Nová studená válka

Baracka Obamu lze klasifikovat jako největší zklamání americké politiky. Kdo si od jeho administrativy sliboval détente a nastoupení cesty ke konsensuální a méně agresivní zahraniční politice, ten se spletl. Laureát Nobelovy ceny míru nejen že nestáhl vojska z Iráku ani z Afghánistánu, ale angažoval se ve špinavé válce proti Libyi, uvažuje o útoku na Írán, stihl si znepřátelit Pákistán a vzdaluje se Ruské federaci a ČLR, která je paradoxně největším věřitelem USA. Obama v podstatě pokračuje v neokonzervativní politice, avšak uhlazenější, méně provokativní formou. Současná konfrontace může být koncem tzv. „reset policy“, kterou ve vztahu k Rusku Obama ohlásil po svém zvolení prezidentem. Mezi demokraty a republikány ovšem není v zahraniční politice jediný rozdíl, snad jedině v tom, že neocons jsou výrazně proizraelští. Ani státní tajemnice Hillary Clinton si v ničem příliš nezadá s jestřáby z Bushovy éry.
Moskva v reakci na plánovaný americký protiraketový štít v Evropě oznámila, že z radarové stanice v Kaliningradské oblasti bude monitorovat odpalování raket v regionu severního Atlantiku a v případě potřeby rozmístí na západě a jihu země rakety schopné zničit tento systém. Ve strategické enklávě mezi Polskem a Litvou budou rozmístěny taktické balistické střely. Rusko navrhovalo společný projekt protiraketového štítu, ale USA se soustředí na vlastní koncepci. Přesto vyslal prezident Medveděv do Washingtonu vstřícný signál, když prohlásil, že pokud bude Rusko zapojeno do obranné koncepce Severoatlantické aliance, může se kaliningradský radar stát její součástí. Současně oznámil, že v opačném případě Moskva zastaví spolupráci s NATO v Afghánistánu a odstoupí od odzbrojovací smlouvy Nový START, podepsané v dubnu 2010 v Praze. Rusové dali jasně najevo, že nenechají padnout svého spojence Bašára Asada a vyslali válečné lodě k syrským břehům, kde se uskutečnily společné manévry obou armád. V souvislosti s obklíčením vlastního území silami NATO se Rusko začíná znovu zajímat o Latinskou Ameriku, kde úzce spolupracuje s Venezuelou a uvědomuje si i strategickou pozici Kuby.
Obamova nedávná cesta po Austrálii a zemích jihovýchodní Asie měla jasný protičínský osten. Navzdory zadlužení, špatnému stavu ekonomiky a armádním škrtům posílí USA vojenskou přítomnost v severní Austrálii, odkud bude 2500 mariňáků „monitorovat“ situaci v celém regionu Australasie. Ve skutečnosti Američané opět cítí ropu a chtějí se zmocnit surovinového bohatství, které se skrývá v Jihočínském moři (pod mořským dnem se nalézají ropná ložiska s kapacitou až 200 miliard barelů). Co na tom, že nemají v této části světa co pohledávat? Peking je přirozeně znepokojen, protože je obkličován sítí amerických námořních základen v Japonsku, Jižní Koreji a Austrálii a dal najevo, že nebude tolerovat žádné cizí vměšování v oblasti. Jihočínské moře tak představuje další významnou třecí plochu mezinárodních vztahů.
