Pozdrav senátorů ČSSD sjezdu této strany

Kdyby nebylo Sobotkova neschopného vedení řízeného kmotry, různými Růžičky a Pokornými, nikdy bych z té strany v roce 2011 neodešel. Po roce 2010 se volební výsledky sociální demokracie trvale zhoršovaly. Obávám se, že v tuto chvíli – soudě podle obvykle velmi přesných agentur pro výzkum veřejného mínění Kantar a SANEP – se volební preference ČSSD ocitly, jak já říkám, na červených 5%. Tedy jinak řečeno, je to fakticky už méně než 5%.

Obávám se, že tento můj odhad situace je realistický a bude, pokud nedojde k nějakému senzačnímu průlomu v politice ČSSD, potvrzen výsledkem voleb do Evropského parlamentu. Byť kvalitní, ale v zásadě neznámí lídři v čele kandidátky ČSSD, by velice překvapili, pokud by dokázali zopakovat alespoň volební výsledek z doby před pěti lety (4 mandáty). A nechci ani hovořit o sedmi mandátech, jež ČSSD získala před deseti lety, tedy ještě pod mým vedením. Obávám se, že za určitých okolností se nemusí podařit ani ten slabý volební výsledek z roku 2004 (8,8 %), který přinesl ČSSD alespoň dva mandáty europoslanců…

Chtěl bych v tomto roce napsat knihu o příčinách, které vedly k tomuto neradostnému stavu sociální demokracie. V tuto chvíli z „doporučené“ literatury ke svému knižnímu projektu, kterou jsem si sám vybral, čtu knihu M. Zemana: „Vzestup a pád sociální demokracie“. M. Zeman ve své knize píše, respektive v jejím názvu o „pádu“ v situaci, kdy ČSSD, v době kdy knihu dopisoval a korigoval, měla někdy počátkem roku 2006 pod mým vedením již cca 25% volebních preferencí (po 10 % v dubnu 2005). Nevím, jaký šetrný název knihy bych pro charakteristiku současného stavu mohl použít... Uvidíme.

Musím říct, že současný stav volebních preferencí je důsledkem působení desítek nepříznivých faktorů, které jej ovlivnily. O často dramatických chybách Sobotkova vedení budu hovořit až ve své knize. Ty ovlivnily současný stav pochopitelně největší měrou. Nepochybuji o tom, že lidé ve vedení ČSSD jako ministr a předseda strany Hamáček a ministryně Maláčová, chtějí současný neradostný vývoj změnit k lepšímu. Myslím, že se o to velice snaží. Je to viditelné. Tedy pro člověka, který se na to dívá z hlediska odborného. Široká veřejnost jejich činnost ale možná nehodnotí zas až tak pozitivně jako já, ale soudě podle průzkumů veřejného mínění, to s nimi vůbec není špatné.

Pro zvrat ve vývoji preferencí své strany ale potřebují spoluhráče. Včera jsem ve zprávách ČT koutkem oka zahlédl pro mě dosti neuvěřitelnou zprávu. Velká většina senátorů ČSSD podle tabulky zveřejněné v ČT nechce hlasovat pro návrh, který podpořily obě vládní strany a který se týká zdanění církevních restitucí. Až na jednoho senátora ČSSD, který chce pro tento návrh podpořený vládou a většinou ve sněmovně hlasovat, všichni ostatní jsou buď proti anebo se zdrží hlasování... Chtělo by se říci, že tito senátoři, když to odlehčím, se chovají v rámci nejlepších tradic své strany. Také někdy v roce 1919 sociálně demokratický ministr Soukup odešel, jak jsem se dozvěděl z četby v Peroutkově knize Budování státu, ze zasedání vlády přímo na protivládní demonstraci. Tehdy to možná straně prospělo, protože místo Soukupa nevykřikoval na demonstraci nesmysly nějaký zradikalizovaný levičák, ale ztotožňovat se při hodnocení církevních restitucích s názory pravice a pravičáků, je v současné době politicky zhoubné.

Připomínám, že před sněmovními volbami v roce 2013 měla revizi církevních restitucí sociální demokracie jako jedno ze stěžejních volebních a politických témat. Sobotka ale udělal po volbách jako premiér vše pro to, aby voliče v ČSSD v této otázce zklamal. A Štěch s spol. jdou v senátu úspěšně v jeho šlépějích. Platí pro ně to, co kdysi řekl o Bourbonech po jejich návratu po restauraci království ve Francii klasik: „Nic nezapomněli a nic se nenaučili“. Prostě pokud sociální demokracie, a její představitelé v Senátu jsou významnou částí reprezentace sociální demokracie, bude dělat takovéto politické chyby, nemůže počítat s resuscitací svých volebních preferencí.

A v posledních měsících můžu uvést prakticky každý týden podobnou závažnou chybu. A to je špatně.

Jiří Paroubek