Vláda B2 se ztrátou druhého vavřínového věnce

Petr Krčál do své bakalářské práce opisoval. Na jednu stranu, ironicky vyjádřeno, je takové zjištění pozitivní – víme, že umí číst a psát. Také lze předsedovi vlády Andreji Babišovi doporučit, aby do ministerských křesel instaloval pouze maturanty; ti se plagiátorství v bakalářských a jiných pracích na vysoké škole dopustit nemohli; případné opisování při maturitě není porušením autorských práv.

Ale vážně. Nechci omílat známé skutečnosti, že opsat do bakalářské práce, kterou P. Krčál obhájil na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně v roce 2007, tedy do práce, která má kolem čtyřiceti normostran třicet stránek cizího textu, je nebetyčná drzost; tvrdit přitom „měl jsem přísného vedoucího a ten mě za můj přístup pochválil, věřím jeho posudku,“ ještě větší. Vedoucí práce František Vízdal prý plagiát ohodnotil na výbornou, protože „autor pracoval samostatně, odpovědně, iniciativně a s entuziasmem“; to už je výsměch.

Případ Petra Krčála, který vystudoval též Univerzitu Jana Amose Komenského v Praze (ale o té už bylo napsáno dost) ukazuje, že v situaci, kdy se udělování vysokoškolských dekretů a titulů stalo byznysem, a kdy to zejm. na soukromých tzv. vysokých školách či univerzitách především byznys je, už o žádné vzdělávání nejde. Jde o obchod: Ty nám, posluchači zaplatíš, a my tě za čas prohlásíme vzdělaným.

A na závěr vysvětlující citát k titulku i perexu; „Mladí učenci dosáhnuvše hodnosti akademické vavřínovým věncem zdobiti se směli, odkudž, jak někteří tvrdí, jméno jejich bakaláři (bacca laurei) pochází.“ Napsal František Věcovský v článku Symbolika stromu vavřínového, který publikoval v Programu c. k. státního vyššího reálného gymnasia v Litomyšli za školní rok 1916/17. Nákladem vlastním. Tiskem V. Augusty, Litomyšl 1917, s. 6.