Radim Uzel: Futurologie sexu

Vlivem anglosaského písemnictví vznikl jakýsi zvyk zaměňovat pojem „sexualita“ s pojmem „sexuální chování“ (sexual behavior). Vědci mají tendenci vykládat sexualitu zejména z hlediska jejich vnějších manifestací, projevů chování, které jsou měřitelné, sledovatelné a objektivně zjistitelné. Tyto výzkumy zjišťují spíše to, jak se člověk sexuálně chová, než to, co sexuálně prožívá. Tento přístup dosáhl snad svého maxima v americkém zbožštění orgasmu. Orgasmus je zde chápán jako jediná objektivní míra sexuálního chování. Započal to už Alfred C. Kinsey svými výzkumy publikovanými v letech 1948 a 1953 (pověstný Report - zpráva o sexuálním chování mužů a žen).

Objektivní sexuologické výzkumy se celkem shodují s konstatováním moralistů v tom, že sexualita je dnes více „uvolněná“ a „osvobozená“. Nářek nad uvolněnými mravy je sice průvodním zjevem každé kultury, sexuální volnost se však nikdy neprojevovala v tak volné a možno říci i demokratické formě, takže termín „sexuální revoluce“ se zdá dosti případný. Není divu, že mnozí volají po represi, bubnují na poplach proti „sexuálnímu teroru“ a „diktatuře nestoudnosti“

Lidská bytost je na rozdíl od zvířete (s výjimkou některých dalších primátů nebo i některých domestikovaných zvířat) trvale sexualizovaná, člověk nemá dobu říje. Navíc dokáže požitek ze sexuální slasti osamostatnit a učinit jej nezávislým na biologické funkci rozmnožování. Pudové sexuální chování člověka nepředstavuje stabilní instinktivní chování, ale mění se pod vlivem různých podnětů, např. kulturních. Sexualita se tak vzdaluje od svého původního biologického základu. Sociální a kulturní momenty ovšem sexualitu nejen potencují, ale také často tlumí.

Vědecké teorie sexuality se konstituovaly teprve nedávno - sexuologie je relativně velice mladá věda. Chybí jí tradice jiných humanitních a přírodovědných disciplin.

Otázky lásky a erotiky byly středem pozornosti snad ve všech dějinných epochách už od antických mýtů přes literární díla Vatsjájany, Lukiana, Ovidia, přes poezii trubadurů až po Aretina, Boccaccia, Balzaca, Stendhala a Zolu až po Milana Kunderu.

Sexuální postoje nevznikají samy od sebe, jsou determinovány sociálně a historicky. Současný americký feminismus se odvíjí už od dobývání Západu, při němž připadalo na velkou spoustu mužů relativně málo žen. Z toho pak vzniká pozdní prudérní viktoriánská morálka, kult nedostupné ženy, kult anatomického panenství s preferencí nekoitálních forem sexuální aktivity.

Budoucnost lidské sexuality je dána jejími proměňujícími se antropologickými základy. Předpokládáme-li, že pohlavnost člověka je společenská, že dnešní pohlavní role byly vytvořeny spíše kulturou než přírodou a že mravní norma je relativní a historicky proměnlivá, pak je samozřejmé, že sama sexualita má určitý dobový charakter a mění se v čase. Člověk se začíná chápat jako bytost obdařená slastí, neboť tuto slast může kdykoliv vyvolat u sebe i u druhých. Zdůraznění prožitku slasti však není možno chápat jako hédonistickou dekadenci, ale jako hominizaci sexuality, je to ryzí akt, který člověka vlastně osvobozuje. Podobné akcentování prožitku je možno pozorovat např. v kulinářském umění. I zde se chuťové kvality oddělují od prostého přijímání potravy. Snad proto sexualita a potrava jsou nejvíce tabuizovanými oblastmi z hlediska náboženství a autoritativních ideologií.

Snad nejvýznačnější proměnou sexuality budoucího času bude proto odstranění její tabuizace. Základy tomuto tažení položil již náš moravský rodák Sigmund Freud. Od těch dob se již objevila celá plejáda následovníků, kteří se nebáli nazývat věci správnými jmény a současnou sexuální morálku pokrytectvím. „Naše kultura je zcela obecně založena na potlačování pudů. Každý jednotlivec se pro ni vzdal části svého vlastnictví, své svrchovanosti, agresivních a mstivých sklonů své osobnosti; z těchto příspěvků vzniklo společné kulturní bohatství, tvořené statky materiálními a duchovními. Tím, co jednotlivá individua pohnulo k tomuto zřeknutí, byly zajisté vedle životní nezbytnosti především rodinné city odvozené z erotiky. Jednotlivým součástem tohoto procesu se dostalo náboženské sankce; část pudového uspokojení byla přinesena jako oběť božstvu, takto získané společenské statky byly prohlášeny za posvátné.“

