Eman Pluhař: Mr. Bean a kancléřka

20.2.2020 09:15
Půldruhého roku před koncem čtvrtého volebního období už kritika kancléřky není tak nečekaná, ikdyž někdy i drsná. Běžné jsou už formulace jako „totální rozchod s érou Merkelové by mohl být fatální pro celou stranu“ (Söder, bavorský předseda vlády), „strana musí otevřít okna“ (Norbert Röttgen, předseda zahraničního výboru Spolkového sněmu a oficiální kandidát), „je úplně čirou náhodou, že momentální tlakové níže a vichřice mají ženská jména“ (Friedrich Merz, neoficiální kandidát), „strana se musí naučit chodit po letech, které formovala Angela Merkelová“ (Jens Spahn, ministr zdravotnictví a oficiální kandidát). Není žádným tajemstvím, že Merz považuje téměř všechno, co Merkelová rozhodla, za špatné: náhlý obrat v energetické politice, otevření hranic pro uprchlíky a celkovou duchovní orientaci její éry („modernizace doleva“) atd.

Zemětřesení  začalo  ovšem nečekaně-  v malém  Durynsku (2milióny obyvatel), když v nedávných volbách postkomunistická Levice a pravicově populistická Alternativa pro Německo obdržely počítáno dohromady absolutní většinu hlasů a „středové strany“ (liberální FDP a konservativní CDU) samy o sobě nemohly  vytvořit většinovou vládu. Navíc  situaci zablokoval spolkový zákaz spolupráce s oběma stranami. A nyní vstoupil do hry předseda parlamentního klubu Mike Mohring (někdy přezdívaný Mr.Bean), který do rozhodujícího hlasování nepostavil vlastního kandidáta na ministerského předsedu. A to s úmyslem,, aby se  klub CDU zdržel hlasování. Ten tak ovšem renitentně neučinil  a  hlasoval pro kandidáta FDP a tak „náhodou“ hlasovali i poslanci Alternativy (která zase nehlasovala pro vlastního  kandidáta). Rukou společnou hlasovali poslanci CDU se zakázanou stranou a většinou jednoho hlasu zvolili ministerským předsedou kandidáta pětiprocentních liberálů (FDP). A oheň byl na střeše.

V druhé části příběhu proběhl pokus výsledek  nějak stornovat. V Erfurtu přistála předsedkyně spolkové CDU Kramp-Karrenbauerová, ale vzpouru poslaneckého klubu nedokázala zpacifikovat. Stejně  anebo ještě více kontraproduktivní bylo televizní poselství Angely Merkelové z Afriky (na služební cestě): „volba je neodpustitelná a musí se zrušit“. Zřejmě s pomocí předsedy spolkové FDP Lindnera se nakonec podařilo právě zvoleného ministerského předsedu přimět k rezignaci (v úřadu  zůstává až do volby nového předsedy v nových volbách). Kramp-Karrenbauerová se vrátila  do Berlína  a  ohlásila rezignaci, protože se vymstilo oddělení funkcí předsedy strany a spolkového kancléře. Rezignovat chce ovšem až v prosinci na řádném sjezdu strany.  Do té doby hodlá hovořit s možnými nástupci a současně s kandidáty na kancléře, protože obě funkce by se měly opět spojit. Mezitím není jasná situace. Otázkou se již stalo KDY se má volit či rozhodovat (před parlamentním létem či v prosinci), KDO má volit (sjezd či referendum) a KOHO  volit (zatím v únoru dva oficiální a tři neoficiální aspiranti). Rozhovory ovšem probíhají za zavřenými dveřmi a vytváří další nevoli stranické základny. Nejsilnější německou politickou značkou otřáslo zemětřesení. Budou následovat další otřesy? 

eman-pluhar
Čech žijící v Německu, člen SPD, na počátku 90. let působil v Praze v rámci Nadace F. Eberta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.