Ladislav Žák: A už je to tady zase…

Když jsem se trochu vzpamatoval ze šoku, vzpomněl jsem si na starý vtip, který říká, že kdo umí číst a psát, je gramotný, kdo to neumí, je negramotný - a ten, kdo umí jen jedno, je odborník. V tomto ohledu je jistě nový premiér významným kandidátem na odborníka, protože je zřejmé, že neumí psát. Prezident pasoucí po odbornících ve vládě může být jistě spokojen, byť zlé jazyky tvrdí, že se během minulé politické praxe prokázalo, že dotyčný kandidát na odborníka neumí ani počítat.

Vybavila se mi rovněž pasáž z románu Karla Poláčka, kdy cukrář Svoboda, upomínkovaný hokynářem Vendelínem Bajzou k zaplacení dluhů, odpověděl dopisem, ve kterém se ohradil kvůli nesprávnému oslovení. Mladý Péťa Bajza, který si dopis přečetl, v něm nalezl strašné hrubky a červenou tužkou pravopisné chyby podtrhl a připsal: "Vnější úprava písemné práce - Méně úhledná; Pravopis: 5.“ Dopis vrátil. Následoval konflikt mezi oběma hokynáři, ve kterém podstata věci – dluh - se stala vedlejší záležitostí.

Přiznávám bez mučení, že jsem si až do dnešního dne myslel, že podobné ceremoniály, jakým je jmenování vlády na Pražském hradě, se provádějí veřejně před televizními kamerami proto, aby se posílila vážnost České republiky a jejich ústavních činitelů, bez ohledu na politickou orientaci, nejen v očích české veřejnosti, ale i v zahraničí. Podobný názor měla i moje choť.

Měli jsme tento názor i přes to, že nám bylo při přenosu slavnostního ceremoniálu kolem vyzdvižení korunovačních klenotů jasně naznačeno, že některým ústavním činitelům je úplně jedno, co si o nich lidé doma i ve světě pomyslí.

Asi nás už měla varovat i dřívější prezidentská eskamotáž s plnicím perem, náhle nemocní nebo v cele internovaní poslanci při volbě prezidenta, koloběžka jako dopravní prostředek na Hradě nebo prostřelené prezidentské letadlo, ale naše prosté duše občanů se stále chtěly občerstvit pohledem na něco důstojného, co by se dalo spojit s Českou republikou a jejími představiteli. Něco, zač bychom se nemuseli stydět.

Nevyšlo to, byli jsme svědky toho, jak námi i Českou republikou prezident s premiérem pohrdají, jak jim důležitý státní akt posloužil jenom jako plácek k hokynářské tahanici o tom, kdo koho poníží více. Je těžké říci, jestli zvítězil pologramotný dopis nebo jeho komentování před veřejností, která - snad alespoň zčásti - očekávala cosi státnického. V každém případě zaplakala pověst a důstojnost České republiky, o kterou mělo jít především.

Bohumil Hrabal psal o „neuvěřitelném, které se stalo skutkem“, a Viktor Černomyrdin říkal, „ještě nikdy v životě to tady nebylo, a už je to tady zase…“ Nám s chotí nezbývá než říci, že to bylo hloupé, arogantní, ponižující a bylo toho dost. Je těžké být dobrým občanem státu, který dehonestují jeho ústavní činitelé v přímém přenosu. Za „bonmot“ to celé může označit skutečně jenom opravdový odborník nového střihu…