Sexuální pud je u člověka pravděpodobně vyvinut silněji než u většiny zvířat a navíc postrádá periodicitu - člověk je trvale sexualizovanou bytostí. Navíc bychom měli vzít v úvahu ještě skutečnost, že sexuální pud člověka původně vůbec neslouží k rozmnožování, nýbrž má za cíl určité druhy získávání slasti. Stadium autoerotismu ve vývoji každého člověka je toho přesvědčivým důkazem.Pokud se chceme osvobodit od tyranie jednoho nad druhým, musíme též oprostit sexualitu od tyranie erogenních zón. Znamená to, že sexualita budoucnosti se stane „polymorfní něžností“ a opustí jednou provždy tradiční „boj pohlaví“.

Dnes je už zcela jasné, že sexualita není určena především k reprodukci. Evoluce vynalezla mnohem efektivnější způsoby rozmnožování. Proč se tedy sexualita vůbec vyvinula? Jedinou její výhodou je, že sex přináší rozmanitost a tato rozmanitost zase adaptabilitu - přizpůsobivost měnícímu se životnímu prostředí. To je snad jediným důvodem proč tak mnoho živočišných druhů na sebe bere břemeno sexuální reprodukce. Oddělování sexu a rozmnožování, kterému byl dán základ už ve velmi staré historii lidstva, dosáhne pravděpodobně v nejbližší budoucnosti svého maxima. První písemné zprávy o antikoncepci pocházejí ze staroegyptského papyru Petri z doby před více než čtyřmi tisíci lety.

Počátky antikoncepčního lidského snažení byly ovšem značně primitivní a často i poněkud odporné. Kdo by si dnes byl ochoten do pochvy zavádět kuličky uhnětené z krokodýlího trusu? Moderními výzkumy bylo ovšem nade vší pochybnost prokázáno, že právě tato neestetická hmota má výrazné vlastnosti spermicidní. Také antikoncepční počínání jihoamerických Indiánek, které žvýkaly kůru stromů cabeza de negro, bylo mnohými národopisci považováno za poněkud prostoduché a pošetilé. Ale pouze do té doby, než bylo zjištěno, že právě alkaloidy v této kůře obsažené mají navlas stejné účinky jako lidské sexuální hormony. Ejhle - kůra stromů jako primitivní antikoncepční tableta. Ani česká tradice nezůstává tomuto antikoncepčnímu úsilí nic dlužná. Již ve středověku zde panovala pověra, že nejlepší zábranou otěhotnění je pití vody, v níž kováři chladili kleště. Racionálním zdůvodněním jsou pak stopová množství olova, která při chronické otravě opravdu způsobují neplodnost.

V českém jazyce není ještě zcela jasno, zda se má říkat antikoncepce nebo kontracepce. Anglofilové se přimlouvají za kontracepci, kteréžto označení bylo prý za komunismu zakázáno, neboť připomínalo kontrarevoluci. Nicméně zůstávají všechny tyto metody hlavním motorem na cestě od prokreačního k rekreačnímu chápání lidské sexuality. Pokud něco odlišuje sexualitu dnešní a ještě více budoucí od té včerejší, pak je to právě onen přesun k rekreačním dimenzím. Slovo „rekreace“ jako oddech, osvěžení a odpočinek není ovšem možno brát nijak pejorativně, ale pouze v protikladu s „prokreací“ - rozmnožováním.

Budoucnost kontracepce je ovšem nejčastěji frekventovaná otázka lékařské futurologie. Dosavadní trend vývoje ukazuje na to, že to budou především hormonální a imunologické metody, které budou v této oblasti lidského poznání na řadě. Nejnaléhavější potřebou je spolehlivá antikoncepce mužská, která zatím za tou ženskou jaksepatří pokulhává. Je to dáno především tím, že mužská fertilní kapacita co do počtu zárodečných buněk je s ženskou zcela nesouměřitelná. Zatímco žena vylučuje v každém menstruačním cyklu jedno vajíčko, muž vyprodukuje při jediné ejakulaci desítky miliónů spermií, z nichž každá je schopna toto vajíčko oplodnit. Kadence hormonálního či imunologického preparátu ke zneškodnění celé této armády spermií by musela být mimořádná. Není tedy divu, že dosud vyvinuté mužské antikoncepční prostředky mají jeden nepříjemný vedlejší účinek, že totiž způsobují poruchy libida a potence. Každý rozumně uvažující člověk pak takovéto účinky antikoncepce zcela jednoznačně označí za kontraproduktivní.

