Jednací řád – nástroj k omezení, či rozvoji demokracie?

 Hnutí ANO v současné době uvažuje o tom, jak „reformovat“ jednací řád Poslanecké sněmovny. Samozřejmě, že všechno má svá pro a proti. Vzpomeňme si na dobu schvalování zákona o církevních restitucích za Nečasovy vlády, kdy pravicová  koalice bez skrupulí přistoupila k restrikcím vystoupení poslanců z řad opozice. Délka vystoupení byla omezena na 2 x 5 minut. Samozřejmě i dnes by stačilo jen okopírovat takovouto účelovou úpravu jednacího řádu a použít ji, a ODS a TOP 09, které byly jejími spoluautory, by nemohly říct ani slovo. To bych viděl jako momentálně politicky nejefektivnější.

Česká politická kultura dlouhodobě stůně na nevěcnost a rozbředlost debat, ke kterým dochází v Poslanecké sněmovně. Pokud by podle německého vzoru došlo k omezení časového prostoru pro diskusi s vymezením maximálního rozsahu diskuse pro jednotlivé politické strany (kluby), znamenalo by to posílení věcnosti a také to, že by politické strany musely vysílat do diskuse jen ty nejkvalitnější a nejlépe připravené řečníky. 

Posílila by se věcnost vystoupení a v dlouhodobém horizontu by to mohlo znamenat zvýšení zájmu veřejnosti o parlamentní debaty. To by posílilo kvalitu české demokracie obecně. 

V Německu tento systém funguje desetiletí. V německých parlamentech na zemské úrovni se řeší problémy kvalifikovaně, bez obstrukcí, a Německo je v Evropě vlastně vzorovou demokracií. Nikdo nemůže říci, že by v Německu byla omezována demokracie a svoboda slova, Přestože parlamentní debaty mají své mantinely a časové limity.

Zřejmě nastal čas pro hlubší reformu i v českých podmínkách. Znamenalo by to přejít od neprofesionálního parlamentního blafání k větší profesionalitě, což by si vyžádalo i větší profesionalizaci politiků a politiky (tedy zázemí politiků) v rámci jednotlivých politických stran.