Zkouškové období nejen na vysokých školách aneb Fifinka není kráva

Ne každý zažil vysokoškolské studium, ať úspěšně či nikoli. Pro ty, co ho nepoznali: Semestr má přednášky, semináře, kolokvia, případně laboratoře či praxe ve studovaném oboru. To vše může semestr v délce 3 měsíců obsahovat. Pak je zakončen zkouškami. Zkoušející zkouší, co se studenti za 90 dnů naučili či pochopili. Na fakultě už není klasický mumraj na chodbách, ale u některých dveří hloučky studentů a studentek. Většinou se podle oblečení dá poznat, kdo jde na zkoušku nebo kdo přišel duševně podpořit zkoušené a načerpat informace ke zkoušenému předmětu. Zkoušení studenti mají většinou oblek, studentky většinou šaty s hodně velkým výstřihem – jistě pro uvolněné dýchání při přemýšlení před profesorem (většinou se ví, kdo je gay, na kterého toto nezabírá). Před vstupem k profesorovi panuje u každého zkoušeného silná nervozita – jak to dopadne, jestli bude umět vše odpovědět nebo aspoň něco. Když student(ka) vyjde ze dveří od zkoušejícího profesora, lze hned poznat, jak vycházející dopadl(a). Hned se čekajícím svěří s (ne)úspěchem a povykládá, na co všechno se přísný zkoušející ptal a co mu zkoušený odpovídal. Ti šťastnější tvrdí, že zkoušení bylo v příjemné vstřícné pohodové atmosféře...

Není ale profesor jako profesor. Tedy někdy zkouší i docenti a další. Profesorů je v poměru s ostatními zkoušejícími o dost méně. Buď nedosáhnou svou prací tohoto titulu, nebo mají jiný nedostatek – třeba zastupují buzny od některé z církví na demonstraci. Natolik výrazně, že monarcha je ochoten ignorovat zákony, které mu přikazují, aby profesory jmenoval, za což je živen našimi daněmi. Navíc vidí, jaký má „materiál“, v zákonodárcích, kteří nemají dost odvahy užít Ústavy k podání ústavní žaloby.

Vůdce ale možná chce pomoci nedostatku zkoušejících profesorů. Na klasické vysoké škole by neměl šanci, tak to alespoň zkouší na lidech, kteří možná chtějí být v budoucí vládě. Jeden za druhým napjatě předstupují jeden za druhým před vůdce – profesora. Zkroušeně a zmateni, co se to děje. Kde nepomůže hluboký výstřih, tak alespoň koš klobásek. Těžko poznat, jestli byly vyrobeny z produktů našich zemědělců – mouky a možná i trochy masa. Jiný nenápadně zanechá vůdci doutníky, že jej možná skolí. Všichni po zkoušce vycházejí s úlevou, že u profesora prošli.

Jenže - co to je za zájemce o ministerské posty, když v sobě nemají kousku důstojnosti své osobnosti, když tak nechají sebou mávat vrtošivým staříkem z Vysočiny hrajícím si na profesora, který nechce jmenovat ty, kteří by jimi právem a z vůle voličstva měli být? Kdyby totiž byli co k čemu, tak by viděli, že toto zkoušení občanů Ústava nedovoluje.

V jednom se ale monarchovi, že ignoruje Ústavu, nemůžeme divit. A to třeba i přes nebezpečí ústavní žaloby zákonodárců u Ústavního soudu. Chybami se přece člověk učí. Zřejmě se asi nechce podruhé zapsat do dějin naší země, co že to za skvadru - mnohdy neumětelů, hochštaplerů a hlupců - do vlády už jednou najmenoval. Prý vlády odborníků. Jeden z ní je v jednom úředním dokumentu nazván tajtrlíkem – vůbec nevadila jeho činnost kolem miliard státního majetku zkontrolovaného NKÚ s významnými nálezy.

Jiný je nazýván vševypovídající přezdívkou balvan.

Další po střední škole s problémy tak tak dokončil bakaláře na technice v Brně a už dělá ministra mnohem vzdělanějším.

A také šlo v oné prý „vládě odborníků“ najít neumětele, který nezvládá problémy s placením daně z daru – asi z peněz za spolupráci s ruskými oligarchy. Natož, aby zvládal miliardové úniky u celnických starých struktur – s onou zasmrádlou lihovou žumpou si těžko poradí i schopný podnikatel Babiš.

Další odcházející odborník a univerzální „čistič“ byl na vnitru. Ten také dlouho vydělával díky východním oligarchům a na pomoc si do úřadu dokonce účelově neváhal vzít generálského důchodce - podvodníka od hasičů, kterého nejspíš roky řídil jemu podřízený důstojník s vysokou školou pro KGBáky v Leningradu. Výjimka ovšem potvrzuje pravidlo – dali se v „odbornické vládě“ najít i odborníci.

Neumětelství jejich kolegů ale asi bylo vůdci známo brzy po jejich jmenování. Pověstný korespondenční lístek se svou poštovní známkou na bilboardech, že bude volit Zemanovce, nemá ani poštovní razítko. Moudřejší od členů vlády je jiná představitelka z poštovní známky - Fifinka. Její ctitelé veřejnosti ukázali, že je zbytečně podceňována. Zeman se zřejmě poučil…