ČR – prodloužená ruka USA v Evropě?

Protože mezi vyjednavači EU převládají Němci s Francouzi, mají obě vlády, tj. francouzská a německá, pochopitelně nejvíce informací. Text dohody TTIP není zatím znám široké, ba ani odborné veřejnosti. Proto se k této dohodě nechci příliš vyjadřovat.

Nicméně pokud realističtí politici typu odstoupivšího francouzského ministra hospodářství Macrona anebo ministra hospodářství Německa S. Gabriela vyjadřují jasný negativní názor, že je s touto dohodou amen, mají pro to asi velmi silné důvody.

Macron přitom může být buďto jediným nebo druhým kandidátem francouzských socialistů na francouzského prezidenta. Gabriel je nejen vicekancléřem, ale také šéfem německé SPD. Oba dva politici jsou známí svým realismem. Jejich názor nelze podceňovat.

Naopak česká vláda, která je o celé věci nesporně méně informovaná nežli vlády Francie a Německa, se ústy některých svých činitelů vyjadřuje jinak. Tedy na podporu této dohody, která, zdá se, má oporu především v zájmech některých vlivných podnikatelských kruhů ve Spojených státech a podle všeho může vést k menší ochraně spotřebitele. Pokud by se např. mohly na evropském trhu po podpisu dohody objevit i potraviny, které v Evropě nejsou povoleny a jejichž vliv na lidské zdraví je diskutabilní, není o co stát.

Současná česká vláda je ve většině aktivit, ke kterým dochází v EU, až příkladně pasivní. Není tak pasivní jako Nečasova vláda, ale přeci jen je pasivní natolik, až se mi zdá, že podceňuje potenciál vlivu České republiky v EU.

V tomto případě se ovšem čeští vládní činitelé chtěli nejspíše zavděčit a blýsknout ve Washingtonu, jakoby to mělo nějaký význam. Prezident Obama bude již za pět měsíců soukromou osobou, a i když si podle mého názoru zaslouží pozitivní ocenění za výkon své prezidentské funkce, musí být evropští činitelé velmi, velmi zdrženliví a opatrní, pokud jde o dohodu TTIP.

Ostatně představa, že je možné prosadit obchodní dohodou EU s USA proti vůli dvou nejsilnějších zemí EU (tedy po odchodu Velké Británie z EU), je politický romantismus…

Ale česká vláda, respektive někteří její činitelé, se přesto touto cestou vydává, aby se zavděčila USA. Bílý dům přitom bude mít už za necelých pět měsíců jiného nájemníka, který může mít na celou věc úplně jiný názor. (Což je případ D. Trumpa, který ovšem zatím není favoritem prezidentské volby.)

Jiří Paroubek