Summit karibských zemí (CELAC) byl fackou do tváře demokracie

Otočili tváře na tu stranu, která jim byla nejpříjemnější. Podívejme se na příklad z prohlášení: "demokracie je dobýváním regionu, které nepřipouští přerušení"; a že proto nabízí "svůj nejpevnější závazek k zachování demokratických hodnot a k plné a neomezené platnosti institucí a právního státu v regionu". Situace ve Venezuele, Nikaragui a na Kubě, které jsou v současnosti diktátorskými státy, však byla přehlédnuta.

Volební právo

Další bod, který je třeba zdůraznit: Jedná se o požadavek "konání svobodných, pravidelných, transparentních, informovaných a průhledných voleb na základě všeobecného a tajného volebního práva jako výrazu suverenity lidu". Žádný z těchto nových levičáků však nevyzval k uplatnění "Demokratické charty Latinské Ameriky". Na Kubě, ve Venezuele a v Nikaragui.

Fernandez: Demokraté jsou v legitimních vládách.

Největší "zásluhu" na tomto nesmyslu má samozřejmě hostitel konkláve Alberto Fernández. Pro argentinského prezidenta se demokracie omezuje na prostou situaci legitimity původu. Víceméně řekl, že 7. summitu Celac se zúčastní hlavy států a vlád, které byly zvoleny "demokraticky".

A že je nezbytné respektovat vzájemnou rozmanitost. Proto byl Maduro pozván. Na poslední chvíli se rozhodl neodjet, protože ve Venezuele se konaly masové demonstrace právě kvůli nedodržení těchto prohlášení a v Argentině očekávali další stávky.

Legitimita Madura, Canela a Ortegy

Nejsmutnější na banální argumentaci argentinského prezidenta je, že ani Miguel Diaz-Canel, Nicolás Maduro a Daniel Ortega na jeho ideologii nereagují, protože ani jeden z nich není uznáván jako demokrat a v případě Madura je pro mnoho zemí nelegitimním prezidentem. V těchto třech zemích existuje něco, čemu se říká "volby", bez ohledu na absurdní podmínky, které tyto režimy stanovily a které znemožňují rovnou soutěž, a tedy i proměnlivost moci.

Jediný, kdo Fernándezovi kazil radost, byl jeho uruguayský protějšek Luis Lacalle Pou, který si mimochodem při pózování pro rodinnou fotografii summitu vybral krajní pravou část skupiny, daleko od hostitele. Uruguayský prezident stručně shrnul hlavní zlo, které postihuje mnohostranná mezivládní fóra a instituce, totiž ideologické pokušení, které nakonec podkopává cíle, pro které byly vytvořeny.

V reakci na slepou obhajobu diktátorů Kuby, Nikaraguy a Venezuely ze strany argentinského prezidenta Lacalle Pou ostře kritizoval Celac - aniž by uvedl jména nebo země - za to, že jeho falešný diskurz, který hlásá respekt k demokracii a lidským právům, neodpovídá realitě organizace, která do svých řad přijímá země, které "... nerespektují instituce, demokracii ani lidská práva". To vše díky tomu, co Lacalle označuje jako "hemiplegickou vizi", která upřednostňuje ideologický profil členské země.

Summit kritizoval pouze Urugay

Lacalle Pou vynikal svým přímým a důrazným poselstvím: opustit diskurs a jeho těžkou ideologickou a populistickou zátěž a věnovat skutečné úsilí vytvoření regionální zóny volného obchodu. Vážné varování a návrh, který nachází oporu v krocích, jež uruguayská vláda učinila vůči svým latinskoamerickým a karibským protějškům v návaznosti na již přijaté rozhodnutí uzavřít dohodu o volném obchodu s Čínou a vizi dosáhnout - prostřednictvím Mercosuru - podobných ujednání s Evropskou unií, zatímco gravitační centra Celaku (Buenos Aires, Caracas a Mexiko) nadále hovoří o imperialistickém intervencionismu, respektování územní celistvosti, suverenitě národů a nespravedlivých jednostranných sankcích. V případě Brazílie bude muset Lula da Silva počkat, co bude dělat dál.

7. summit Celac je další z mnoha událostí, které se snadno zaznamenávají a bohužel zapomínají. Navzdory současnému cyklu příznivému pro levici v regionu, která byla koneckonců v roce 2010 za vlády Huga Cháveze a jeho kumpánů věrnými strůjci této organizační absurdity, se očekává, že bude mít jen malý faktický politický dopad na současnou a krátkodobou a střednědobou dynamiku kontinentu.

Sám Nicolás Maduro označil Celac za prázdnou skořápku, která nemá vlastní strukturu ani generální sekretariát, jenž by "sdružoval všechny iniciativy" členských zemí. To je daleko od snu Andrése Manuela Lópeze Obradora o vytvoření subregionálního subjektu, který by nahradil Organizaci amerických států.

Brazílie a Argentina budou mít jednotnou měnu

Snad jedinou pozitivní informací, která z tohoto summitu vzešla pro občany Brazílie a Argentiny, je myšlenka zachránit Chávezův návrh na vytvoření společné měny mezi oběma zeměmi. Je třeba poznamenat, že ačkoli Lula a Fernándezová předpokládají, že měna stabilizuje ekonomiky Brazílie a Argentiny, je to omyl, ale zaručuje, že tito prezidenti již nebudou moci tisknout bezcenné peníze, což by byl alespoň pro začátek velký krok vpřed.