Pokus o barevnou revoluci v Rusku?

Washington se ještě před prohlášením mezinárodních pozorovatelů postavil na stranu opozice a průběh voleb podrobil tvrdé kritice – s cílem odvést pozornost od vlastních problémů s deficitem demokracie v podobě brutálních policejních zákroků a hromadného zatýkání demonstrantů hnutí Occupy. Brusel zašel ještě dál, když vznesl požadavek nových voleb do Dumy. Pokud si Západ v čele Ruské federace nepřeje tandem Putin-Medveděv, koho tedy podporuje? Jistě ne komunisty jako nejsilnější a fakticky jedinou opoziční stranu, ani Žirinovského nacionalisty nebo socialisty ze Spravedlivého Ruska, což jsou jediné relevantní parlamentní formace. Evidentně usilují o návrat jelcinovské éry devadesátých let, kdy se Rusko nacházelo v chaosu a rozkladu. Vhodným nástrojem k provádění takové politiky by byl některý z uvězněných oligarchů – např. Michail Chodorkovskij, který po rozpadu Sovětského svazu založil organizaci Open Russian Foundation, jejímž cílem bylo – pod kuratelou Henryho Kissingera a Jacoba Rothschilda – přesunutí ruských nerostných zdrojů a bohatství do rukou zahraničních korporací. Byl to právě Putin, který Chodorkovského uvěznil a učinil těmto machinacím přítrž. Proto tolik překáží a je třeba se ho zbavit. Západ Putinovi nikdy neodpustí, že Rusku znovu vydobyl respekt, sebevědomí a novou identitu, ztracenou po rozpadu Sovětského svazu.

Probíhající demonstrace v Rusku proti údajně zfalšovaným volbám mají všechny atributy uměle vyvolaných, tzv. barevných revolucí, které vždy vedly ke změně zahraničně-politické orientace, ale nikdy k vyřešení sociálních problémů obyvatel. Na Ukrajině se oranžová revoluce z roku 2004 pod vedením Tymošenkové a Juščenka, který chtěl zatáhnout zemi do NATO, zcela zkompromitovala a její hlavní protagonistka sedí za mnohamiliardové defraudace ve vězení. Stejným fiaskem dopadla tulipánová revoluce v Kyrgyzstánu. Růžová revoluce v Gruzii, která vynesla k moci duševně nemocného pojídače kravat Saakašviliho, vedla v roce 2008 k válce s Ruskem a odtržení Abcházie a Jižní Osetie. Tyto pseudorevoluce iniciovala skupina kolem miliardáře Sorose a americké tajné služby. O masových demonstracích na Putinovu podporu média pochopitelně neinformují.

Premiér Putin prohlásil, že tzv. barevné revoluce jsou propracovaným schématem destabilizace společnosti. Vyjádřil se i k četným výrokům známého jestřába a republikánského senátora McCaina, který prohlásil, že arabské jaro se brzy rozšíří i do Ruska (aniž by ho znepokojovalo masové hnutí Occupy ve vlastní zemi). „Znám pana McCaina, který bojoval ve Vietnamu. Má na svých rukách dost krve nevinných civilistů… Byl ve Vietnamu zajatý a seděl několik let v jámě. Z toho by se zbláznil každý“, uvedl Putin. Poté dodal, že konkrétní lidé chtějí postavit Rusko do kouta, aby někomu nepřekáželo při světové vládě: „Bojí se našich jaderných kapacit, proto je tak iritujeme. Máme vlastní názor a provádíme nezávislou zahraniční politiku. A to zjevně někomu překáží.“

I kdyby došlo k dílčím machinacím v přepočtu hlasů – což je pravděpodobné, stejně jako skutečnost, že Jednotné Rusko mělo největší prostor v médiích – nebylo by pod dozorem mezinárodních pozorovatelů technicky možné zfalšovat miliony hlasů tak, aby se zajistilo drtivé vítězství Putinovy strany. Spíše je fér si otevřeně přiznat, že tandem Putin-Medveděv je prostě u Rusů oblíbený, ačkoliv jeho popularita už není tak vysoká jako před čtyřmi lety a z dvoutřetinové parlamentní většiny se snížila na nadpoloviční. Je to podobné, jako kdyby Hillary Clinton zpochybnila volby v Česku jen proto, že se v Krupce kupčilo s hlasy nepřizpůsobivých. Ostatně samotní Američané mají máslo na hlavě, když v prezidentských volbách v roce 2000 „vyhrál“ Bush ml. nad Al Gorem rozdílem několika stovek hlasů na Floridě, kde byl shodou okolností ve funkci guvernéra Jeb Bush, bratr exprezidenta. Proč nebyli tehdy pozváni kremelští pozorovatelé, aby dohlíželi na férovost voleb? A proč se neozval některý z pravdoláskařských pseudodemokratů?