Pražští konšelé: na lidi kašlou a důchodci jsou jim ukradení

Dnes je to ovšem výlet, který už stojí nezanedbatelné peníze. Před rokem jsem byl příjemně překvapen, když jsem jako důchodce zaplatil pouhou jednu korunu za vstupné. V Botanické zahradě jsem před rokem i letos při návštěvě burzy pelargonií strávil zhruba 30 minut. Jaké bylo moje překvapení, že jsem letos zaplatil místo jedné koruny korun padesát. Nevím, jestli ti, kdo dělají cenotvorbu, buď na pražské radnici či přímo v Botanické zahradě, vůbec uvažují. Uznávám, že jedna koruna pro důchodce byla skutečně málo, ale padesát korun pro důchodce, který nechce v zahradě strávit celý den, to je opravdu velký cenový skok.

Velké překvapení už loni mne čekalo, když jsem na parkovišti musel zaplatit, za řekněme tři čtvrtě hodiny trvající stání auta, 200 Kč. Je to asi nejdražší parkovné v Praze, tedy měřeno výší parkovného na minutu strávenou na parkovišti. Nechápu, proč automat nemá rozlišení třeba na 1 či 2 hodiny a pak na celý den. Bylo by to asi rozumné. Z ceníku Botanické zahrady jsem se dozvěděl, že senioři nad 60 let platí vstupné 90 korun a děti, žáci a studenti do 26 let korun120. Ani to mi nepřijde rozumné.

Když vyrazí do Botanické zahrady na návštěvu rodina se dvěma dospělými a třemi dětmi od 3 do 15 let, zaplatí 540 korun. Pokud přijede autem, zaplatí dalších 200 korun a pokud si přivede také psa, tak zaplatí za tento zvířecí doprovod 100 korun.

K tomu je možné si ještě zakoupit jídlo v bufetech, které jsou umístěny v Botanické zahradě, což bude nezbytné, protože děti i dospělí budou mít hlad. Takže za návštěvu tohoto městem dotovaného skvostu, kterým je Botanická zahrada, zaplatíte při celodenním pobytu ke dvěma tisícům korun. Je ovšem otázka, jak dlouho děti na zahradě vydrží, odhadoval bych to maximálně na 3 až 4 hodiny. Myslím, že se z návštěvy Botanické zahrady stává poněkud drahý špás.  Přiznám se ovšem, že mne inflační nárůst ceny vstupného u seniorů nad 70 let z 1 korunu na 50 korun překvapil.

Je to opravdu zvláštní trend, který vyplývá z politiky pražské městské rady. Už když senior, který vstoupí do prostředku MHD a neopírá se vysloveně o berle, nemá šanci si v průměrně naplněné tramvaji či autobuse anebo ve vagonu metra sednout. Nikde v prostředcích pražské MHD nenajdete výzvy v českém, anglickém a ukrajinském jazyce ve smyslu: „mladší pusťte starší sednout“! Tak není MHD v Praze vůbec koncipována. Je tedy nevlídná ve vztahu k seniorům. A podobné je tomu také u Botanické zahrady. Přitom v centrální části města, kdy často vstupuji do prostředků MHD a jedu většinou jednu až dvě stanice, většinu cestujících tvoří cizinci. Velká část z nich nese na zádech batohy, které překážejí v pohybu dalším lidem. A někdy také do lidí batohy vrážejí. Ani takové nálepky k respektování přepravního řádu Dopravního podniku v prostředcích MHD nenajdete. Zato se náměstek primátora pro dopravu Hřib před časem zabýval bojem proti sexuálnímu obtěžování či násilí v MHD. Osobně jsem nic takového za téměř 70 let, co jezdím prostředky MHD, nezaznamenal. Ale toto virtuální téma je mediálně atraktivní a progresivní novináři se jej rádi chytají, aby hned druhý den poté, co se mu věnovali, zcela zapadlo do bažiny nezájmu.

Je to opravdu zvláštní, jaký nezájem mají představitelé pražské radnice o velmi početnou skupinu pražských  seniorů, která se bude ještě s přibývajícími léty stupňovat.

Celou záležitost navýšení ceny vstupného v MHD pro důchodce vidím jako příspěvek pražské radnice k posílení inflace, která je v souhrnu posledních třech let hodně přes 30 %.