vysoce pravděpodobné, že se králi podaří limitované arabské jaro udusit silou.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.