Kdo je vlastně přítelem Slovenska?

Toto řešení vzniklo na základě několika faktorů, jež negativně ovlivnily česko-slovenské vztahy po nástupu vlády Roberta Fica do úřadu. Fialova vládní koalice dávala jasně najevo svou nechuť k vznikající levostředové a národní koalici na Slovensku. To zaprvé. Za druhé Fialova vláda jednostranně přerušila dosavadní obvyklé a vlastně standardní konzultace mezi oběma vládami. Obě vlády se tedy přestaly stýkat, a to z iniciativy Fialovy vlády. Nechce se mně vůbec psát;  že  z iniciativy české strany. Jsem totiž přesvědčen, že  většina Čechů s tím nesouhlasila.

No a  třetí faktor můžeme uvést to, že někteří ministři Fialovy vlády, což již hraničilo s porušováním mezinárodního práva, se zúčastnili protivládních, rozuměj protificovských  demonstrací na Slovensku. Například ministr Rakušan, který přitom projevil i jistou politickou schizofrenii, neboť demonstrace na Slovensku byly o úsporném balíčku na ochranu slovenských státních financí. Do toho českému ministrovi vnitra jednak nic není a české vládě přitom pomáhal prosadit obdobný paket úsporných opatření pro naši ekonomiku. Ale zejména se tento ministr vnitra jako představitel druhé největší strany Fialovy vládní  koalice, hnutí STAN, nechal zneužít k destabilizaci poměrů na Slovensku.  Tak to alespoň může chápat slovenská strana. Nejlepší pro obnovu česko-slovenských vztahů, pro jejich standardizaci na někdejší úroveň, bude, když se tentokrát a pro poprvé a také naposledy delegace na Slovensko nezúčastní představitelé stran, které míří do opozice. Jejich puzení k tomu, aby se vyjádřili nepřiměřeně kriticky k slovenské vládní politice v některých aspektech, zejména pak zahraničně-politických by bylo příliš velké. Proč dávat žhářům do rukou sirky. To nikdy nedopadne dobře.