Úloha pánského údu v českých médiích

V odpovědi okamžitě povstaly šiky předních zastánců neomezitelných práv a výsad medií (např. z České televize, Newsroomu, HN, ČRo atd.), které v dané výtce ihned rozpoznaly novou formu nepřestávajících útoků na nezávislost medií v ČR. Argumentovaly především nižší civilizační úrovní, nedostatečným kulturním rozhledem a nemístnou pruderií kritiků, neboť pokud v daných souvislostech zazní ve veřejném mediálním prostoru název pánského pohlavního orgánu pouze jednou (6 sekund), potom se jedná výhradně o umělecký prvek! V opačném pohledu by se jednalo o přímé ohrožení naší demokracie!

Zajisté si zmínění neohrožení zastánci svobody slova podrží totožný názor též v následujícím předkládaném případě, kdy taktéž došlo jedenkrát k vyslovení (byť zcela impulsivnímu) expresivního názvu pánského přirození, avšak v neveřejném uzavřeném prostoru na ryze soukromé akci! Zmíněný výrok je však dnes posuzován jako možné spáchání verbálního deliktu; neboť je totiž považován za největší event. provinění, které jediné zbylo z původní – mediálně velice věhlasné – kauzy, kterou rozdmychala v lednu t.r. Česká televize.

Proslulá kampaň České televize a spřátelených médií o tzv. útoku prezidentovy ochranky na nebohé české novináře ve volebních prostorách pražského TOPhotelu 27. ledna 2018 vznikla záměrně, umným sestřihem bez předchozího patřičného ověření zásadních faktů, vzápětí po znovuzvolení prezidenta naší republiky. ČT ihned bila na poplach a neustále intenzivně šířila zmanipulovanou poplašnou zprávu, kterak výsledná volba prezidenta bezprostředně posvětila a možná i iniciovala útok ochranky na novináře. ČT výstražně varovala, že v TOPhotelu došlo k bezprecedentnímu útoku na svobodu médií a ohrožení demokracie u nás. Tato matoucí, masivně propagovaná dezinformace opakovaně šířená do celého světa zejména prostřednictvím veřejnoprávní instituce našla ohlas mj. ve Francii, Irsku apod. Podvržena byla též mezinárodně vážené Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Zmíněná kauza se šetří již půl roku; připomínám, že fyzický útok polonahé poloukrajinky na hlavu státu ve volební místnosti, který naplnil skutkovou podstatu několika paragrafů trestního zákona, byl bez soudu smeten ze stolu za pár hodin!

Co dnes zbylo z původní obrovské kauzy, resp. z trestního oznámení podaného údajně postiženými předními novináři – Pavlínou Kosovou (29 let), Petrem Salabou (27 let) a Alexandrem Šulcem (27 let)? Po nečekaném úmrtí nebohého novináře a boxera Ing. Karla Slezáka (74 let), jehož média doslova uštvala k smrti! a vyloučení vzniku újmy na zdraví a majetku Policie ČR podané trestní oznámení odložila. ÚMČ v Praze 11 nyní šetří možnost spáchání přestupku proti občanskému soužití – „hrubé jednání proti jinému“, spočívající především ve zmíněném verbálním deliktu!

Z médii věčně omílaného útoku prezidentské ochranky na novináře tak byla úředně zjištěna a doložena pouze vyprovokovaná drobná šarvátka mezi dvěma novináři, celkem v ní padly tři mírné facky!

ÚMČ v Praze 11 neustále odmítá vyšetřit podstatu tohoto tzv. incidentu, zjistit klíčové příčiny a podstatné okolnosti použití názvu pánského pohlavního údu apod. v uzavřeném prostoru soukromé akce. Proč ÚMČ v Praze 11 nepovolí ani svědectví očitých důvěryhodných osob – např. z řad tehdy přítomných ministrů, členů Parlamentu ČR, advokátů apod. Pevně doufám, že důvodem jeho odmítání není, že se jednalo o akci SPOZ a příznivců právě znovu zvoleného prezidenta České republiky Miloše Zemana!

ÚMČ nechce také vidět, že původně údajný „útočník na novináře“ byl ve skutečnosti v sále jediný, který – ač sám nenovinář - paradoxně naopak novináře, jenž náhle zkolaboval, sám iniciativně zachraňoval! A to za zjevné neochoty zblízka přihlížejících novinářů poskytnout svému kolegovi potřebnou pomoc, byť to i jim – novinářům zákon přikazuje! Přes opakované prosby mu ani záchranku mobilem nezavolali! Raději upřednostnili natáčení senzačních záběrů kolabujícího kolegy !

Po příjezdu záchranky vtrhly za použití násilí do uzavřeného prostoru soukromé akce jako kobylky další nezvané hordy mladých novinářů, přestože od počátku věděly, že vstup tam jim nikdy nebyl povolen. Pod záminkou natáčení se vrhly též ke stolům s občerstvením a bez placení zde bezostyšně kradly cizí jídlo a alkohol (jak později úředně doznaly). Jejich násilný vpád a početní převaha hrubě narušily soukromou poklidnou akci převážně důchodců a předčasně ji ukončily. Novináři však ještě stačili odcizit mj. dvě nerozbalené bedny značkového alkoholu.

Veškeré snahy a opakované výzvy dobrovolných pořadatelů i záchranářů, kterým překáželi v práci (např. P. Kosová, viditelná též na záběrech TV), k opuštění sálu novináři s výsměchem zcela ignorovali.

Domnívám se proto, že v těchto mř. podmínkách je možné považovat impulsivní mř. použití expresivního názvu pánského přirození (jedenkrát po dobu 5 sekund!) výjimečně za adekvátní.

V dané mř. situaci lze tedy uvedené jadrné vyjádření chápat též jako určitou uměleckou hyperbolu, výstižně charakterizující občansky i profesně zcela zavrženíhodné chování konkrétní skupiny tzv. novinářů, ve skutečnosti spíše paparazziů (jak se např. domnívá syndik českých novinářů) čekajících dychtivě, tak jako krvelačné hyeny na mršinu, na lukrativní zpeněžení záběrů možná už umírajícího kolegy.