Prezident: zbraní není nikdy dost...

 Zejména poté, co se uzavře konflikt na Ukrajině, což  pevně doufám, že se v nejbližší době nebo letech stane a uzavře se konflikt USA s Íránem, nebude již nutné navyšovat tak dramaticky vojenské výdaje, jak se toho nyní dožaduje americký prezident. Americký prezident je v podstatě silně ovlivňován a obávám se, že i do značné míry řízen, zájmy zbrojařských firem. Osm z deseti největších zbrojařských firem, které jsou v západním světě, je amerických. To samozřejmě určuje do značné míry politiku Spojených států. A do značné míry to způsobuje i to, že  Spojené státy byly či jsou zapleteny od konce druhé světové války do⁶ nesčíslného množství válečných konfliktů. Některé byly drobné, několikadenní, jako třeba Grenada či Venezuela. Jiné byly dlouhé, předlouhé a neúspěšné, jako třeba Afghánistán nebo Vietnam. 

V každém případě kapacitní možnosti české ekonomiky nejsou v této oblasti neomezené. Česká ekonomika, pokud bych bral  za bernou minci pro výpočet výdajů na zbrojení a souvisejících výdajů 5% HDP, by v tomto roce zaplatila ze státního rozpočtu cca 430 miliard korun vojenských a souvisejících výdajů. S tím, jak poroste HDP republiky, se dostane za cca 10 let na částku silně převyšující 500 miliard korun. To je obří suma.. Nechápu, za co by se to reálně mohlo utratit. Nechci zažít  situaci, kdy pak budou notoricky chybět peníze na školství, zdravotnictví,  vědu a výzkum, výstavbu dopravní infrastruktury, sociální oblast a tak dále. Žil jsem v přesvědčení, i jako předseda české vlády, že vstup do NATO je pro naší zemi výhodný zejména z toho důvodu, že umožní de facto snížit vojenské výdaje, neboť v kolektivní obraně může nastat jistá dělba práce a kompatibilita vojenských činností. To znamená, že se členské  státy nemusí vyzbrojit ve všech zbraňových systémech a zbraních, ale mohou se vzájemně doplňovat. 

V NATO je téměř 30 států. To by v tom byl čert, kdyby takováto možnost nebyla. Spojené státy dnes vynakládají přes 900 miliard dolarů ročně na zbrojení. Mají základny v desítkách zemí světa, vč. většiny zemí Západu. Náklady spojené s provozem těchto základech ovšem platí státy,  které jsou, řekněme, hostitelskými zeměmi. To znamená obrovské další výdaje, které souvisí s provozem těchto vojenských základen.

 Prezident se nyní dožaduje, aby se mohl účastnit jednání vlády,  až se budou probírat obranné výdaje, jak tomu eufemisticky říká. S tím, že skokové navýšení, které chystá Babišova vláda v rozpočtu ministerstva obrany pro příští rok o téměř 35 miliard Kč, je málo. Teď by to podle prezidenta chtělo z pilnosti už nějaké desetinky procenta navíc. Tedy, již v příštím roce. Ty desetinky sice vypadají titěrně, ale jsou to další desítky miliard korun navíc.

 A protože zákon o zachování hmoty platí i ve financích, znamená to, že pokud navyšujeme dramaticky jednu položku výdajů rozpočtu, musíme nějakou položku výdajů snížit. Anebo dramaticky zvýšit příjmy státu. V příštím roce, díky stále trvajícím konfliktům na Ukrajině a v Perském zálivu, nelze u nás očekávat nějaký dramatický hospodářský růst. Spíš bych očekával růst kolem dvou procent. To je meziroční nárůst maximálně nějakých až 50 miliard korun příjmů státu. To bude tak stačit k pokrytí nárůstu výdajů spojených se správou státního dluhu. Obsluha státního dluh je v tuto chvíli, a to ještě díky prodejům státních cenných papírů v době, kdy byly velmi nízké úrokové míry, postupně navyšován. Tak jak dochází k obměně státních cenných papírů, respektive po ukončení jejich splatnosti a vyplacení věřitelům, jsou prodávány nové státní cenné papíry  s vyšší mírou úročení, což je bohužel přirozené. To je věc, která se děje v celém západním světě. Ale zvýšení průměrné úrokové míry u státního dluhu o 1% (z dnešních průměrných 2,9 %), to znamená nárůst o cca 40 miliard korun. Takže můžeme říci, že příjmy státu plynoucí z hospodářského růstu, pokud vůbec budou ona cca 2% růstu, nám pokryjí růst nákladů spojený s dluhovou službou státu. S tím se nic neudělá. A pokud by tady bylo nějakých prezidentem požadovaných např. 50 miliard korun meziročně navíc i v položce výdajů na obranu, tak by stát musel škrtat v jiných výdajích státního rozpočtu. Anebo navyšovat jeho schodek. Prezident je ale současně proti navyšování schodku státního rozpočtu, ale v zásadě se nebrání nárůstu jedné položky státního rozpočtu nad jakýkoliv realitě přiměřený objem. 

Korunu všemu ještě nasazuje senát, kde senátoři jak pravicových formací, tak i za pomoci části senátorů za hnutí ANO, schválili ve vztahu k vládě požadavek, aby předložila uvěřitelný plán vývoje výdajů na zbrojení ve státním rozpočtu do roku 2035. Tedy oněch 5% HDP promítnutých pěkně do výdajů státního rozpočtu v příštích 9 letech. A pak bude vláda v pasti. Zkrátka, vládě by zmizela možnost manévrování. Zejména si ale ani neumím představit, za co by se takové obří peníze utratily. To snad aby  generalita naší armády měla zlaté kliky na dveřích kanceláří a latríny z téhož kovu. Ale tak daleko snad nechceme jít, protože by to znamenalo utlumit výdaje ve všech dalších oblastech státního rozpočtu s výjimkou obrany a obsluhy státního dluhu.