Hlavní můrou lidské sexuální aktivity a denním chlebem sexuologického poradenství jsou sexuální funkční potíže, u mužů poruchy potence, u ženy pak frigidita a anorgasmie. Nemyslím si, že vývoj půjde cestou vynalézání nějakých zázračných léků na tyto nemoci, ale spíše jejich naprostou eliminací. Původ je totiž většinou v sexuální neuróze spjaté s výkonnostním pojetím sexuálních funkcí. Falické bludy, chápání sexuální výkonnosti jako olympijské discipliny a hospodské chvástavé řeči nahrávající tomuto mýtu jsou vlastním etiologickým činitelem četných sexuálních selhání. Stejně jako atlet před důležitým rozběhem, má potom takovýto sexuální olympionik neutuchající pocit, že právě v této chvíli musí zlomit rekord. Není divu, že při tom psychickém vypětí občas selže už na samém startu. Odstranění sexuálních tabu a pojetí lidské sexuality jako hry, v níž nejde o to zvítězit, ale zúčastnit se, pomůže také eliminovat většinu lidských sexuálních neuróz spojených s funkčními poruchami.

S tímto hravým pojetím lidské sexuality souvisí také používání erotických pomůcek. Od pravěkých náhrad mužského penisu tyto pomůcky učinily v historii lidstva slušný krok kupředu. Vědeckotechnický pokrok se zapisuje na dálkově ovládaných vibrátorech, automaticky poháněných Venušiných kuličkách, nafukovacích genitáliích ba i celých postavách, které vypadají „jen mluvit“. Až bude do těchto pomůcek budovaná dokonalá elektronika ovládnou tento trh roboty, které sice nikdy ideálního sexuálního partnera či partnerku nenahradí, při zachování výlučnosti a zamezení půjčování však bude zcela vyloučeno nebezpečí sexuálně přenosných nemocí. Až pak budou do systému zapojeny všechny vymoženosti virtuální reality, kdoví zda se bude ještě někdo ochoten navracet k „normálnímu sexu“.

Když už jsem se zmínil o problematice sexuálně přenosných nemocí a z nich pak novodobé metle lidstva AIDS - předpokládám, že doba eliminace této nákazy prostřednictvím účinné vakcinace není příliš vzdálená. Nicméně je však nutno předpokládat, že se záhy vynoří infekce jiná, jelikož boj člověka s mikroorganismy je věčný. Pod zorným úhlem této teorie pak není možno AIDS považovat za nějaký trest za nezodpovědnou sexualitu stejně jako syfilis nebyl trestem za objevení Ameriky. Pokud totiž lidstvo vymýti nějakou nebezpečnou infekci, např. celosvětově eliminuje pravé neštovice a dětskou obrnu, zcela zákonitě se vynoří nějaký jiný sužující mikrob doposud odpočívající v hloubi afrického pralesa. Tak tomu bylo a bude zřejmě po všechny věky trvání lidstva.

Mnoho spekulací bylo už učiněno v záležitosti budoucnosti lidských párových vztahů. Z evolučních dějin živočišných druhů rozmnožujících se způsobem pohlavním je patrno, že samcům se vyplatí být agresivními, spěchajícími, nestálými a nevybíravými. Pro samice je teoreticky výhodnější být ostýchavými, držet se zpět a dopřát si času na identifikaci samců s nejlepšími geny. Lidská sexuální přirozenost vybavila muže sklonem k polygamii. Muži jsou iniciátory většiny změn v sexuálním partnerství. Asi tři čtvrtiny všech lidských společností povolují mužům mít více žen a většina z nich podporuje tyto praktiky zákonem a obyčeji. V protikladu k tomu se ženě povoluje mít více mužů v méně než jednom procentu společností.

Ženy bývají ve většině společností považovány za omezený zdroj, proto za cenný majetek. Proto ženy velmi často těží z tzv. hypergamie - vdávání se do vyšších sociálních vrstev. Polygynie a hypergamie jsou vlastně komplementárními jevy. V různých kulturách se muži snaží a akumulují majetek, zatímco ženy jsou chráněné a jsou předmětem směny. Synové se vydovádějí, dcery riskují svou zkázu. Tam, kde se sex prodává, jsou kupujícími obyčejně muži. Prostitutky jsou proto opovrhovanými, že se vzdaly svých reprodukčních investic a přenechaly je cizincům. Nicméně lze soudit, že pokud prostituce provází lidstvo již od samého úsvitu civilizace, je tento společenský jev opravdu možno považovat za věčný.

