Jiří Paroubek: Národní socialisté v krajských volbách sice neuspěli, ale není třeba o nich lhát

Gratuluji vítězi voleb, ČSSD, ačkoliv ztráta více jak 420 tisíců voličů je ohromná. Já jsem coby šéf ČSSD na post rezignoval při zisku 22 procent, což znamenalo oproti volbám v roce 2006 ztrátu 10 procent hlasů. Oproti volbám 2008 ztratila ČSSD dnes okolo 13 procent, když získala něco přes 23 procent a rezignovat se nikdo nechystá: i to je politika. Ukazuje to zpětně ovšem na skutečnost, že důvodem nízkého vítězství v roce 2010 nebyl Jiří Paroubek, ale trendy v české společnosti, které dnes vedly ještě k hlubší porážce všech demokratických stran. Vezeme se všichni na pomyslném tygru, který nás začal jeden po druhém požírat...

Nechci znovu omílat odpovědnost médií za stav české politiky: i ona si musí přiznat svůj díl, pokud nechtějí být směšná a ještě dál tak přispívat k trendu své klesající čtenosti. Všimněme si, že komunisté na média vůbec nereagují a zdá se, že to odpovídá náladě ve společnosti. Já jsem však demokrat, a proto alespoň na některé nepravdy, které se v médiích opět objevují ve vztahu k mé osobě a národním socialistům, musím reagovat:

1. Není pravda, že bych prohrál volby do sněmovny v roce 2006 a prohrál jsem i volby v roce 2010, jak píší některá média. Zisk ČSSD v parlamentních volbách 2006 byl překvapením, které málokdo čekal, a tak to bylo považováno všeobecně za velký úspěch. Zejména proto, že třináct měsíců před tím, když jsem se stal předsedou vlády, měla ČSSD pouze 10 % voličských preferencí. V roce 2010 tomu bylo přesně naopak - volby ČSSD vyhrála nečekaně nízkým výsledkem.

2. Není pravda, jak píší některá média, že jsem se v roce 2006 "vymlouval" na tzv. Kubiceho zprávu, která měla ovlivnit sněmovní volby. Fakt, že tzv. Kubiceho zpráva ovlivnila volby, prokázal vedle všeobecného mínění i policií objednaný průzkum veřejného mínění a studie Palackého univerzity v Olomouci.

3. Výsledky voleb v porovnání s předvolebními průzkumy veřejného mínění mi také dávají zapravdu, že docházelo k manipulaci s veřejným míněním. U levicových voličů, kteří jsou většinou náchylnější k obavě z propadu hlasů, tak mohla tato manipulace vést k rozhodnutí národní socialisty nevolit, zatímco u některých regionálních protestních hnutí mohla naopak tato manipulace vést k mobilizaci jejich voličů.

4. Výzvy některých komentátorů (A. Mitrofanov z Práva), že bych již neměl být zván do médií a vůbec, že bych měl být vymazán z povrchu zemského, beru jako vtip. Média celou dobu předvolební kampaně dávala národním socialistům minimální prostor, a pokud nějaký, pak v drtivé většině negativní. Takže názor A. Mitrofanova se de facto uplatnil předem.

5. Úvahy, které zazněly v dnešním vydání deníků o výši nákladů na kampaň národních socialistů, jsou nesmyslné. Výše výdajů na volby se předběžně pohybuje kolem pěti milionů korun.

Vždy jsem opakoval, že národní socialisté vnímají krajské volby a doplňovací senátní volby v letošním roce jako generální zkouškou na volby do Poslanecké sněmovny. Prostě platí staré české přísloví: těžko na cvičišti, lehko v boji.

Proto pokračujeme dál a to včetně budování naší organizační struktury po celé ČR. V politice jsem prožil tolik paradoxů, že se jednoho dílčího neúspěchu nezaleknu.