Spravedlnost po 70 letech: dozorce z Osvětimi odsouzen

Gröningovo odsouzení je nutno brát především jako morální satisfakci za hrůzné činy, jichž se během války dopustil. Nikdo nechce, aby velmi starý muž dostal doživotní či dokonce hrdelní trest. Důležité ale je, aby byla vyřčena veřejně vina bývalého dozorce i jiných zločinců, kteří se podíleli na krvavých válečných zvěrstvech.

To je paralelně i podstata soudních líčení s bývalými prominentními nacisty kvůli tomu, že v drtivé většině všichni zapírali a sváděli vinu na ostatní. Z vysokých nacistických pohlavárů souzených v Norimberku se v podstatě nepřiznal nikdo s výjimkou A. Speera, který částečně vinu přiznal, a to i ve svých rozsáhlých pamětech. Na druhou stranu samozřejmě nevíme, do jaké míry se mu dá věřit jeho upřímnost.

Z bývalých dozorců koncentračních táborů byl kromě Gröninga souzen například A. Malloth přezdívaný ,,krásný Toni", který byl v letech 1940 - 1945 dozorcem v Malé pevnosti, součásti koncentračního tábora Terezín. S vydatnou pomocí reportéra S. Mottla, který jej před 15 lety v Německu našel, byl Malloth odsouzen mnichovským soudem i přes svůj špatný zdravotní stav v roce 2001 dokonce k doživotnímu trestu. Zemřel za rok od vynesení rozsudku, v roce 2002.

Nicméně spoustu dalších bývalých nacistických prominentů či dozorců se nepodařilo najít a odsoudit. A nejspíš se to již ani nepodaří. Ti, co se ještě skrývají, jsou již ve velmi vysokém věku, a tak šance, že stanou někdy před soudem, je prakticky minimální. O to více je dobře, že se Gröningův případ podařilo dovést do úspěšného konce a byl vynesen spravedlivý rozsudek.