Míra tolerance k minoritám uvnitř české společnosti

V průzkumu se vlastně zjišťuje, koho by lidé nechtěli mít za svého souseda a tedy, lidé jakého typu veřejnosti vadí. Tak především by to, podle téměř devíti desetin respondentů (86%), neměli být za sousedy lidé závislí na drogách. V dlouhodobém časovém pohledu šestnácti let, kdy je průzkum zpracováván, je názor lidí na tuto problémovou skupinu zhruba stále stejný. Jen u mladších lidí se projevuje větší pochopení, nežli u kategorie občanů středního a staršího věku. Tři čtvrtiny lidí (75%) nechtějí mít za souseda alkoholika, tedy lidi závislé na alkoholu. Tolerance, k této skupině lidí se přeci jen za posledních zejména dvanáct let (ale jen velmi mírně) zvyšuje. Tři čtvrtiny lidí (73%) nechtějí mít za souseda člověka s kriminální minulostí.

61% lidí nechce mít vedle sebe v sousedství psychicky nemocné lidi. Také tolerance k této skupině se ve společnosti nezvyšuje. 30% lidí by nechtělo mít za sousedy lidi jiné barvy pleti. Oproti 38% v době vrcholící migrační krize je to jistý pozitivní posun, který nelze přehlédnout. 28% respondentů nechce bydlet vedle cizinců žijících v ČR. Lze říci, že v letech 2009 – 2012 byla tolerance vůči této skupině lidí o něco vyšší ( jen 22 – 25% mělo s nimi problém). Naopak je zajímavé, že jen 22% respondentů nevadí lidé s homosexuální orientací. Na počátku tohoto měření, v roce 2003 to ještě bylo 42% respondentů. To je významný posun v pohledu českých občanů a konec konců to koresponduje i s vysokou tolerancí českých občanů, podle jiných průzkumů veřejného mínění, ve věci sňatků homosexuálů (65% respondentů se vyjadřuje ve prospěch sňatků homosexuálů a jen 28% proti). Na lidi jiného náboženského přesvědčení (myslí se tím muslimové) a kuřáky se dívají Češi podobně: 18% respondentů si myslí, že by je nechtělo mít za sousedy. Ještě před pěti lety ovšem lidé jiného náboženského přesvědčení vadili jen 11% respondentů. Bylo to tedy ještě před zahájením migrační krize. Naopak intolerance zhruba pětiny českých občanů vůči kuřákům je dlouhodobě setrvalá. Jen velmi malé části lidí vadí jako sousedé bohatí (9%), chudí (7%), tělesně handicapovaní (6%), lidé jiného politického přesvědčení (6%), staří lidé (5)% a mladí lidé (4%).

V každém případě přináší tento průzkum další zajímavý pohled do duše českých občanů. Myslím si, že podle zveřejněných čísel to s naší tolerancí nevypadá zdaleka tak špatně, jak si někdy snad můžeme myslet.

Jiří Paroubek