Migrační kořeny násilí

Evropa se masivní imigraci otevřela po II. světové válce. Příčin bylo několik, od nedostatku mužské pracovní síly k obnovení zničených zemí až po důsledky zhroucení kolonií. Motivací vlád, i nově příchozích, byla ekonomická výhodnost. Levná pracovní síla nasazená tam, kde Evropané chyběli. Tehdy nebylo nic zadarmo, žádné dávky za nic. Nově příchozí věděli, že je čeká dřina, ale šli za ní, protože znamenala lepší životní standard jejich rodin.

Jejich děti a vnuci už těžkou práci dělat vesměs nechtějí, i když třeba jinou kvalifikaci nezískali. Dnešní systém sociálních dávek je v tom podporuje. Stejně tak, jak sociální dávky motivují statisíce současných migrantů k pochodu na Německo, Francii, Skandinávii nebo Británii, tedy země, kde za svoji pouhou fyzickou přítomnost dostanou nejvíc. Jejich vlastní země jim totiž nedá ani vindru. Být třeba mladým Eritrejcem, tak neváhám ani minutu a vyrazím za dávkami do Německa nebo Anglie. Divit se jim nelze, lze jen kroutit hlavou nad tím, co evropští politici tropí s našimi daněmi. Rozdávání peněz za pouhou existenci, tedy za nic, je nejen demoralizující pro ty, kteří pracují, ale jde o silný proinflační impuls. Jsou to peníze nekryté vyrobeným zbožím nebo poskytnutými službami.

Nově příchozí se ve velké většině nechtějí zbavit svých zvyků, jinými kulturami třeba vnímaných jako zlozvyky a bigotně prožívané víry s mnoha předsudky k jinověrcům. S původním obyvatelstvem splynout nechtějí. Přirozeně proto vytváří vlastní enklávy uvnitř zatím většinové společnosti. Jejich cílem byly a jsou celé oblasti velkých měst, odkud za desetiletí vytlačili původní usedlíky a jejich styl života. Vytvořila se tak neinkluzivní multikulturní společnost, vznikly rozdělené a izolovaně žijící ostrovy dnes již statisíců a milionů lidí.

Migranti nejsou homogenní skupinou. Zásadní rozdíl už nastává mezi těmi, jejichž předci přišli před desítkami let a těmi, kteří přichází dnes. Indové nikdy nebudou chtít žít ve stejné čtvrti s Pákistánci. A s nikým z nich nebudou chtít žít pospolu Turci. Nikdo z těchto lidí nebude chtít sdílet ulici s lidmi ze Střední Afriky. O vůli původního obyvatelstva sdílet stejný činžák, asi nemá cenu vůbec mluvit. Staletí zakořeněné předsudky, historické křivdy a generačně předávaná nenávist nebo jen jiný životní styl se zhmotňují v násilí na „liniích dotyku“ izolovaně žijících enkláv.

K tomu připočtěte ekonomické chřadnutí EU, chudnutí průměrného Evropana s rychlým rozevíráním nůžek mezi bohatstvím 1% majitelů Západu a 99% ostatních, kteří všechno musí zaplatit.

Klidné, nenásilné soužití kulturně a nábožensky rozdílných skupin obyvatel na jednom místě - v jednom městě, státu je možné jen pokud se většině jejich příslušníků daří dobře. Respektive, pokud svůj život vnímají jako uspokojivý s pozitivní perspektivou. To ale dnešní Evropa a USA nedokážou zajistit, ani své tradiční střední třídě, která má vesměs slušné vzdělání a dobré pracovní návyky a kázeň.

My ve střední Evropě jsme byli po válce izolováni od silného migračního proudění z kulturně a nábožensky rozdílných zemí. Asi se to promítlo i do našeho ekonomického zaostávání a mnoho z nás muselo dělat těžké a neatraktivní práce, které byly v západní Evropě obsazeny imigranty. Tehdejší nevýhoda se pro nás dnes stává výhodou. Prakticky nemáme no go zóny ve městech, nebojíme se posílat děti do nejbližší školy, neplatíme pacifikaci a sanaci pouličního násilí ohromných rozměrů. Pokud si tuto výhodu uchráníme, má potenciál učinit z nás žádanou destinaci pro pracovité a schopné lidi i z jiných evropských zemí, kteří nechtějí žít v sousedství hnusných a nebezpečných čtvrtí.

Zcela nepokrytě o tom už dnes hovoří Viktor Orbán, který do Maďarska zve Němce a Rakušany, kterým koncept multikulturního chaosu, všudy přítomné špíny a násilí nevyhovuje.

Fialovo – Rakušanovou vládou přijatý migrační pakt dál otevírá dveře imigraci, ale zásadní věcí budou sociální dávky. Pokud nechceme nezvratně směřovat k dnešním scénám z britských, francouzských, německých a rakouských měst, pak nesmíme nikdy připustit, aby ekonomický migrant od nás dostával jakoukoli finanční podporu. Možná vás překvapuje, co zde deklaruji jako sociální demokrat.

Sociální demokracie vznikla a sto let bojovala za práva pracujících lidí. Důchodový a sociální systém byl sociálními demokraty prosazován a budován jako systém pro ty, kteří už nemohou pracovat. Nebyl vytvářen pro ty, kteří nechtějí pracovat i když mohou. Sociální demokraté hájili zájmy lidí práce, kteří dřeli pro své rodiny. Až v posledních desetiletích se evropští mainstreamoví socialisté přestali o tyto lidi zajímat a začali hájit a prosazovat zájmy těch, kteří z práce druhých chtějí tak akorát sát -parazitovat. Lhostejno, zda jde o globální oligarchy anebo imigranty toužící po evropských dávkách. 

Pokud chceme žít v klidu, bezpečí a prosperitě, musíme se držet starého českého pravidla – bez práce nejsou koláče.

 Jiří Paroubek

Text byl publikován v mfDnes pod titulkem "Uchovejme si lákadlo země bez multikulturního chaosu"