Fenomenální Ennio Morricone oslavil 84. narozeniny

Ennio Morricone se narodil 10. listopadu 1928 v italské metropoli Římě, kde už jako dítě začal hrát na trubku v Accademia Nazionale di Santa Cecilia. Hudební vlohy zdědil nejspíše po otci, který byl jazzovým trumpetistou. Ve 12 letech nastoupil Ennio Morricone na konzervatoř, kde studoval skladbu a později také sborovou hudbu a dirigování pěveckých sborů.

V roce 1946 se pak začal hudbě věnovat profesionálně. Nejprve jako skladatel hudby pro rozhlasové hry, což ho přivedlo k filmu. Osudová se mu stala spolupráce s kamarádem ze školních let, italským režisérem Sergiem Leonem. Spolupracovali spolu na tzv. spaghetti westernech, jako Pro hrst dolarů (1964), Pro pár dolarů navíc (1965), Hodný, zlý a ošklivý (1966) nebo Tenkrát na Západě (1968). Ennio Morricone v těchto filmech plně využil svého obrovského potenciálu a citu pro hudbu a zvuk obecně. Skladatel totiž razí myšlenku, že každý přirozeně vytvořený zvuk je hudba, tedy například i vrzání vodního mlýnu na samém začátku filmu Tenkrát na Západě, který se odehrává na opuštěném vlakovém nádraží.

Sergio Leone si hudbu Ennia Morriconeho zamiloval natolik, že se jí dokonce řídil i při střihu svých filmů, a to například při slavném duelu Harmoniky v podání Charlese Bronsona a Henryho Fondy coby zlotřilého bandity Franka.

Slavná scéna z kultovního westernu Tenkrát na Západě (1968) - poslední souboj mstitele Charlese Bronsona a gaunera Henryho Fondy prolnutý se vzpomínkou hlavního hrdiny na minulost, kdy jej Henry Fonda mučil a zabil jeho bratra. Souboj se natáčel v jižním Španělsku poblíž města Almeria, scéna se zvonicí pak v poušti na hranici států Utah a Arizona, severovýchodně od města Kayenta.

Zvonice, či spíše už jen její zbytky, jsou poutním místem milovníků tohoto snímku. Betonové "koleje" sloužily k natáčení kamerové jízdy:

Sergio Leone se ve svých filmech doslova vyžíval při natáčení závěrečných soubojů "dobrých" a "zlých" pistolníků, které chtěl pojmout jako gladiátorský zápas. Proto se většina z nich odehrává v kruhovém prostoru, či alespoň, jako právě ve výše uvedené ukázce, hlavní hrdinové dřív, než si vyhlédnou správné místo na souboj, vzbuzují pocit, že se pohybují ve vymezeném kruhu.

Souboj z Leoneho filmu Hodný, zlý a ošklivý (1966). V hlavních rolích Clint Eastwood, Eli Wallach a Lee Van Cleef. Natáčelo se v severním Španělsku, asi kilometr a půl severně od města Santo Domingo de Silos v provincii Burgos. Hřbitov "Sad Hill", který měl v průměru přes 200 metrů a tvořilo jej několik tisíc "hrobů", pro Leoneho film postavili narychlo španělští vojáci. Jeho pozůstatky jsou v krajině patrné dodnes, jak lze vidět na následující fotografii:

Ale zpátky k Enniu Morriconemu. On sám totiž není z toho, že lidé znají jeho hudbu především z Leonových spaghetti westernů příliš nadšen. Mnohem více tíhne ke svým hudebním dílům, které složil pro filmy Giuliana Montalda nebo Gilla Pontecorva. Spolupracoval však také s dalšími světoznámými režiséry, jako například Francem Zeffirellim, Pierem Paolo Pasolinim, Bernardem Bertoluccim, Terrencem Malickem, Johnem Carpenterem, Brianem De Palmou, Romanem Polanskim, Pedrem Almodóvarem a mnoha dalšími. Morriconeho hudbu si zamiloval také režisér Quentin Tarantino, který ji zařadil do druhého pokračování slavného filmu Kill Bill.

Výčet filmů, ke kterým Ennio Morricone složil hudbu by byl velmi dlouhý. A určitě ne konečný. Tento italský skladatel a dirigent je totiž podle mnohých jedním z nejvýznamnější a nejuniverzálnějších umělců světa. V roce 2011 jsme jej mohli zahlédnout i v Praze, kde vystoupil na dvou koncertech v rámci festivalu Prague Proms. A jak sám řekl, určitě to nebylo jeho poslední vystoupení u nás. Vyskytuje se u nás ostatně docela pravidělně, protože si oblíbil Český národní symfonický orchestr, se kterým často spolupracuje.