Jiří Paroubek: Opravdu je nutné Araby urážet?!

A jak napomoci rozhýbání mírového úsilí na Blízkém východě? Je to přece tak jednoduché. Přesuňme českou ambasádu z Tel Avivu tam, kam patří. Tedy do Jeruzaléma. A že to bude znamenat pobouření všech arabských a velmi pravděpodobně i muslimských zemí a možná převážné většiny zemí rozvojového světa? A že to pak také negativně ovlivní obchodní příležitosti pro české podnikatele? A že to je v rozporu se střízlivou politikou Evropské komise? Pokud M. Zeman udělá během své návštěvy Izraele další výstředné gesto či výrok (což nelze vyloučit), můžeme mít komplikace ve vztazích Česka k významné většině rozvojového světa za jisté.

Upřímně, nevěřím ani, že takováto jednostranná podpora izraelské politiky je rozumná a produktivní. Tedy, nemyslím pouze z hlediska českých národních zájmů, ale také pro podporu mezinárodní pozice Izraele. Vidím to tak, že je dobré udržovat velmi dobré vztahy současně k Izraeli i k arabským státům. Naše republika je přece součástí Západu a chce-li Západ ovlivňovat také postoje arabských států, není k tomu nejlepší cestou jednosměrná podpora jen jedné strany sporu. S takovýmito nuancemi politiky si M. Zeman ale zjevně nedělá velkou hlavu.

Po temné sedmileté epizodě v české zahraniční politice spojené se jmény K. Schwarzenberga a V. Klause, která Česku přinesla pověst potížisty EU, nekritického spojence G. Bushe, ale také země ignorující nové hybné síly světa ve sdružení dynamicky se vyvíjejících států BRICS (hrajících stále větší roli ve světové ekonomice), a opovržení zdrcující většiny rozvojových zemí, nemůžeme očekávat po Zemanových rádoby proizraelských výrocích všestranné zlepšení pozice Česka ve světě. Alespoň tedy pokud jde o země rozvojového světa.

Také premiér J. Rusnok nezůstal daleko – pokud jde o budování dobrého jména ČR ve světě – za svým velkým Mistrem. I obvykle vůči Středo a Východoevropanům přezíravá americká média si povšimla, že J. Rusnok se po svém příletu do New Yorku z letiště do hotelu vypravoval s mimořádně početnou suitou svého doprovodu. Navštívil jsem schůzi Valného shromáždění OSN v září 2005 jako český premiér a mohu říci, že rodinné příslušníky (manželku a syna) jsem s sebou nebral. Aby byli přítomni na nějaké více či méně bezvýznamné recepci? No, to je opravdu nevídaná rozmařilost, avšak jdoucí na vrub státu. Naštěstí pro SPOZ ale zahraniční politika v předvolebním diskursu (i mimo něj) nikoho nezajímá. 

O čem svědčí obě epizody – ta izraelská i ta americká? M. Zeman se nechává volně unášet svými zažitými, v zásadě však bludnými a ideologizovanými představami o nebezpečnosti islámu pro západní civilizaci. Řešení pro vysoce komplikovanou oblast Blízkého východu střílí od boku, s pohotovostí legendárních pistolníků Divokého západu. Zřejmě není již schopen se koncentrovat na seriózní studium podkladových materiálů… Uvidíme, zda nenastane další faux pas během již probíhající prezidentské návštěvy Izraele.

Příští ministr zahraničí – ať již to bude L. Zaorálek, J. Kohout či P. Telička – naštěstí nesdílejí avanturistický přístup prezidenta k řešení blízkovýchodní problematiky. Snad tedy nebude tak zle… Příští český ministr zahraničí a premiér to ale bez ostrých střetů s prezidentem nezvládne.