Za Richardem Falbrem....

 Richard Falbr byl muž, který dokázal v chaosu, v němž se nacházely roztříštěné odbory první poloviny 90. let, vybudovat skutečně silnou a moderní odborářskou centrálu. To vše bylo v době, kdy díky několika desetiletím jednotného odborového hnutí, tzv. ROH, byla podstata činnosti odborů u nás silně zprofanována. On a jeho nejbližší spolupracovníci dali odborářské myšlence znovu smysl. Pojmuli odborové hnutí především jako nástroj ochrany práv pracujících. V té  době bylo mimořádně významné zachovat sílu odborů. Prosadit je jako respektovanou společenskou sílu, která může rovnocenně hovořit jak s představiteli vlády, tak s představiteli organizací podnikatelů. To vše se podařilo.

Silné odbory 90. let pod vedením Richarda Falbra a (jeho centrála v té době a vlastně i dnes je rozhodující odborářskou silou) pomohly k vytvoření základů sociálně tržního hospodářství v naší zemi. Podtrhuji v této souvislosti slovo sociálně. Richard nebyl žádný revolucionář, ale nebyl také oportunista, měl odvahu a věděl  že se pohybuje v rámci systému, který - pokud se nepodaří odborům vytvořit jednotnou bojovou frontu - bude znamenat zhoršení životních podmínek pro široké vrstvy zaměstnanců. Richard Falbr měl velké osobní charisma. Už samotná jeho vysoká postava vzbuzovala respekt.  Respekt vzbuzovalo také jeho velké řečnické umění. Dokázal strhnout davy na obřích demonstracích, když to bylo třeba. A dokázal se vymezit důrazně vůči vládě a také vůči českému podnikatelskému stavu. V prostoru, v němž se tehdy pohyboval,  vznikla nepsaná společenská smlouva, která vyústila v rozvoj českého hospodářství a přitom zajistila také slušný růst životní úrovně zaměstnanců. Byl politicky spojen, po odchodu z vedení odborů, se sociálně-demokratickou stranou. Logicky. Byl nejprve jejím senátorem a to velmi výmluvným a viditelným senátorem. A poté byl dvě volební období za ČSSD členem Evropského parlamentu. A nepřehlédnutelným členem Evropského parlamentu. Jeho znalost jazyků, především španělštiny a jeho orientace zejména v latinskoamerickém prostředí byla bonusem, který plně uplatnil při své práci v Evropské parlamentu.

 Zkrátka, Richard Falbr byl skvělý muž. Skutečný táta pracujících, jak ho bez velké nadsázky lidé nazývali. Potýkal se zejména v době, kdy stál v čele odborů s nepřízní českých médií. Dokázal se s ní vyrovnat. A dokázal  i za velmi obtížných podmínek pracovat pro obyčejné lidi. To považoval za své poslání a krédo.

 Čest jeho světlé památce!