Jiří Paroubek: Bude Sobotkova vláda lepší nežli ta Nečasova?

A tak jedinou reálnou a realistickou variantou řešení vládního uspořádání se stala koalice ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL. Přitom sociální demokracii dnes reprezentuje pouze jedna stranická frakce, druhá žije ve stranickém suterénu (ale v poslaneckém a senátním klubu a rozhodujících pozicích v krajích je zastoupena mocně) a těší se na vendetu. I pro zcela jednotnou ČSSD by bylo velmi obtížné zvládnout bez problémů současnou situaci. Natož pro stranu, která je latentně rozdělená vlastně na strany dvě.

Lidé z hnutí A. Babiše neví o státní a veřejné správě nic anebo jen velmi málo. Profese politika, má-li být vykonávána na vysoké profesionální úrovni, se musí opírat jednak o odborné znalosti, o rozsáhlé zkušenosti z chodu veřejné a státní správy, anebo z manažerských pozic. K tomu mít určité politologické znalosti a také znát běžný život, zvládat komunikaci s lidmi atd. Dobrý ministr zejména musí mít také rozsáhlé mezinárodní vazby. Nevím, jak by tento handicap v budoucnu např. A. Babiš eliminoval.

S výjimkou určitých, ne právě rozsáhlých a již letitých zkušeností z činnosti státní správy V. Jourové a M. Stropnického, jsou parlamentní reprezentanti hnutí ANO 2011 zcela bez erudice potřebné k rychlé orientaci ve státní správě. Jsou to amatéři, i když určitě snaživí amatéři.

A lidovci? Strana s téměř stoletou tradicí obměnila v posledních čtyřech letech prakticky úplně své vedoucí kádry. Ti mladí lidé v čele této strany mohou mít dobrou budoucnost. Nesmějí ale udělat hned zkraje svého pobytu ve vysoké politice fatální chybu, která by je poslala navždy do hlubin politického Tartaru. Celkově vzato, pro příští vládu představují lidovci, z hlediska jejich erudice, jen malý přínos.

Shrňme si tedy stručně, co lze dnes říci o příští vládě:

1. Pozice ČSSD ve vládě bude podobná pozici ODS v Nečasově vládě. ČSSD je sice vítězem voleb, ale ne vítězem s třicetiprocentním výsledkem a v kabinetu nebude mít většinu ministrů. Zdá se, že její ministři nebudou ani sedět na nejvlivnějších ministerstvech, přes která jdou významné peněžní toky (finance, doprava, životní prostředí, místní rozvoj a možná i zemědělství). To je špatná zpráva zejména pro hejtmany a primátory ČSSD. Už dnes se totiž formují výsledky příštích komunálních (za rok) a krajských voleb (za tři roky). A nebudou-li mít kraje a radnice státní dotace na spektakulární investiční a jiné projekty, nebudou vidět konkrétní výsledky vedení krajů a měst a to se projeví ve výsledku zmíněných voleb.

2. Personální složení příští vlády nebude právě hvězdné. L. Zaorálek bude určitě výborný ministr zahraničí, ale bude v této funkci prakticky ztracen pro vnitřní politiku. J. Mládek má předpoklady být dobrým ministrem průmyslu, pokud si na ministerstvo nevezme ze svého repertoáru oblíbené a zničující výšplechty o parazitech apod. V. Špidla by jistě byl výtečným ministrem práce, ale s ním se do této pozice jaksi nepočítá… Dobrou ministryní spravedlnosti, v porovnání s J. Pospíšilem, P. Němcem či P. Blažkem, bude jistě H. Válková z hnutí ANO 2011. Někdo z budoucí vlády, připouštím, může v ministerské funkci senzačně překvapit. B. Sobotka, ani A. Babiš to ale nejspíše nebudou. Nezkušenost většiny ministrů bude tedy velkým handicapem vlády.

3. Jaká vlastně bude příští vláda? Vlastně je to vláda pravolevá. Aliance sil části levice, velkokapitálu a katolického venkova. K tomu, aby koalice a vláda v tomto složení mohly čtyři roky bezproblémově fungovat, musí strany, které ji tvoří, navzájem respektovat své zájmy. Tedy přesněji, zájmy svých voličů. Vyjmenujme si zájmové skupiny, o které se jedná, tedy jejichž zájmy hájí: zaměstnanci, důchodci, zdravotně postižení, živnostníci, (vyšší) střední vrstvy měst a katolický venkov a v neposlední řadě tzv. „velcí kluci“. A to jsem určitě ještě na některé významné zájmové a sociální skupiny zapomněl. Souběžná podpora zájmů těchto vrstev často není možná anebo se dokonce vylučuje.

4. K tomu, aby „to“ fungovalo, aby bylo ve státním rozpočtu vůbec co rozdělit, musí šlapat především ekonomika. Ta je ale zatím, díky destruktivní politice Nečasovy a Kalouskovy vlády, pěkně chcíplá a nezdá se, že by bylo možné to rychle změnit. Příští rok dojde, po dvou letech hospodářského poklesu, k mikroskopickému růstu ekonomiky (nula plus). Ve státním rozpočtu tak bude příští rok chybět 15 - 20 miliard rozpočtových příjmů, kalkulace příjmů státního rozpočtu počítá s nerealistickým růstem HDP 1,3%. Eventuální úspory ve výdajích na ministerstvech, jak je slibuje A. Babiš, tak mohou alespoň kompenzovat ztrátu rozpočtových příjmů státu.

Zdá se, že nová česká vláda nebude schopna rozhýbat hospodářství dříve než za rok a půl až dva. A to už může být po nových sněmovních volbách.

5. Lídři koalice odložili důležitá rozhodnutí v daňové oblasti nejméně o rok. A pak teprve nastane ta opravdu vážná debata a hra. A bude se rozhodovat o bytí a nebytí koalice. Revize církevních restitucí půjde – jak se zdá – zvolna do ztracena. Chiméry Temelína a průplavu Dunaj-Odra-Labe odnese čas…

Má prognóza příštího politického vývoje v zemi nepřetéká zrovna optimismem. Vlastně je dosti chmurná. Politické náklady vznikající koalice ponese především sociální demokracie. Ta občas zopakuje povolební smrtící etudu a jejich zbývajících voličů se bude zmocňovat stále větší skepse. A voličské preference této strany se budou tenčit a tenčit.

A. Babiš se bude mezitím snažit obrat TOP 09 a zejména ODS o zbývající voliče. S podporou jeho mediálního impéria a pomocí inzerce firem Agrofertu v médiích a s využitím zdrojů ovládaných státních institucí v dalších médiích se mu to nejspíše podaří. Zejména, bude-li dobře hrát roli jakési opozice uvnitř vlády.

A jakmile se A. Babiš bude cítit dostatečně silný, vyvolá mimořádné sněmovní volby. Jejich termín se nejspíš nezadržitelně blíží.