Ty jsi náš král a my jsme Tvoji páni!

Ústavní soud se přitom komicky odvolal na jakési zvyklosti, které nemají ovšem tutéž váhu jako Ústava. Avšak v tom samém svém rozhodnutí Ústavní soud potvrdil, že za zahraniční politiku státu podle Ústavy republiky zodpovídá vláda. Dialektický výklad práva, což je pochopitelné  u soudců, kteří se zabývali hluboce studiem dialektického materialismu, jako správní členové starorežimní Komunistické strany Československa, je zřejmý. Mám na mysli předsedu Ústavního soudu Baxu a jeho podpůrce Rychetského, rovněž bývalého bolševika a také bývalého prý zuřivého komunistu jménem Šámal - soudce zpravodaje. Ti všichni se přičinili, aby zprznili rukou společnou a nerozdílnou Ústavu. Vláda tento jejich trapný trik odmítla. A odmítla zejména prezidentovi nejapné nároky na jeho prioritu na summitu NATO.

Pochopil jsem už před časem, o co vlastně prezidentovi a celé té hradní skvadře jde. Na summitu se bude rozhodovat o penězích. O penězích na další vedení permanentní války na Ukrajině. Tito lidé by totiž rádi vedli válku proti Rusku trvale. Neboť válka přináší něco jako perpetum mobile pro zbrojařské firmy a jejich příjmy. Za války se navyšují  vojenské výdaje, až skončí válka, tak se přijde  na to, že vojenských výdajů už není třeba. Rozhodně ne v takové výši, jak si to naši soudruzi představují.

 Přes 400 miliard korun výdajů každoročně vynaložených na válečné výdaje je mimo kapacitní možnosti Českého státu. A další okrouhlou sumičku 70 miliard eur bude chtít generální tajemník NATO každoročně na vedení války na Ukrajině (z toho ovšem pár desítek miliard korun by rádi vytřepali z Česka). Prezidentovi je to ovšem vcelku jedno. A stejně tak jeho lobbistům, kteří jej setrvale utvrzují v jeho bludech. Do skončení doby, která bude předcházet odletu české delegace na summit NATO se ještě máme  na co těšit. Přátelé pražské kavárny a prezidenta Pavla se budou rozčilovat, budou zlí a neurvalí. Ale nakonec si zvyknou. Zkrátka prezident panuje, ale vláda vládne.