Pokud se zabýváme futurologií lidské sexuality nelze opomenout ani tak v poslední době silně frekventovaný problém jakým je ženská emancipace a feminismus. Jsou to věci tak různorodé jako dva tekuté nápoje: voda a vodka. Nedorozumění a zmatení jazyků vyplývá hlavně ze strany bojovného militantního feminismu, který nepochopí, že rovnoprávnost ženy nemůže nikdy znamenat biologickou rovnost. Žena nedokáže vyprodukovat spermie, muž zase neumí donosit těhotenství a kojit dítě. Hlavním motorem agresivního feminismu pak není pouze nenávist k mužům, ale spíše nenávist k sexu jakožto takovému a vlastně nenávist ke všemu tělesnému. Kam vedou konce světa ovládaného těmito bytostmi, o tom existuje nejeden vědecko-fantastický román či esej a většina z nich má pak nádech hororu.

Zbývá ještě pojednat o oblasti, která má v budoucnosti zřejmě největší šance na dovršení oddělení sexu od rozmnožování, tj. o problematice lidské gestace jakožto takové. V roce 1987 jsem vydal v nakladatelství Práce (tehdy ještě nákladem 50 000 výtisků za 20 Kč jeden) knihu nazvanou „Ženské otazníky“. Jedna z kapitol této knihy se jmenuje „Jak budou ženy rodit ve třetím tisíciletí“. Dovolte mi doslova citovat závěr této kapitoly:

„Jak budou rodit ženy po roce 2000? Jsem přesvědčen o tom, že budou rodit bez násilí, psychoprofylakticky připraveny, tedy beze strachu a bolesti. Budou rodit v příjemném prostředí, kde se budou cítit jako doma; pokud si to budou přát, umožní se jim přítomnost manžela nebo jiných rodinných příslušníků v průběhu celého porodu. V první době porodní budou moci eventuálním bolestem ulevit v bazénu s teplou vodou. Bude zajištěn trvalý kontakt s novorozencem po porodu prostřednictvím systému rooming-in (v příštím tisíciletí už pro tento systém budeme mít krásné české označení). A samozřejmě jim bude umožněn poporodní kontakt s návštěvami, které budou přímo na pokoji mladou maminku i novorozené děťátko láskyplně obdivovat. Snad se nám podaří do porodnice obstarat i ty kolébky.A taky více uklizeček. Pevně doufám, že se jednou ženy přestanou také vzájemně strašit.

V době, kdy jsem to napsal, jsem byl nejen o deset let mladší, ale vlivem doby tak trochu v zajetí ideologie „poručíme větru, dešti“. Dnes bych se asi odvážil trochu víc. Vždyť odvážnější byl už Aldous Huxley ve svém „Krásném novém světě“, kde předpověděl umělé člověčí líhně. Zajímavé je, že tento spisovatel zemřel ve stejný den, kdy byl zavražděn prezident Kennedy (22.11.1963). Necelých padesát let po prvním vydání „The brave new world“ se právě ve stejném městě narodila holčička, která byla zplozena spojením vajíčka a spermie v laboratorních podmínkách, nebo jak novináři s oblibou píší: „ve zkumavce“. V tomto případě však pánové Edwards a Steptoe neotevřeli 25. července 1978 nějakou umělou líheň, nýbrž provedli matce zmíněného děvčátka docela obyčejný císařský řez. Jediným místem, kde zatím může zárodek vyrůst a kam se oplozené vajíčko ze zkumavky musí v raném stadiu rýhování přemístit, je milióny let osvědčené prostředí mateřské dělohy.

To ovšem zdaleka neznamená, že je tomu tak jednou provždy. Zcela jistě přijde den, kdy od sexu nebude oddělen pouze akt rozmnožování, ale i celý průběh gestace bude možno uskutečnit extrakorporálně. Huxleyho vize bude postavena na roveň fantazií Julese Vernea. Veškerý pokrok asistované reprodukce a genetického inženýrství napovídá, že tento obor medicíny se bude s největší pravděpodobností rozvíjet s ještě větší dynamikou než transplantační chirurgie či imunologie.

S lidskou sexualitou to však souvisí už jenom nepřímo. Pokud bude opravdu zcela osvobozena od břemene rozmnožování, lze předpokládat, že teprve pak se stane tou pravou rekreační dimenzí lidské osobnosti a levnou zábavou miliónů.

MUDr. Radim Uzel, CSc.