V souvislosti s útokem jednotek NATO, při kterém zahynulo 24 pákistánských vojáků a za nějž Pentagon odmítl převzít odpovědnost a omluvit se, se na bod mrazu dostaly i americko-pákistánské vztahy, čímž výrazně utrpěla pozice USA ve střední Asii. Islámábád byl tradičním spojencem Washingtonu už v éře studené války, kdy v letech 1955 – 1979 tvořil součást vojenského paktu CENTO (jakési blízkovýchodní odnože NATO) a i po jeho rozpadu, kdy se k moci v Iráku dostal Saddám Husajn, v Íránu ajatolláh Chomejní a Afghánistán ovládli komunisté, představoval Pákistán nejbližšího spojence v regionu. Tím zůstal i po 11. září 2001, kdy z jeho území Američané bojovali proti Talibanu. Nicméně letošní květnová operace, během které byl údajně zabit Usáma bin Ládin – bez vědomí pákistánských úřadů – a časté porušování suverenity země americkými letouny vedlo k postupnému ochlazování vztahů, které spadlo na bod mrazu po tomto nešťastném incidentu. Pákistán se začíná sbližovat s Ruskem a především s Čínou, se kterou uspořádal společné vojenské manévry. Protiamerické nálady ve společnosti a vzestup islámských fundamentalistů je tak silný, že se Pákistán ve vztahu k USA může stát dalším Íránem – s tím rozdílem, že Islámábád jadernými zbraněmi skutečně disponuje. Pákistánská vláda už podnikla konkrétní opatření: zcela zastavila tranzit zboží přes své území do Afghánistánu, ukončila vysílání BBC, požaduje do dvou týdnů vydání americké letecké základny v provincii Balúčistán, ze které startují americké bezpilotní letouny, a hrozí kompletním přehodnocením vojenské spolupráce s Washingtonem, přičemž další protiamerická opatření mají být oznámena v nejbližší době.
Všechny výše uvedené události dokazují, že se svět dostal na práh nové studené války, kde se budou vytvářet nová strategická spojenectví a bloky. Peking dokonce nešetřil ostrými slovy a pohrozil Washingtonu a Tel Avivu, že útok na Írán bude znamenat třetí světovou válku. Významnou roli v rozložení sil na šachovnici mezinárodní politiky jistě sehraje i nové společenství 32 latinskoamerických a karibských států CELAC, které ústy Huga Cháveze razantně vystoupilo proti americkým sankcím uvaleným na Kubu. Unipolarismus a světová dominance USA, která nastala po zhroucení SSSR v roce 1991 tak po dvaceti letech končí. V souvislosti s globální krizí kapitalistického systému lze vyvrátit i Fukuyamovu tezi o konci dějin, protože ekonomický liberalismus přivedl Západ a jeho model fungování společnosti do slepé uličky, zatímco na vzestupu jsou země mimo západní civilzační okruh.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 5297x přečteno
Komentáře
Pane Kosino, připojuji se ke kladnému hodnocení, kterého se vám dostalo.
Nemám radost z toho, když si uvědomuji, že stále (a bohužel i "stále více") platí některá hodnocení zbrojení, která jsem slyšel už před hodně lety. On totiž zbrojní průmysl má pro tržní ekonomiku bohužel i tyto "plusy":
- Odvětví, které nekonkuruje druhým. Zaměstnává často nejkvalifikovanější pracovní sílu.
- Rozhodujícím zákazníkem je stát
- Trh ve zbrojní výrobě není nikdy nasycen. Proti novým raketám je třeba vybudovat nový systém obrany a proti tomuto novému systému je třeba vyvinout rakety další generace. A tak dále. Čas od času se likvidují přebytečné zásoby. Někdy i tak špinavým způsobem, jako je jejich prodej rozvojovým zemím v rizikových oblastech.
- Marná sláva, je třeba přiznat, že některé vedlejší produkty zbrojního výzkumu jsou užity v „civilním“ životě (někdy i tak masovým způsobem, jako tomu je např. u internetu).
Nepochybně vnitřní tlak tržního hospodářství "za každou cenu" vede k tomu, že i z nejbělejších (včetně Obamy) mírových holubic mezi politiky se postupem času stanou jestřábi v barvě khaki. Nebo humanitární bombarďáci. Svět je natolik nezralý, že nedokázal kapitalistický systém zbavit této vady na kráse.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Pane Kosino,
děkuji za výborný článek, jako u Vás vždy jasně a zřetelně definované pojmy, srozumitelný pro všechny a hlavně skutečně pravdivý.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Perfektní článek :)
Pane Jadrný, myslím si, že systém "demokracie" v USA neumožň uje, aby prezident samostatně uvažoval, tím méně, aby o něčem samostatně rozhodoval - je to loutka dosazovaná v nejdražších volebních varieté na světě -(
Osobně neočekávám, že z té strany vzejde cokoliv dobrého, dokud tuto zemi bude ovládat vojenskoprůmyslový komplex a další korporace.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Perfektní článek, vystihující globální světovou situaci. Nová studená válka je již na pochodu a jedinou poslední záchranou této planety by bylo zvolení Ronalda Paula prezidentem USA.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.